Stříbrný vítr

Skutečnost, že i česká kinematografie má své velké okamžiky ještě před nástupem filmové vlny šedesátých let, a také mimo velikány zakladatelských let třicátých, postupně v mladších generacích, zdá se, upadá do zapomenutí. Vladimír Krška a v tomto případě i mladičký Eduard Cupák dokazují opak. Smyslovost Krškova rukopisu nachází v Šrámkově už tehdy letité literární předloze vynikající východisko a naplňuje její filmový rozměr beze zbytku. Vedle jiných stojí za zmínku i předčasně zemřelá předchůdkyně hereckého typu Jany Brejchové, její jmenovkyně Jana Rybářová. Je velkou škodou, že svůj nesporný talent nemohla rozvinout. Česká herecká komunita i dnes je chudší o její očekávatelný významný příspěvek. Je nepochopitelné, že tento skvost už dávno není dostupný na DVD nosičích. (26.08.2007)

Mládí nevybouřené tropívá neplechu. Mládí - to je Stříbrný vítr. Období vzdoru, objevování lásek, poznávání dosud nepoznaného. Takový život je i u Jeníka Ratkina, mladého muže, studenta píseckého c. a k. gymnázia, který to nemá jednoduché. Otec se s ním vadí a jeho láska Anička Karasová zvaná Anička posedlá s ním hraje nepříliš počestnou hru. A přesto - bylo nádherné sledovat toto nevšední drama. Ani se nedá věřit, že jeho vznik je datován do temných 50. let minulého století. Václavu Krškovi se podařilo něco neuvěřitelného. Podařilo se mu natočit oslavu mládí - bezelstně a upřímně. Navíc zde můžeme uplatnit metodu queer čtení. Nejlépe to ilustruje jedna z úvodních scén, ve které se Jeník Ratkin přátelsky pere se spolužákem, načež se oba a další jejich kamarádi-spolužáci nazí vrhají do Otavy a pozorují ženy, kterak kropí prádlo. Kamera si žen však příliš nevšímá a větší pozornost věnuje nahým mladíkům a jejich tělům. I v dalších scénách můžeme uplatnit queer čtení. Je tu spousta dotyků a objetí mezi muži, dokonce i napříč generacemi. Na tu dobu neuvěřitelný pokrok. Více je možno zjistit v 71. čísle časopisu Cinepur v článku prof. Lukáše Skupy nazvaném "Všechno je krásné (mezi námi kluky) / Queer aspekty filmů Václava Kršky". (03.10.2010)

Stříbrný vítr jako film je adaptací Krškova života (a se Šrámkem se dost míjí, estetizuje si ho, přitom to byl drsný hoch - nehledě na to, že u Šrámka jsou postavy ve věku cca 15 až 16 let, u Kršky jsou tak kolem maturity), k níž využil Šrámkovu prózu, která lavíruje mezi doznívajícím anarchismem a nastupujícím vitalismem (s odkazy na Šrámkova oblíbeného Turgeněva). Kromě toho Šrámkův román je sexuální ve smyslu dívání se na ženské různého typu, naopak Krška před ženami utíká. Přesto film vnímám jako zajímavé vidění přelomu 19. a 20. století, byť se mi dnešní optikou zdá, že se Krška Šrámka předělává do Moderní revue a takový Nový kult je mu víc než vzdálený. (14.08.2018)

Václav Krška byl starej poeta a tohle je jeho nejznámější a asi nejlepší film. Študent Radkin je fascinován tím, čemu on a jeho profesor říká stříbrný vítr. Vpodstatě se jedná o zdivočelý stav myslí, který zažívá každý mladý chlap, s tím, že Radkin to má o to horší že se narodil do špatné doby, zapšklým rodičům a vyučují ho vyloženě despotičtí profesoři (až samozřejmě na jednoho). tento krutý svět dospělých však Radkin kompenzuje návštěvami bordelů, psaním básniček a poetickým flákáním s kamarády. Kdyby někdo točil Stříbrný vítr dnes, dopadlo by to jistě katastrofálně, ale Krška měl pro tento žánr vyloženě cit a do rolí obsadil i výborné herce v čele s Edou Cupákem (který si tu roli fakt asi užil..ehm), který válel opravdu znamenitě a jeho úlohu mu věříte na 200%. Vskutku poetické dílko. (27.10.2012)

Já tomuhle prostě věřit nemůžu. Naopak. Když si přečtu nějakou knížku, napsanou před sto lety, udiví mě vždy to, jak se vlastně doba a svět nemění, pokud jde o naše myšlenky, úvahy a víceméně i chování. Takže to, že byl Krška gay, je pro mě jediným logickým vysvobozením, jak přijmout takhle stylizovaný a přehrávaný film. Což o to, ty myšlenky svojí váhu mají, ale ten balast okolo? 4/10 (16.04.2014)