Stříbrný vítr

Ventilátor, který produkuje Stříbrný vítr, který slyší Radovan Lukavský(strýc Tulák) a profesor Ráž, v srdci Radkinově pohání motor krásné Jany Rybářové. Strýc spáchá sebevraždu pouze filmovou, proto Jenda Radkin nachází cestu zpět ke svému otci. Jana Rybářová páchá sebevraždu skutečnou jako by byla ve svém životě stejně složitá jako strýc Jiří nebo jemu tak podobný Jan. Opět mohu říct stejně jako u Měsíce nad řekou: Buď byl tak geniální Krška nebo Šrámek nebo nejspíše oba. Možná by se tomu dala vytknout přehnaná patetičnost ale na léta plná krumpáčů a závazků a uranových dolů s vězni velmi velmi krásné. (10.07.2010)

Krásný film, který může být rád, že je v barvě. Kdyby byl natočený černobílý, nestál by za moc, zde barvy hrají opravdu velkou roli. Ale tak herecké výkony musím taky pochválit, hlavně Janu Rybářovou, škoda jí. Na druhou stranu hodně herců zase příliš přehrávalo, až to bylo nemilosrdně znát. Ale to asi v každém filmu z padesátých let. (26.09.2011)

Stejný problém jako u adaptace Měsíce nad řekou. Krška z bouřliváka Šrámka dělá obránce maloměšťáctví. Poselství jeho filmu je jasné: Vybuř se měšťáku v sedmnácti, abys pak nebyl zahořklý, žes sis v mládí svobodně nevrznul (viz učitelský sbor, který je v jistém ohledu - nenávist k mládí - k nerozeznání od dnešního, jen místo katechismu padesátileté soušky učitelky vykládají Fráňu Šrámka). Naprosto selhává pokus o českého Ibsena (strýc je podobný Peeru Gyntovi - marně hledá po světě něco, co na něho čeká doma), protože Krška nahrazuje konflikty melodramatickým přednesem a kýčovitou barevností (všechno velmi připomíná Fibichovu antickou trilogii na slova Vrchlického). Na druhou stranu je tu docela věrně zobrazen život na malém českém městě a dívky jsou pořád stejné - láska není nic, lékárník všechno (což už popsal Flaubert). (12.12.2010)

Já tomuhle prostě věřit nemůžu. Naopak. Když si přečtu nějakou knížku, napsanou před sto lety, udiví mě vždy to, jak se vlastně doba a svět nemění, pokud jde o naše myšlenky, úvahy a víceméně i chování. Takže to, že byl Krška gay, je pro mě jediným logickým vysvobozením, jak přijmout takhle stylizovaný a přehrávaný film. Což o to, ty myšlenky svojí váhu mají, ale ten balast okolo? 4/10 (16.04.2014)

Skutečnost, že i česká kinematografie má své velké okamžiky ještě před nástupem filmové vlny šedesátých let, a také mimo velikány zakladatelských let třicátých, postupně v mladších generacích, zdá se, upadá do zapomenutí. Vladimír Krška a v tomto případě i mladičký Eduard Cupák dokazují opak. Smyslovost Krškova rukopisu nachází v Šrámkově už tehdy letité literární předloze vynikající východisko a naplňuje její filmový rozměr beze zbytku. Vedle jiných stojí za zmínku i předčasně zemřelá předchůdkyně hereckého typu Jany Brejchové, její jmenovkyně Jana Rybářová. Je velkou škodou, že svůj nesporný talent nemohla rozvinout. Česká herecká komunita i dnes je chudší o její očekávatelný významný příspěvek. Je nepochopitelné, že tento skvost už dávno není dostupný na DVD nosičích. (26.08.2007)