...a Bůh stvořil ženu

"Budoucnost - to je vynález, co kazí přítomnost." Mladá holka se chce bavit, užívat si a motat klukům hlavy. To je jasný a tak se dneska točí svět. V padesátejch letech to ale nebylo tak jednoduchý. Prudérnost všude, poslušnost samozřejmostí a panenství podmínkou. A najednou se zjevila Juliette. Holka dnešní doby, která si šla užít dne  a nepřemýšlela o tom, jaký to bude mít zítra následky. Optikou tehdejší doby to musel být hrozně provokativní film. Já jsem si tedy užil každej provokativní pohyb Juliettiina těla a litoval jsem úplně všechny chlapy, který si připustila k tělu. Nechtěl bych být jedním z nich, mně stačilo se dívat. (23.12.2022)

Od tohoto filmu jsem neměl veliké očekávání a příjemně překvapil. Čekal jsem lacinou romantiku s prezentací tělesných předností slavné BB. Ty ženské vnady tam byly, ale kupodivu příběh byl vážný. Člověk tak mohl sledovat, že mít pěkný vzhled a líbit se, je kolikrát pro ženu zničující. A to ne jen pro ní, ale i přátele, široké okolí a rodinu. Když Michele požádal svůdnou Juliette o ruku a ona souhlasila, hned v tom byl cítit malér a film byl od té chvíle vlastně jen napínavé očekávání neodvratného. Takovou čertici nemohl Michele nikdy uhlídat a nutno dodat, že ona sebe taky ne. Přemíra její sexuality dávala od začátku vědět, že nemůže být ženou jednoho muže. Její nespoutanost a drzost od začátku nabourávala možnosti rodinné idylky a kontrastovala se stereotypním životem v zajetých kolejích puritánské společnosti. Překvapivý závěr, kdy dovršení konečné tragédie odvrátil člověk, od kterého bychom to čekali asi nejméně, je jednoznačné plus a skvělé zakončení. Eric Carradin jediný znal celé pozadí věci. Ačkoli se profiloval v ději od začátku jako jednoznačný „záporák“, cosi se v něm pohnulo. On jediný mohl pochopit situaci a střízlivě ji vyhodnotit. Snad konečně pocítil vlastní vinu a svým konečným činem se pokusil napravit, co spáchal. Tento film se stal po právu legendou. Není to jen přelomový snímek pro Brigitte Bardot, ale i filmová revoluce v náhledu na ženskou sexualitu. 78% (14.01.2011)

Filmy o mezilidských vztazích patří k mým nejoblíbenějším. Touha, chtíč, sex a láska jsou tím nejdůležitějším, co žene většinu lidí vpřed. A někdy je sráží. Je to nejsilnější hnací motor, který nás nejvíce naplňuje, uspokojuje, zrazuje, zraňuje a poškozuje. Bojujeme, utíkáme, podvádíme, krademe, loudíme, slibujeme, vyhrožujeme, vydíráme. Vše ve jménu lásky, za kterou se schovává touha a chtíč. Tento film mě svým zobrazením plně uspokojil. Navíc, když partnerské vztahy narážejí na překážku v podobě maloměšťácké morálky, zvyků a pokrytectví. Juliete (půvabná a zajímavá Brigitte Bardot) je mladá dívka s temperamentem, touhou po životě a ženskou krásou tvarů. Její smyslnost a divokost rozpaluje touhy a chtíče, rozehřívá srdce a zatemňuje hlavy. V ruku v ruce s tím ovšem vyvolává také žárlivost, závist a falešné moralizování. Přitom chce žít, ne jen přežívat. Michel Tardieu (dobrý Jean-Louis Trintignant) je fascinován ženskostí a živočišností. Dodává mu odvahy a překonává svůj vrozenou stydlivost, aby bojoval za svůj cíl, který před ním odhalil svou krásu a navždy jej pohltil. Michelův starší bratr Antoine (Christian Marquand) je samolibý floutek, který si rád bere to, co chce. Je přitahován živočišností ženy, ale nedokáže v žádném případě překonat svoji vrozenou maloměšťáckou pokryteckou morálku. Bere, ničí a vysmívá se. Eric Carradine (Curd Jürgens) je velmi bohatý muž, toužící vlastnit nejpůvabnější dívku městečka Saint Tropez. Je to pokušitel, který může nabídnout vše. Není ovšem zcela bez zábran a projevuje se u něj lidská soudnost. A tak se roztáčí nádherný kolotoč milostných vyznání, soupeření, slibů a důkazů. Živočišnost vítězí, pokrytecká morálka křičí a život se prožívá. Z dalších rolí: nejmladší z bratrů Tardieuových, bezprostřední Christian (Georges Poujouly), obezřetná matka bratrů pod vlivem vrozené morálky (Marie Glory), a Julietina zatvrzelá pěstounka paní Morin (Jane Marken). Pro takové ženy nejraději trpíme. Et Dieu... créa la femme. De soleil, les vagues de surf sur l'océan et le parfum enivrant de la lavande. (27.12.2014)

Nač si něco nalhávat, tento film je celý postavený na křivkách Bardotové. Scénář příliš brzy ukáže svou prázdnotu v plné nahotě. Režie je nudná, nenápaditá. Herci pěkní (pro dámy opálení Frantíci s vypracovanou muskulaturou), prostředí pěkné (kde jinde než v Saint-Tropez), ale k čemu to všechno, ta laciná senzace? Odpověď je prozaická: aby se Bardotová i Vadim dostali rychle a zaručeně na výsluní. Podařilo se, a pokud dávám tři hvězdičky pak především za Briggitinu čaču v závěru - byla až neslušně „sweet & sexy” (více než za celý film dohromady). 55% Zajímavý komentář: Lynn (24.03.2007)

Filmy o dětech mi nevadí - horší je, když se jako rozmazleně děcko chová dospělá hlavní hrdinka, která k mé smůle navíc po celou stopáž filmu skoro nezlezla z plátna. Nejparadoxnější na tom všem je, že jakkoliv se Bardotka chová na oko jako svobodomyslná a nespoutaná žena, celou dobu slouží výhradně jako prázdný sexuální objekt pro ostatní postavy i pro diváka. Sice nejsem nějakým skalním fanouškem feministické teorie filmu, ale v tomto případě je hlavní ženská role skutečně degradující. Zvláště když to srovnám třeba s tím, jaké mnohovrstevnaté a zajímavé postavy dokázal vytvořit třeba takový Bergman se svými dvorními herečkami jen o pár let později... (16.12.2018)