Jana Eyrová

Neskutečná věc u níž místy nebudete ani dýchat. Tohle bylo zatraceně britské a zatraceně dobré (tak to mám prostě rád) ! Devatenácté století, staré obrovské gotické sídlo (kde by jste se v některých křídlech báli i ve dne natož s rozžatou svící v ruce za větrné zimní noci) a láska mezi vychovatelkou a šlechticem...Ačkoliv je doba cylindrů a cest do Indie i běžných výletů z Anglie do Evropy, přesto se stále řada věcí nesluší či dokonce nesmí. Alespoň mezi dobře vychovanými. Ve společnosti vládne bontón a konvence, na city není místo. Správný Brit i Britka se přeci umí ovládat a navíc repektují všechna Boží přikázání... S lahodou jsem se vpíjel do každé minuty tohoto filmu. Staré gotické sídlo, jeho rozlehlé zahrady i polnosti, kostýmy, kamera - vše bylo naprosto dokonalé. Wasikowska a Fassbender tu předvedli opravdový herecký koncert. BBC tyhle věci prostě umí a díky jí za to. Skvělá adaptace románu! Dávám dědictví 5 tisíc Liber. * * * * * (25.02.2014)

Noblesní viktoriánská romance, dokonale trefená do současných formálních a estetických trendů moderní filmařiny. Syrová kamera, nulový patos a úsporné dialogové pasáže, kde je vše soustředěné na střih, mimiku herců a v drtivé většině nevyřčené emoce. Velmi moderní avšak přitom dobové a plné tradičních hodnot, které máme v těhle osudových příbězích z dávných dob tak rádi. Skoro by se chtělo říct, že tyhle filmové záležitosti zůstali v prachu někde na konci devadesátek, naštěstí to ale není pravda, jsou i dnes, jen jich je už mnohem méně a kvalitních jen pár. (09.09.2015)

S Jane Eyre se mi opět připomněl onen pradávný problém: Jak posuzovat filmovou adaptaci knižní předlohy (navíc tak profláklé)? Podle mého názoru by se film měl posuzovat naprosto nezávisle (oprostit se od předlohy, na chvíli na ni zapomenout). Nemuselo by pak docházet ke zbytečným zklamáním a rozčarováním typu to se vynechalo, tamto se zkrátilo, tohle je jinak... apod. Divák by tedy měl vnímat a posuzovat pouze film sám o sobě a nehodnotit podvědomě vlastní očekávání založené na znalosti knižní předlohy. To jen tak na úvod... V případě Jane Eyre mohu za sebe konstatovat, že film se povedl... Klasické vyprávěcí schéma není nijak převratné, avšak pomocí zručné montáže příběh perfektně drží pohromadě a bylo by myslím docela obtížné najít slabší okamžik, zbytečnou scénu či rušívý záběr. Fukunaga vypustil svoje postavy do poměrně syrové a temné atmosféry, která výborně souzní s jejich trudnými osudy. V dialozích jim scénárista zachoval literární akcent a i v ostatních ohledech film působí příjemně staromilsky a konzervativně. Mia Wasikowská i ten slavný Fassbender odvádějí skvělé herecké výkony, díky nimž jsou charaktery jejich postav perfektně vykresleny a "vysvětleny". Díky tomu také vztah Jane-Rochester vytváří potřebné napětí, které rozvíjením příběhu sílí a vrcholí v notoricky známém konci. S tím ovšem (s jako jediným prvkem filmu) mám malý kacířský problém: A teď následuje SPOILER: Dle mého by filmu mnohem více prospělo - a příběh by se dostal do ještě mnohem zajímavější polohy - kdyby Jane nezamířila z Thornfieldských ruin za svým ztrápeným Edwardem, ale naopak k jeho hrobu... Takto mi to finále (uvážíme-li všechy podivuhodné náhody, ke kterým mezitím došlo), přijde až příliš sladkobolné. Tedy uvítal bych raději, kdyby bylo pouze bolné... Když už deprese, tak pořádná! (4 a 1/2*) __Edit 3.9.2011: Podruhé se mi to líbilo ještě víc. Beru zpět slova o sladkobolnosti a i ten závěr je ok. Nechť tedy Rochester žije... Nějakému letošnímu filmu musím konečně dát 5*, tak nechť je to tento :) (28.07.2011)

Bravo! První Jane Eyre, kterou jsem viděla, a těžko jí už něco překoná. Mám vroucí přání, aby se Fukunaga s tímhle obsazením vrhl na Větrnou hůrku! Přesně ty pocity, co jsem měla při její četbě, tu atmosféru viktoriánskýho románu, se tady podařilo dokonale zachytit (tajemný pomalý záběry na tajemný chodby tajemnýho tmavýho domu, mlha v šerým lese a náhle se zjevující jezdec na koni, podivný zvuky za zdmi) a Dario Marianelli k tomu složil odpovídající hudbu. Nemluvě o parádních výkonech ústřední dvojice (vedle nich se mi líbil i Jamie Bell a Judi Dench). Výborně, Cary. A teď tu Hůrku, prosím. (15.11.2011)

Před dvěma lety nám na volitelném semináři anglické literatury moje tehdejší profesorka říkala, že Jane Eyre je sice z děl sester Brontëových to nejznámější, po stránce literární je však mnohem vyspělejší ve své době zavrhované Wuthering Heights (Na Větrné hůrce) od Charlottiny sestry Emily. Přesně tahle věta se mi vybavila, když jsem Jane Eyre v letním kině sledovala. Této nové adaptaci totiž po stránce reřisérské či herecké nelze nic vytknout, příběhově se ale nemálo podobá tradičním hollywoodským romantickým filmům a liší se od nich snad jen prostředím, do kterého je zasazena. (SPOILER: I proto jsem ráda, že se lehce patetickému závěrečnému momentu, kdy se hlavnímu mužskému hrdinovi vrací zrak, film vyhnul. KONEC SPOILERU) Máte-li však rádi tato anglická díla z období romantismu, bylo by zbytečné odrazovat od tohoto nejnovějšího zpracování. Po stránce adaptace je skvělé. Je to jen stránka příběhová, ve které, podle mého názoru, v dnešní době lehce zaostává. [MFF Karlovy Vary 2011] (02.07.2011)