Jana Eyrová

Před dvěma lety nám na volitelném semináři anglické literatury moje tehdejší profesorka říkala, že Jane Eyre je sice z děl sester Brontëových to nejznámější, po stránce literární je však mnohem vyspělejší ve své době zavrhované Wuthering Heights (Na Větrné hůrce) od Charlottiny sestry Emily. Přesně tahle věta se mi vybavila, když jsem Jane Eyre v letním kině sledovala. Této nové adaptaci totiž po stránce reřisérské či herecké nelze nic vytknout, příběhově se ale nemálo podobá tradičním hollywoodským romantickým filmům a liší se od nich snad jen prostředím, do kterého je zasazena. (SPOILER: I proto jsem ráda, že se lehce patetickému závěrečnému momentu, kdy se hlavnímu mužskému hrdinovi vrací zrak, film vyhnul. KONEC SPOILERU) Máte-li však rádi tato anglická díla z období romantismu, bylo by zbytečné odrazovat od tohoto nejnovějšího zpracování. Po stránce adaptace je skvělé. Je to jen stránka příběhová, ve které, podle mého názoru, v dnešní době lehce zaostává. [MFF Karlovy Vary 2011] (02.07.2011)

Laicky a zjednodušene povedané, Fukunaga len jemne obmieňa a upravuje črty charakterov a ich príbehového pozadia tak, aby z hrdinov, ktorých láska nemá budúcnosť à la Sin Nombre urobil hrdinov, ktorých láska nemá budúcnosť v kulisách dobového Anglicka. Podotýkam, že skutočne veľmi zjednodušene povedané. Dôstojná adaptácia klasického románu obťažkaná Fukunagovým estetickým vizuálnym cítením a dramatickou hudbou má na sebe nános patiny konzervatívnej kostýmovej drámy, ako by snáď ani nepochádzala z tohto storočia. Šelest chladného vetru v korunách stromov, vŕzganie starých dverí a drevených podláh, praskanie ohňa v kozube sprevádzajú prvotné kvetnaté slovné prestrelky mladej Jany a rozmarného Rochestera, ktoré postupne rozmŕzajú a počiatočný chlad sa pomaly mení vo vášnivú nádej, ťažko skúšanú osudom, ktorú však prirýchlo doháňa smutná a ťaživá minulosť romantických hrdinov z čias, keď si pravá láska len ťažko hľadala cestičku skrz temný les za svojim šťastím. Precízna a nevýslovne čistá réžia a lahodné obsadenie sú tými pravými ingredienciami na výnimočný film, aký sa dnes už takmer nevidí. Dokonalá voľba na chladné večery strávené doma, ideálne pri skutočnom kozube len za svetla plamienkov. Vidieť to v originálnom znení, zrejme by som siahol po plnom počte. Rád sa o tom presvedčím. 85% (07.10.2014)

Triumf klasicismu, filmařské uměřenosti a romantických propriet. Kdybych neznal herce, měl bych problém film datovat. Každopádně právě kvůli hercům a některým nádherným romantizujícím kompozicím se Jane Eyre vyplatí. Jen mě trochu mrzí, že si jí Fukunaga nenechal na důchod a odvážně nepokračoval tam, kde na Sin Nombre skončil. (28.07.2011)

Kostýmní romance s velmi dobrými hereckými výkony.. přesto bez života!! Vměstnání mravně zásadového románu, který čítá několik set stran, do dvouhodinového filmu je pokaždé úkol obtížný a především nevděčný. Viktoriánská éra tu může prostupovat každým záběrem a tvůrci můžou lpět na detailech, tahle klasika britského romantismu přesto nedýchala tak, jak bych si představoval. A to ani přesto, že hlavní hrdina soustředěného Michaela Fassbendera je romanticky rozervaný a hlavní pobledlá hrdinka Mii Wasikowské navenek vyplašená a uvnitř nesmírně silná. (14.02.2013)

S Jane Eyre se mi opět připomněl onen pradávný problém: Jak posuzovat filmovou adaptaci knižní předlohy (navíc tak profláklé)? Podle mého názoru by se film měl posuzovat naprosto nezávisle (oprostit se od předlohy, na chvíli na ni zapomenout). Nemuselo by pak docházet ke zbytečným zklamáním a rozčarováním typu to se vynechalo, tamto se zkrátilo, tohle je jinak... apod. Divák by tedy měl vnímat a posuzovat pouze film sám o sobě a nehodnotit podvědomě vlastní očekávání založené na znalosti knižní předlohy. To jen tak na úvod... V případě Jane Eyre mohu za sebe konstatovat, že film se povedl... Klasické vyprávěcí schéma není nijak převratné, avšak pomocí zručné montáže příběh perfektně drží pohromadě a bylo by myslím docela obtížné najít slabší okamžik, zbytečnou scénu či rušívý záběr. Fukunaga vypustil svoje postavy do poměrně syrové a temné atmosféry, která výborně souzní s jejich trudnými osudy. V dialozích jim scénárista zachoval literární akcent a i v ostatních ohledech film působí příjemně staromilsky a konzervativně. Mia Wasikowská i ten slavný Fassbender odvádějí skvělé herecké výkony, díky nimž jsou charaktery jejich postav perfektně vykresleny a "vysvětleny". Díky tomu také vztah Jane-Rochester vytváří potřebné napětí, které rozvíjením příběhu sílí a vrcholí v notoricky známém konci. S tím ovšem (s jako jediným prvkem filmu) mám malý kacířský problém: A teď následuje SPOILER: Dle mého by filmu mnohem více prospělo - a příběh by se dostal do ještě mnohem zajímavější polohy - kdyby Jane nezamířila z Thornfieldských ruin za svým ztrápeným Edwardem, ale naopak k jeho hrobu... Takto mi to finále (uvážíme-li všechy podivuhodné náhody, ke kterým mezitím došlo), přijde až příliš sladkobolné. Tedy uvítal bych raději, kdyby bylo pouze bolné... Když už deprese, tak pořádná! (4 a 1/2*) __Edit 3.9.2011: Podruhé se mi to líbilo ještě víc. Beru zpět slova o sladkobolnosti a i ten závěr je ok. Nechť tedy Rochester žije... Nějakému letošnímu filmu musím konečně dát 5*, tak nechť je to tento :) (28.07.2011)