Jana Eyrová

Jane Eyre je pre mňa filmom roku, a to voči filmovým spracovaniam mojich obľúbených kníh mávam veľké predsudky. Musím priznať, že táto jediná verzia je dokonalým zosobnením románu Charlotte Bronte. V zrýchlených, skratkovitých ne-emocionálnych verziách tohto románu zatiaľ žiadni herci nedokázali tak dôveryhodne zachytiť svoje vnútorné rozpoloženie. Temná štylizácia pochmúrneho Anglicka neskoršieho romantizmu bola vykreslená aj vo verzii Franka Zeffireliho, no pravdou zostáva, že nikomu sa okrem Fukunagu nepodarilo preniesť na plátno duchaplné dialógy medzi Rochesterom a Jane a obojstranná vášeň priam vytryskovala z ich priamych pohľadov. Rochester je metaforou zlostného, nenávistného, nešťastím sužovaného človeka a Fukunaga jediný pochopil, že nie je podstatná len chladná anglická forma, ale že aj samotní herci musia pri zobrazovaní svojho utrpenia jednoznačne splývať s víziami Charlotte Bronte. A tu sa to naozaj podarilo! Pri upnutom pohľade Rochesterovom tuhne krv v žilách, Jane je krehkým, inteligentným dievčaťom uväzneným vo vášnivej láske, hudba Daria Marianelliho dodáva filmu potrebnú tragickosť a spoločné scény Jane s Rochesterom sú nádherne emocionálne a silné. Takéto potešenie z hereckých výkonov (skvelý Michael Fassbender) som naposledy prežila pri pohľade na Ralpha Fiennesa v Búrlivých výšinách od Bronteovej sestry. Tie spisovateľky vytvárali vášnivé typy postáv a divák alebo čitateľ im jednoducho nevie odolať. Nádhera. (06.08.2011)

Knižná predloha má niečo do seba, pretože inak by zrejme nevzniklo toľko rôznorodých a prevažne kritikou i divákmi dobre prijatých adaptácií. Navyše, napriek známemu príbehu a jeho vyústeniu, si mnohí zo znalcov predlohy, či niektorého jej spracovania, pozrú i odlišné či novšie spracovania rovnomenného románu Charloty Brontëovej. Najnovšia z nich sa prispôsobila dobe, vypustili sa pasáže, ktoré by mohli u cieľového publika spôsobiť nudné zívanie a plne sa sústredila na vzťah. Na zdanlivo (či dobovo) nezáživné pasáže sa ale nezabudlo úplne a skratkovito sa o nich v priebehu filmu poinformovalo. Tak aby sa na nič nezabudlo. Celok potom pôsobí sviežo a paradoxne zároveň aj pietne voči predlohe. Príbeh lásky je jemne pretkaný tajomstvom a strašidelnými pasážami, prostredie i herci sú zvolení trefne. Ak má byť toto spôsob ako poinformovať mládež o svetových dielach literatúry, keď už táto sa príliš do čítania nehrnie, tak je to - napriek drobným výhradám - aj spôsob chvályhodný. (26.01.2015)

Výborná adaptace knižní klasiky. Já tyto literární díla opravdu můžu a po dlouhé době filmové provedení, u kterého bylo mé srdíčko plně uspokojeno. Musím pochválit tu lehce pochmurnou atmosféru, která dokonale vystihuje vnitřní pocity Jany a vůbec celý její vztah s Rochesterem. Moc se mi také líbilo, že Cary Fukunaga se snažil zobrazit i tu temnější stránku knihy. Herecká dvojice doopravdy dokonale vybrána. Lepší Janu Eyrovou si ani představit neumím a to samé platí i u Michaela Fassbendera, kterému Rochester naprosto sednul. Strašně mezi nimi zafungovala chemie a především dialog v první půlce, kdy si oba navzájem nahlíží do nitra, je plný úžasného napětí. K tomu navíc krásná hudba Daria Marianelliho, díky jeho intimním a jemným tonům jsem se párkrát neubránila vzpomínce na Pýchu a předsudek. Vím, že někteří znalci knižní předlohy můžou být trochu rozčarování ze samotného závěru, já jsem však opravdu ráda, že film skončil přesně v tom okamžiku, ve kterém skončil. Zatím dávám střízlivější hodnocení, ale k plnému mi chybí krůček, který možná ujdu při druhém zhlédnutí. (30.07.2011)

Jane Austenová je blbá kráva. Nemám ji rád, vážně. A proč ji nemám rád - a zároveň proč je Jane Eyre mnohem lepším příběhem, i když zdánlivě Austenové tak podobným, nejlépe vyjádří slova samotné autorky Jane Eyre - Charlotte Bronte, která Austenovou taktéž nesnášela, na adresu Pýchy a Předsudku: “I got the book and studied it. And what did I find? An accurate daguerreotyped portrait of a common-place face; a carefully fenced, highly cultivated garden, with neat borders and delicate flowers—but no glance of a bright vivid physiognomy—no open country—no fresh air—no blue hill—no bonny beck. I should hardly like to live with her ladies and gentlemen in their elegant but confined houses." (19.04.2014)

Vrcholný romantismus skrze atmosféru à la gotický horror. Prostá gesta místo proslovů. Tokání u krbu skrze slovní výměny, které i z utkání Nadal versus Federer dělají nudnou podívanou. Náběh na kino zážitek roku zruinovaný emocionálně chladným závěrem, kde gesta ustupují proslovům a vůbec všem těm neduhům dobře známým z většiny adaptací klasik romantismu. (29.07.2011)