Bostonský případ

Bostonský prípad som videl prvý krát asi ako desaťročný a bol som od strachu totálne v prdeli. Našťastie bola vedľa mama, takže sme sa báli spoločne. Neskôr som videl tento film ešte raz a vychutnal si aj jeho formálnu a hereckú stránku. No a do tretice sa naňho teším tiež, len by ho niekedy museli na niektorej z viacerých odnoží materských komerčných tv aj odvysielať. Hodil by sa najmä do televízie "pre chlapa". (30.01.2013)

Vzhľadom na dobu vzniku sa niekto s deleným obrazom vyhral až moc. Boli momenty, keď mi to nevadilo a divák dostal viac uhlov pohľadu na rovnakú situáciu, ale väčšinou som mal pocit, že strihom by sa dalo docieliť takmer to isté a výsledok by nebol tak rušivý. Prvú polovicu filmu sa len pátra a dohaduje, vraha dlho nepoznáme a T. Curtis vstupuje do filmu až asi v polovici. Svojou postavou i hereckým výkonom vytiahol film z priemeru a rovnako je na tom H. Fonda. Film trochu zostarol, roky sú na ňom vidieť, ale kvalita tam je. Nie som veľmi zástancom remakov, ale tento by to možno potreboval. Bude ťažké nahradiť dvojicu Fonda, Curtis, ale pri zdarilejšej réžii, mi mohlo ísť o výborný film. 70%. (05.10.2016)

Výtečně zpracované krimi, které se zubu času vůbec nemusí podle mě obávat, už jen pro svou dělbu obrazu, díky snímání dvou kamer současně, což považuji za velmi zajímavé zpestření, na němž si se vší určitostí pochutná i moderní divák. Herecký ansámbl je fantastický. Trio Curtis-Fonda-Kennedy, všichni patří mezi mé oblíbence, ale musím trochu vyzdvihnout jedinečného Tonyho, který předvádí ukázkové herectví. Občas sice film v tempu zakolísá, ale v napínavé koleji se drží i tak. Nelze než doporučit. P.S. Nutno vidět v originále, s dabingem riskujete trvalé poškození sluchu, hlavně když je na scéně Curtis s hlasem Viktora Praisse, to je zážitek hoden blití. (02.10.2011)

Strohé až téměř dokumentární pojetí může mnohé i odradit, chvílemi jsem měl pocit, jako bych si otevřel bostonský Herald a jen pročítal zprávy o oněch hrůzných zločinech. Odosobnění je navíc zvýrazněno naprostou absencí hudby, čehož však pohříchu přece jen mohlo být využito i jinak. Tiché scény s vrahem, ozvláštněné technikou rozdělování obrazu, mohly nabýt až (ne)příjemně thrillerových odstínů, nebyly-li by vždy záhy utnuty dříve než oběť stačí vykřiknout. Nejde mi tak ani o explicitní scény plné násilí, ale o rozvinutí rodící se atmosféry strachu. Vynikající závěr s "rekonstrukcí" zločinu však díky Tony Curtisovi vynahrazuje promarněné příležitosti a svou naléhavostí doslova paralyzuje. Parádní tečka za už tak nevšedním filmovým zážitkem. (12.09.2017)

Zatraceně kvalitní detektivka, na jejíž styl vyprávění si ale musí člověk nejdřív zvyknout. Já tedy rozhodně musel, protože i když mám oko cvičený na čtení titulků a zároveň přejíždění děje na obrazovce, sledovat dění na dvou, třech či pěti oknech jsem prostě nestíhal a docela mě to rušilo. Oproti mnoha jiným jsem se s tímto způsobem rozoknování potkal poprvé a Čtyřiadvacítkou nedotčen mě to nejdřív málem odradilo. Příběh je nestandardním vyšetřováním, kde vlastně ani tak nejde o to vypátrat, kdo je vrah, ale udělat jeho vraždění přítrž. Postavy policistů jsou většinou dost odfláknutý, protože na ně nebylo dost času. Víc prostoru dostal Henry Fonda jako hlavní vyšetřovatel a nejvíc paradoxně Tony Curtis jako schizofrenní psychotický vrah a to přestože se objeví až v poslední třetině. Jenže největší problém tu je, že se to pouze zakládá na pravdě. Ve skutečnosti totiž tu chybí řádná dávka faktů a událostí provázejících jak DeSalvovo zatčení, tak uvěznění. DeSalvo nebyl žádný beránek, od mládí byl problémový typ, kradl a přepadal a něklikrát i seděl. Všechny ženy (19 - 85 let) zabil v období jednoho a půl roku od 6/1962 do 1/1964 (to mu mimochodem bylo přes třicet). Po jeho odhalení se přihlásily další desítky a stovky, že je také přepadl a znásilnil. DeSalvo byl v sedmašedesátým odsouzen na doživotí, ale necelý půlrok poté se mu povedlo utéci z vězeňské nemocnice. Když se další den přiznal se slovy, že chtěl jen ukázat veřejnosti, jaké podmínky v té nemocnici panují, odvezli ho následně do nejtěžší věznice Walpole, kde ho o šest let později našli zavražděného v uzavřené cele. Jeho vraha nikdy nedopadli. Přesto pochyby nad jeho "autorstvím" vražd stále zůstávají, protože oběti byly tak rozdílné (věk, rasa, modus operandi) a navíc se několikrát rozcházela DeSalvova výpověď s důkazy. Někteří dnes soudí, že mohl krýt skutečného vraha. Film je prostě hodně upravená pohádka, která nemá se skutečností nic moc podobnýho a to včetně toho, že deSalvo nebyl nikdy diagnostikován jako schizofrenik ani žádný duševní záchvat nedostal. Ale jako film je to výtečná kombinace napětí a nebezpečí. Kdo se chce něco dočíst nejen o DeSalvovi, archiv FBI je nejlepší možností. (14.12.2006)