Bostonský případ

Strohé až téměř dokumentární pojetí může mnohé i odradit, chvílemi jsem měl pocit, jako bych si otevřel bostonský Herald a jen pročítal zprávy o oněch hrůzných zločinech. Odosobnění je navíc zvýrazněno naprostou absencí hudby, čehož však pohříchu přece jen mohlo být využito i jinak. Tiché scény s vrahem, ozvláštněné technikou rozdělování obrazu, mohly nabýt až (ne)příjemně thrillerových odstínů, nebyly-li by vždy záhy utnuty dříve než oběť stačí vykřiknout. Nejde mi tak ani o explicitní scény plné násilí, ale o rozvinutí rodící se atmosféry strachu. Vynikající závěr s "rekonstrukcí" zločinu však díky Tony Curtisovi vynahrazuje promarněné příležitosti a svou naléhavostí doslova paralyzuje. Parádní tečka za už tak nevšedním filmovým zážitkem. (12.09.2017)

Brilantně natočené a formou vyprávění zajímavě zpracované (doslova psychologické) krimidrama. U filmů "dle skutečné události" je vždycky trošku potíž s důvěryhodností prezentovaného příběhu, leč v tomto případě je téměř fascinující civilní (až dokumentaristická - zvláště v závěru filmu) forma vyprávění, včtně užití děleného obrazu v klíčových scénách. Prostě skvělý americký film z filmově vůbec skvělých šedesátých let... (11.08.2007)

anderson: Že neobjevili? Ale objevili. Byl jím Albert DeSalvo. Ovšem z důvodů schizofrenie nebyl nikdy za škrtiče označen. Zemřel 5 let po natočení tohoto filmu ve své cele...... Snímek doporučuji. Obohatil detektivní žánr o některé nové prvky - rozdělení obrazu kdy sledujeme vraha a oběť, ale klidně i prázndou ulici. A pak přenesení vyšetřovatele na místo činu ve vrahových vzpomínkách - později využito třeba v thrilleru Podezření. Líbilo se mi i to, že policie je takřka bezradná a musí jen čakat kdy vrah udělá chybu nebo se prostě jen náhodou objeví za drobný přestupek. A tak je to u sériových (nedivte se, že používají termín masový - že je sériovým vrahem si vyslechl poprvé až Ted Bundy o pár let později) vrahů vždy. Žádný úžasný detektiv nebo forenzní technika jako dnes. Výbroné herecké výkony a rovněž hudba. I dabing se povedl - Viktor Preiss se k Tony Curtisovi hodí :-) (23.06.2006)

Na Richarda Fleischera jsem měl velice zkreslený názor. Vždycky jsem ho měl zafixovaného jako tvůrce „Ničitele Conana“ a „Rudé Sonji“, čili jako režiséra spíše béčkovějších fantasy podívaných. Až jsem uviděl „Bostonský případ“, jedinečný a naprosto dokonalý krimithriller. Že nejlepší detektivky bývají podle skutečných případů je známá věc, ale v tomto případě to platí několikanásobně. Vrah není žádný odpudivý psychopat, ale na pohled obyčejný otec od rodiny, který trpí schizofrenií. Po jeho stopách nejde žádný superdetektiv, film perfektně ukazuje týmovou práci vyšetřovatelů, kteří jsou povětšinou bezradní. Nenajdeme ani žádné indicie, nebo hádanky k dopadení vraha, je dopaden zcela náhodou. Na filmu je též velmi pozoruhodná vizuální stránka s několika záběry na snímku. Herecké obsazení je jak jinak než výtečné (v té době snad ani jiné být nemohlo). Tak tedy postupně. Mistr menších rolí George Kennedy opět nezklamal, i když nemá mnoho prostoru k vyniknutí. Henry Fonda, který v témže roce sehrál rovněž part muže v černém v „Tenkrát na Západě“, se nám zde představí jako uhlazený právník a velitel vyšetřování, který ale umí dát ránu :-). Skutečnou perličkou je Jiří Voskovec s neodolatelnou rolí senzibila. A to nejlepší nakonec. Tony Curtis. V první půli ho vůbec neuvidíme, slyšíme pouze na moment ve zvonku podmanivý hlas Viktora Preisse. Až po hodině nastoupí na plátno a odehrává svoji možná nejlepší roli. Závěrečných dvacet minut je přehlídkou stoprocentního filmového herectví, představení Pana herce a dokonalé ztotožnění s postavou. (11.12.2006)

Neveľmi ma zaujíma nakoľko sa zhoduje, či odlišuje filmový príbeh od skutočnosti, a to tým viac, že si na prípad bostonského škrtiča už spomínam iba hmlisto. Vo filmovom spracovaní ma zaujala trojica hercov, okienkovanie a dabing. Z hercov patril začiatok veľkému hercovi malých úloh - Georgeovi Kennedymu, aby ho v strednej časti vystriedal charizmatický Henry Fonda a v záverečnej tretine sám seba prekonávajúci Tony Curtis. Okienkovanie vo všeobecnosti nemám rád, pretože je pričasto zbytočným efektom. Tu však malo aj svoj dramatický zmysel, čo jeho použitie rehabilituje. Už som niekde písal, že hudbu vnímam, keď ma zaujme alebo ruší a to isté platí aj o dabingu. A tento, na čele s Viktorom Preissom, ma zaujal. (22.06.2010)