Submarino
Submarino
Submarino
Obsahy(1)
Nick a jeho mladší bratr se protloukají životem poznamenaní nešťastnou událostí v dětství. Nick se právě vrátil z vězení a zdá se, že kromě pití piva a občasné návštěvy posilovny, není nic, co by ho zvlášť zajímalo. Jeho mladší bratr pečuje po smrti své ženy o malého syna, před nímž však skrývá tajemství, které dítě odhalí až smutně snadno. Oba bratři se sejdou na matčině pohřbu, kde se životy všech zúčastněných náhle propojí... Vinterberg působivě vypráví příběh dvou outsiderů z kodaňského předměstí, kteří žijí ze dne na den a snaží se v bezútěšném prostředí přežít; stačí jim „udržet hlavu nad vodou“, k čemuž metaforicky odkazuje název filmu Submarino. Seversky syrové drama se strhujícími hereckými výkony je natočeno s citem pro formu a autentičnost situací, které jen posilují emotivnost snímku.
Ve svém šestém filmu Submarino se Thomas Vinterberg navrátil k tématu dysfunkčních rodinných vztahů obdobně jako ve své předchozí tvorbě: ve snímku Rodinná oslava z roku 1998, vůbec prvním filmu manifestu Dogma 95, který získal ocenění na mnoha mezinárodních festivalech či později v odlehčené podobě v komedii Když se muž vrací domů (2007). (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (185)
Bez budoucnosti? Ze záhuby do záhuby. Na dřeň s varováním. S holýma rukama, pohřbeni zaživa, probuzení života se nekoná. Pozřeni pochroumaným dětstvím. Kolaps dospělosti. "Komplicové" špinavosti v lůně bytí společnosti. Již nikdy více nezaženou prodírání se bažinou. Vyděděný "pantheon“ bez existence naráží ze dne na den na rozedrané „rukavice.“ Nelítostným soubojem rozkládají sebe sama tímto varovným stádiem. Nevyvážený dech jejich v těsné blízkosti, není nám již pomoci. Nezoufej, nabídky pekel odmítej. Světlo z očistce "konečně" ze svojí bagáže vysoukej. Zajímavý komentář: Lanark ()
Tak to byla slušná severská depka, ačkoliv to aspoň za mě ze začátku vypadalo, že se budu nudit. Z počátku to působilo celkem nezajímavě. Viděli jsem krátký příběh dvou kluků, co se starali o malé dítě, pak došlo k tragické události a najednou sledujeme fousatého pána, co má depky a kompenzuje si to pitím piva, zvedáním činek v posilovně a občasnou felací u sousedky. Pro mě to byla z počátku nudná postava a měl jsem trochu obavu, že celý film budu sledovat stereotypní a život této postavy (nebo nějaké další), která je z něčeho věčně podrážděná a nebudu vědět proč. Pak ale její příběh slušně vygraduje, v tom zajímavém se utne a rovnou se vrhne na vyprávění osudu druhého hlavního hrdiny, který má kluka na krku a zálibu v tvrdých drogách. Jeho dějová linka mi ale přišla daleko zajímavější, svižnější a zároveň i smutnější. Přeci jen když malý kluk najde svého tátu, jak věčně leží sjetý heroinem (nebo jinou drogou, v tomto směru nevím, nemám a nechci mít zkušenosti) na podlaze a nemají co do huby, není to veselý pohled. Celý film sledujeme větší a větší šeď a smutek, je nám postav líto a částečně s nimi soucítíme. A když se náhodou rozsvítí světlo na zamračené obloze, hned ho překryje ještě černější mrak. Takové to je, takový je někdy život a jak se říká, zoufalý lidé dělají zoufalé věci. Někdo může namítat, že tohle téma je ohrané, okoukané. Bezesporu je, ale to si film Submarino skvěle kompenzuje svou tíživou atmosférou a hereckými výkony dvou hlavních mužských postav a i toho menšího kluka. Postavy se chovají realisticky a i když udělají někdy nějakou blbost, kterou vy byste určitě neudělali, mají za tím nějaký cíl, nebo prahnutí po něčem. Vintengerg sice trochu opouští od stylu Dogma95, ale spíše jen po technické stránce (kamera, barvy, hudba...). Tématem a příběhem mu ale věrný zůstává, když tedy pominu fakt, že skáče v příběhu do minulosti a film se neodehrává v reálném čase. Není to podívaná pro každého, asi i pochopím opačné názory, že je to místy zdlouhavé a city jsou uměle vyvolány. Já jsem z toho ale takový pocit neměl a byl jsem spokojený 8/10 ()
Jestliže někoho film Submarino emocinálně minul, tak mě rozhodně ne. Příběh dvou bratrů, kteří měli vnitřně zmučené srdce tím, co stalo v jejich dětství a to do velké míry ovlivnilo jejich další způsob života. Měli k sobě tak blízko a přitom si byli tak vzdálení. Z celého jejich života na mě čišela jejich samota a zoufalá beznaděj. Velmi smutné a depresivní drama, které se Dánům jako ostatně vždy povedlo. Velmi dobře bylo vypracované prolínání osudů obou bratrů a studená barva filtru, která ještě víc umocnila drsnost příběhu. Osobně mě zaujal výkon Jakoba Cedrgrena, kterého jsem měla možnost vidět už ve filmu Ukrutně šťastni. A dík alespoň za pár pozitvních momentů. ()
Film Submarino Thomase Vinterberga je drsným sociálním dramatem o dvou bratrech, kteří na kodaňské periferii zkoušejí překlenout trauma z dětství. Kultivovaně natočený a nesmírně emotivní příběh svou vnitřní silou připomíná, že autor je spolutvůrcem Dogma 95. Od strohého manifestu se však vzdaluje propleteným rámcovým příběhem, bohatým hudebním doprovodem i stylizovaným vizuálem. Emotivně zničující zážitek, který si naštěstí najde cestu i do českých kin a dosavadní vrchol Karlovarského festivalu. [MFF KV 2010] ()
Deprese. Prázdnota. Sklíčenost.. Dánské drama o dvou bratrech, kteří jsou traumatem z dětství poznamenaní na celý život. Nebylo mi jich líto, protože je sice pravda, že minulost se na člověku podepíše, ale to není žádná omluva. První polovina dost nuda, druhá už o něco lepší - nejlepší je na tom ale ten mrazivý, beznadějný konec. Přesto bych od severského dramatu čekala víc, než jen melancholii čišící z obrazovky. ()
Reklama