Submarino

Tmavé, syrové a depresivní. První půlka mi přišla možná až zbytečně pomalá a natahovaná stejně tak i několik dalších scén později ve filmu. Celkově by to podle mě chtělo trochu prostříhat a některé postranní děje a situace možná úplně vynechat. Čím víc se ale film blíží k závěru tím víc všechno graduje, tmavne a nabírá obrátky. Až to vrcholí bezkonkurenčním závěrem. Je pravda, že nebýt posledních 20-30 minut, tak by mě film (od kterého jsem čekala tu typickou severskou záležitost) celkem zklamal, ale ten závěr to zachraňuje. Myslím, že ta první část a vůbec i celý snímek zasáhne více lidi, kteří mají sami děti - a protože je nemám - nemohu tvrdit, že by mě tenhle film nějak emocionálně postihl. To co bylo fajn byla atmosféra, hudba a herci- ti byli pro mě milým překvapením. Co se týče hodnocení tak rozpačitě váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Nakonec dám tedy hodně silné tři s tím, že mám v úmyslu se k tomuhle filmu vrátit za pár let, pak budu možná hodnotit úplně jinak. (22.02.2013)

Jak už jsem onehdá vzpomínal u Zamrzlé země, u spousty severských filmů stačí pár prvních okamžiků a je vám jasné, že mít se jen o trochu hůře, udeptáte se k smrti. Nebo nevím jak ostatní, ale já osobně tyhle filmy strašně špatně nesu - ta neutěšenost, lokální produkce vás a umění navodit autentickou atmésféru vás dovedou pouze k rozcestí, kterou že ze zbraní si provrtáte kulku hlavou. Submarino není vyjímkou, hned z počátku dostaneta takový šok, že než se z něj vzpamatujete, hrdinové filmu se motaj v solidních životních průserech, ze kterých nevede moc cest a i když víte, že to asi moc dobře nedopadne, stále nedokážete odhadnou, jak se děj bude vyvíjet dál a hltáte každou minutu. Sociální drama / emotivní příběh / depka až na půdu. Troufáš si? (23.10.2014)

Propojení zoufalců do jedné velké beznaděje, v okaté snaze o co největší depresivní dopad, vzniklo jen pro první plán a nebylo podloženo živoucností existence, snímek, kde není místo pro sebemenší radost (i kdyby to mělo být, že se dnes půjdu opít jako Dán) na mě nemůže působit jinak, než nedůvěryhodně, čemuž ostatně napomáhalo i vyobrazení způsobů života (feťák s bytem jako klícka a paní na úklid, aniž bychom měli možnost zaznamenat jeho zdroje předtím, než získal hotovost na novou živnost??). A poselství? Jestli se nám pan Vintenberg snažil podsunout, že mizérie dětství nepodmínečně odsuzuje k živoření před vraždou, vězením a sebevraždou, tak alibisticky lhal a může být, že vzal naději těm životaschopným, stiženým podobným osudem... možná měl k filmu přibalit i návod s varováním, aby se vyhnul případným žalobám. (03.09.2013)

Tak ako ma Vynterbergov Festen nechal absolutne chladnym a vobec som sa nestoitoznil s pritomnymi uzivatelmi, ktori Festen vynasali do nebeskych vysin, musim uznat, ze ten reziser proste vie tocit. Pribeh 2. bratov, ktorych spajaju tragicke udalosti v zivote ma hodne do seba, + vyborne su vykreslene dansko - svedske realie. Atmosfera je taziva a posobiva a herci sa do toho dobre opreli. Sympaticka tazko depresivna severska socialna drama : 85 % (17.11.2015)

Můj šestistý komentář a je k severskému dramatu a bylo to o fous na čtyři hvězdy, o což se zasloužil hlavně závěr filmu. Dva bratři, vyrůstající s alkoholickou matkou, jedno úmrtí malinkého chlapečka...a bez varování hup, minimálně o deset let v ději vpřed, bez všech známek změn. Jeden na ubytovně, druhý s malým synkem a rozjetý v drogách. Co všechno musí člověk prožít, aby si narovnal život, jaké oběti musí dát na oltář spravedlnosti a lásky. Syrové drama z podmračeného města, kde jediným světýlkem jsou rozzářené dětské oči, modré jako studánky. (07.06.2014)