Submarino
Submarino
Submarino
Obsahy(1)
Nick a jeho mladší bratr se protloukají životem poznamenaní nešťastnou událostí v dětství. Nick se právě vrátil z vězení a zdá se, že kromě pití piva a občasné návštěvy posilovny, není nic, co by ho zvlášť zajímalo. Jeho mladší bratr pečuje po smrti své ženy o malého syna, před nímž však skrývá tajemství, které dítě odhalí až smutně snadno. Oba bratři se sejdou na matčině pohřbu, kde se životy všech zúčastněných náhle propojí... Vinterberg působivě vypráví příběh dvou outsiderů z kodaňského předměstí, kteří žijí ze dne na den a snaží se v bezútěšném prostředí přežít; stačí jim „udržet hlavu nad vodou“, k čemuž metaforicky odkazuje název filmu Submarino. Seversky syrové drama se strhujícími hereckými výkony je natočeno s citem pro formu a autentičnost situací, které jen posilují emotivnost snímku.
Ve svém šestém filmu Submarino se Thomas Vinterberg navrátil k tématu dysfunkčních rodinných vztahů obdobně jako ve své předchozí tvorbě: ve snímku Rodinná oslava z roku 1998, vůbec prvním filmu manifestu Dogma 95, který získal ocenění na mnoha mezinárodních festivalech či později v odlehčené podobě v komedii Když se muž vrací domů (2007). (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (185)
Dva bratři, dva posrané životy. "Submarino" je klasická post-dogma s dlouhým chuťovým ocasem. Vinterberg se sice několikrát nebezpečně otřel o emocionální vydírání a vytlačování slziček, ale nakonec vše ustál díky solidnímu scénáři, perfektní technické realizaci a přesvědčivým hereckým výkonům. Perfektní harmonie mezi hollywoodskými klišé a severskou drsností. ()
Čoho sme svedkami v tomto filme, je neuveriteľne presvedčivo zahratý a zrežírovaný príbeh dvoch bratov, ktorých spájajú rovnaké tragické udalosti v ich živote. Obaja sú vo svojom vnútri zmietaní bolesťou a smútkom, no každý z nich sa s tým vysporadúva po svojom, a zároveň ani jeden z nich s tým nedokáže bojovať. Spôsob rozprávania je veľmi citlivý a neutrálny, diváka necháva zaujať postoj k obom postavám a ich chovaniu. Spôsob prezentácie životnej cesty môže byť pre niekoho tragický a biedny, činy, ku ktorým ich zatlačil ich slabý charakter nevysvetliteľne zúfalé, no zároveň tu ostáva priestor pre silný pocit súcitu s hlavnými postavami. Samostatná pochvala putuje samozrejme dvom hlavným predstaviteľom, ktorí dokázali efektne zahrať a zobraziť protipóly svojich postáv, nahliadnuť do vnútra na prvý pohľad obyčajným charakterom. Pohľad na problematiku užívania drog a jej dopady na rozvrat rodiny z pohľadu detských očí je podaný tak drsne a bolestivo, že miestami mi to naozaj zvieralo žalúdok. A o slzách v očiach ani nehovorím. 85%. ()
Tak toto je další z typických drsných příběhů o nelehkém životě z nehostinného severu ve kterém se setkáme se dvěma bratry, kteří si v dětství prožijí takové trochu větší trauma, které se s nima táhne po zbytek života jako smrad z Černobylu. Možná hlavně lingvisty a milovníky podvodního světa zmate tento název, ale ujišťuji je, že se děj neodehrává v ponorce, ale na pevnině. Tento snímek nás provede životem dvou bratrů, od jejich dětství až po dospělost, kde se jejich cesty rozdělily a každej si šel svou cestou. Jeden z nich udělal kariéru ve vězeňském prostředí a ten mladší to rozjel ve velkým jako dealer drog a do toho si v tom rauši stačil udělat malé dítě. Jejich životy se opět propletou na pohřbu jejich nezdárné matky a my se staneme svědky napínavého průběhu, který se překlene v celkem očekávaný závěr se kterým se seveřani moc nemazlili a naservírovali nám to pěkně na podnose bez žádných hollywoodských příkras. Režisér Thomas Vinterberg obsadil do tohoto snímku celkem neznámé tváře, teda kromě Jakoba Cedergrena, kterého jsem viděl v titulní roli dánského kriminálního thrilleru Tísňové volání. Je pravdou, že než se snímek rozjede tak to trvá tak půl hodinky, protože režisér se zde snaží vykreslit psychologické profily hlavních postav, což se mu celkem povede a i když to nemá nějaký ten akční spád, tak přesto mě to celkem bavilo a je nutné podotknout, že je to jeden z těch uvěřitelných příběhů, které jsou sice smutné, ale kterých se na světě odehrává nekonečně mnoho. Za severskou objektivitu a reálnost dávám něco přes 80%. ()
Propojení zoufalců do jedné velké beznaděje, v okaté snaze o co největší depresivní dopad, vzniklo jen pro první plán a nebylo podloženo živoucností existence, snímek, kde není místo pro sebemenší radost (i kdyby to mělo být, že se dnes půjdu opít jako Dán) na mě nemůže působit jinak, než nedůvěryhodně, čemuž ostatně napomáhalo i vyobrazení způsobů života (feťák s bytem jako klícka a paní na úklid, aniž bychom měli možnost zaznamenat jeho zdroje předtím, než získal hotovost na novou živnost??). A poselství? Jestli se nám pan Vintenberg snažil podsunout, že mizérie dětství nepodmínečně odsuzuje k živoření před vraždou, vězením a sebevraždou, tak alibisticky lhal a může být, že vzal naději těm životaschopným, stiženým podobným osudem... možná měl k filmu přibalit i návod s varováním, aby se vyhnul případným žalobám. ()
Velká dávka deprese z Dánska. Film rozhodně nemá nejoriginálnější téma, přesto ho výborně dokáže na nás přenést. Ta nepříjemnost a jistá zoufalost z filmu doslova sála a pro nás diváky, to není lehká podívaná. Velkou zásluhu na tom má režisér Thomas Vinterberg, který nikdy neuhne stranou a díky tomu jsme vždy v centru dění. Vinterberg své postavy nešetří, ale taky je nesoudí. Sice dělají morálně špatné věci, ale nikdy jsem z nich neměl pocit, že jsou to špatní lidé. Jen měli hodně smůly celý život a nedokázali jí porazit (vztahy, smrt, závislost). Navíc se zde ukáže, že i když se postavy snaží činit dobré skutky, tak se jim to vždy vrátí. Začarovaný kruh plný bolesti a smutku. Submarino je zajímavý a hodně povedený film. PS: Za filmovou výzvu děkuji uživatelce leila22 . ()
Reklama