Režie:
Milan VošmikScénář:
Ota HofmanKamera:
Jan NovákHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Jan Malaska, Zdeněk Deyl, Ivana Fišerová, Dadulka Šimková, Věra Machoňová, Josef Roubíček, Hana Pořízková, Eva Nedvědová, Vladimír Horka, Liliana Martoni (více)Obsahy(1)
Začínají prázdniny a pražské děti odjíždějí na venkov. Frantík naopak přijede do Prahy ke svému dědečkovi Fialovi, který býval řidičem tramvaje. V dědově domě potká Frantík zlobivého Pepíka. Ten se vysmívá venkovskému návštěvníkovi. Pak ho však odvede do vozovny, kde je odstavená dědova tramvaj zvaná Terezka, teď už rozbitá a oprýskaná. Pepík Frantíkovi uteče a ten se ve vozovně sám bojí, zdá se mu, že tramvaje ožily. U dědy si Frantík vyprosí peníze na barvičky, aby mohl smutnou Terezku pomalovat, a zachránit ji tak před odvezením do šrotu. Barvičky nestačí, ale děti z okolí mu dají další barvy a brzy je Terezka pestře pomalovaná. Za odměnu pak vozí Frantíka a jeho kamarády ulicemi. Děti musejí starou tramvaj schovat před dospělými a Velký tramvajový revizor dědu obžaluje z její ztráty. Děti z celé Prahy začnou sbírat staré železo, aby mohla být Terezka ze sběru vykoupena. Akce se podaří, stará tramvaj je opravena a natřena modrou a zlatou barvou a nakonec vozí po Praze děti z mateřských škol. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (23)
Doslova zapomenutý film, který v dnešní době televize vůbec nevysílají. Ten důvod je prostý. Jedná se o vyloženě dětský film, který dnešnímu divákovi kromě pár nostalgických výjimek (stará Praha, staré pražské nádraží, stará tramvaje s průvodčím) nemá co dát. Středem filmu jsou dva šišlaví, tak sedmiletí kluci, kteří najdou zálibu ve starých tramvají, konkrétně jedné. Nakonec se o tu jednu tramvaj Terezku postará samotný Frantík, protože Pepík mu prostě utekl... Roku 1961 to mohlo na dětské publikum zabrat, dneska už to nezapůsobí. [361. hodnocení, 21. komentář, 68%] ()
Bylo moc milé vidět, jak chlapečkovi tramvaj přirostla k srdci ikdyž to ona sama bohužel vědět nemohla. A načančal ji moc pěkně a získala i od jiných dětí velkou pozornost které nakonec zabránily tomu aby neskončila špatně. A ještě se mi moc líbilo že jsem si tady mohla vychutnat to krásné slovo TRAMVAJ. Ono se totiž bohužel v našem kraji říká tomuto dopravnímu prostředků šalina což zní přímo otřesně. ()
Ač se snímku nevyhýbá určitá naivita a atmosféra je jak vystřižená z padesátých let, v rámci svého žánru jde o nadprůměr. M. Vošmik opět dokazuje svou mistrovskou práci s dětmi a navíc si krásně pohrává s fantazijní realitou. Ministerstvo tramvají a celkově tramvajářský soud je výborný. Boj o Terezku začíná. ()
Ačkoliv jsem se snažil dívat se na film stejnýma očima jako před padesáti lety, nějak se mi to nezdařilo. Pokud pamatuji na četbu Hofmanovy knihy, Vošmik její poetiku smíchal zčásti s agitkou na sběr starého železa. Film dost připomíná sovětské dětské filmy té doby; děti ovšem tenkrát s pionýrskými šátky skutečně po ulicích chodily; také příběh Terezky je pouze přetvořen v modenrí pohádku, tahle modrá tramvaj Terezka po Praze dlouhá léta jezdila s dětskými výlety, snad nějak patřila Ústřednímu domu pionýrů a mládeže, ale přesně to nevím... V roli chemika Karel Smyczek! Z profesionálních herců mi Josef Kemr v roli básníka připadal toporný, Fiala neměl co hrát a Mixa se jen dvakrát mihl. Sečteno: pro tehdejší děti film dobrý, dnešní by se asi u toho unudily, dvě hvězdičky. ()
Měl jsem rád knihu s Mihulkovými kresbami... Na film dělali konkurz Rudolf Hrušínský i se svým synem Janem Hrušínským na hlavní role. Jeho tatínek neuspěl, roli básníka hrál Josef Kemr a na Jeho syna zbyla místo hlavní role Franty, malá rolička kde se dokonce představuje svým jménem a říká: "Já jsem Honza Hrušínský". Jednalo se o jeho první filmovou zkušenost. ()
Galerie (16)
Zajímavosti (6)
- Tramvaj číslo 200, kterou je možné vidět v titulní roli, vyrobily v roce 1900 Ringhofferovy závody na Smíchově. Vůz se dochoval a po třiceti letech oprav se v roce 2010 vrátil na koleje. Jedná se o tzv. primátorský vůz, který byl vyrobený pro Světovou výstavu v Paříži. Uvnitř byly stolečky a křesla. V této podobě je i nyní v pražském muzeu MHD a občas je k vidění v ulicích Prahy. (Stejšn)
- Když na začátku vystupuje básník (Josef Kemr) ve Vršovicích, ve skutečnosti stojí na otočce tramvají v Braníku. Přímo za ním jsou tzv. stříšky, unikátní nástupiště, které bylo tenkrát zbrusu nové. (Stejšn)
- Stíhací tramvaje jsou typu T1, kterým se také říkalo žehlička a jenž byly vyráběny v letech 1952–1958. Poslední vozy dojezdily v Plzni 4. dubna 1987. (Stejšn)
Reklama