Citlivá místa

Medvědí službu tomuto působivému filmu prokazuje skutečně neposlouchatelná hudba, která se v podobě hýkání podnapilé ženské objevuje v každé více méně vyhrocené situaci. Nebýt tohoto příšerného hudebního doplňku, který mi výrazně narušoval koncentraci při sledování filmu, hodnotila bych mnohem výš. A to prosím "zpívá" Petra Janů! (12.02.2014)

První, co mě při sledování tohoto filmu napadlo, že to muselo být pro obě hlavní protagonistky (Janu Brejchovou s Terezou Brodskou) dost náročné, něco takového natočit. Pokud vím, tak jejich vlastní vztah  musel v mládí Terezy projít docela těžkou zkouškou (kdy se nejprve o Terezu v dětství starala víc teta než matka, později pak když ji Brejchová domů přivedla "otčíma" Jaromíra Hanzlíka). Ustály to a to samé jde nakonec říct i o postavách tohoto filmu. I když zde v to člověk  už snad ani nedoufá. Je tedy až zvláštní, že matka ani neví (nevšimne si), že její dcera čeká dítě. To vzájemné odcizení (resp. despekt ze strany Brodské) je fakt až drsné, ale místy mi celý ten příběh přišel až trochu málo uvěřitelný (třeba ten rozchod Brejchové s jejím ženatým milencem z poněkud nepochopitelného důvodu nebo jak se ten student točí kolem dcery i matky). A pak mi taky nesedlo poněkud afektované herectví Jany Brejchové (plačtivá hysterka). Vůbec mám z jejích filmů v osmdesátých letech pocit, že  už to její herectví je trošku odvar (v porovnání v tím, co točila a hrála v letech šedesátých a sedmdesátých). (24.02.2022)

Nuž, hlavná postava vyzretej štyridsiatničky vám začne po pár desiatkach minút tak liezť na nervy, že sa vôbec nebudete čudovať jej okoliu, ktoré s ňou skôr či neskôr začne rozväzovať vzťahy. Jana si žije stále bohémskym životom, navštevuje diskotéky, vyhľadáva mladších mužov a čo je najhoršie, neustále dáva každému vedieť o svojich emocionálnych stavoch, čo sa prejavuje neznesiteľnými teátrami na verejnosti. Ale bol to samozrejme zámer, len sa treba zmieriť s tým, že si k hlavnej postave skrátka nevypracujete silnejší vzťah. Jej konfrontácie s dcérou sú hysterické až tak, že strácajú na uveriteľnosti. Inak cítiť, že si všetci dali na výsledku záležať, či je tu ale aj nejaká autobiografická črta zo života Brejchovej a Brodskej, netuším, asi skôr nie a ide len o adaptáciu knižky. (08.06.2020)

„Tragédie žen spočívá v tom, že se každá nakonec podobá své matce.“ (Oscar Wilde) Studie důsledků rozmazané hranice mezi ponecháním volnosti a nezájmem přináší poměrně přirozené dialogy (především Brejchová a její milenec autobusák řadící zpátečku), ale taky spoustu dějové letargie, z které mělo diváka nejspíš vyrušovat mečivé prozpěvování Petry Janů. Vyvrcholení s dlouhými minutami trpění, pár fackami a náznakem rozhřešení k tomu předchozímu dění příliš nepasovalo.. Nevím, čím to bylo, ale vyšetřovatel v podání Pavla Rímského mi čímsi připomínal Tommy Lee Jonese.. (19.07.2024)

Silné momenty tam jsou. Bez diskuse. Komplikovaný vztah matky s dcerou je nosné téma samo o sobě, zde ale nepříliš šťastně zpracované. Brodská se chová jako fakan, na druhou stranu se jí nelze divit, vzhledem k tomu, že její matka řeší sebe a své partnery a dcera jí už tolik nezajímá. Brejchová tady rozehrává místy emotivně velmi vypjaté herecké kreace, otázkou zůstává, jestli by méně nebylo více. (03.02.2016)