Kid

Otec alkoholik, matka brutální frankenstein, asi deset sourozenců a k tomu selhávající sociálka....to jsou podmínky, ve kterých Kevin vyrůstá. Zoufalství hlavního hrdiny je podané tak, že se Vám velice rychle dostane pod kůži a někdy máte chuť film vypnout, pro neúnosnost Kevinovy situace, což by byla škoda, neboť je to výborný film a hlavně výborně zahraný. Hlavně Rupert Friend je skvělý herec, který tímto dokazuje, jak všestraný je. V jednom filmovém počinu ho nenávidíte jako krutého nacistu, v dalším jako emocionálního, ziskuchtivého vyděrače a v tomto filmu si ho zamilujete jako životem týraného chlapce s obrovským srdcem a ještě větší vůlí se z těch, s prominutím sraček, které mu osud připravil, vyhrabat. (16.01.2011)

Pět hvězdiček dávám za vyjímečný příběh. Vyjímečný, ale stal se. Odmalička dostával od života jen bití, nadávky a facky. A jejich zdrojem byli převážně ti, kteří ho měli chránit a bezvýhradně milovat. Ale nevzdal to, statečně se pral o své místo v životě. Ale ani to pak nestačílo, aby ho život dál nezkoušel. Přesto se nevzdal. Dokonce neskončil ani jako bezcitná a sobecká bytost jako tomu někdy u tak těžce emočně a sociálně deprivovaných lidí bývá, ale nebylo by proč se tomu divit, když už v dětství je malá osůbka napadrť. Byla v něm neobyčejná vůle k životu, ale také k férovému jednání, což u lidí s jeho původem nebývá na prvním místě. Je úžasné vidět jak si život, osud, Bůh s člověkem "hraje" a jak těmto "hrám" dokáží někteří lidé čelit. Skoro by se mi chtělo říct, že by měly tento příběh znát děti z dětských domovů a ústavů, možná alespoň několika z nich by mohl být inpirací. (05.11.2012)

Matka McElhone byla skvěle hnusná, vzhledem i hlavou, ta byla dokonalá. Otec alkáč se taky dal. I ty mladší klony Ruperta Frienda byly fajn, ale až vyrostl, tak už to nebylo ono. Asi byl málo bit, Kid. Nevim, příběh sice drsnej, když si ho představim, že je podle pravdy, ale jinak mě to zas až tak moc koule neškrábe, protože takovejch hnusů se po světě děje spousta a nikdo si kvuli tomu hlavu neláme... Ale tak ze soucitu dávám tři, víc si to nezaslouží... (17.06.2013)

Velmi silné drama s celou řadou sugestivních, drsných a emotivních scén, jejichž hloubku dotváří nejen výborné herecké výkony, ale také úžasný soundtrack. Ta část příběhu, která se odehrává v dobách Kevinova dětství, je hodně působivá a syrová, sama o sobě už člověku utváří výsledné hodnocení snímku. Část, kdy už je Kevin dospělý a snaží se postavit na vlastní nohy, není o nic slabší, servíruje něco ve stylu amerického snu, ovšem v některých pasážích by si člověk opravdu řekl, o jaké jde klišé, avšak tento výraz není zcela na místě, neboť příběh Kevina Lewise napsal sám život. The Kid je opravdu silným zážitkem. (11.05.2013)

Niektorí rodičia by si naozaj skôr zaslúžili slučku okolo krku ako rodičovské sociálne dávky. Ako napríklad matka malého Kevina. Prvá tretina filmu je zároveň vrcholom filmu. Ukazuje neznesiteľnú tortúru chlapca, na ktorom si žena s večne nenávistným škľabom v tvári vybíja neuhasiteľnú agresivitu. Občas sa ku kopancom a buchnátom pridá aj večne ožratý tatko. Súrodenci len nemo prizerajú nerovným zápasom vo voľnom štýle, spestreným tu i tam "originálnymi" mučeniami typu vopchania synových prstov do zapnutého toustovača či drtičky odpadu. Až keď ho raz takmer prizabijú a končí na intenzívke, dostáva náhradných pestúnov. Ani tam mu dlho ruže nepokvitnú, no aspoň ho nik viditeľne nemučí. Peniaze získava vstupom do pochybných kšeftov. Navyše sa črtá vzťah. Záver je úplným protipólom úvodu, celok tak nadobúda charakter krutej sociálnej drámy so šťastným koncom. Čo by nejako nevadilo, veď poskytnúť nádej všetkým trpiacim je potrebné a občas sa peklo detstva a dospievania napokon zmení v čosi dôstojnejšie. Vadil skôr taký ten pop spôsob odprezentovania, charakterizovanými dlhými plochami plochých popevkov, počas ktorých sa odohrávajú nejaké kľúčové udalosti, zostrihané do pár úplne typických záberov, jánošíkovské presadenie si svojich práv a dosiahnutie životných mét vskutku čestným zárobkom. Navyše všetko tak typizovane, až srdce puká a vlastne v tom puknutí sa rozum zdráha uveriť dôveryhodnosti celého rozprávania, pretože tento spôsob viac než čo iné pripomína klišé tak typické pre ženské romány priložené k lesklým magazínom, či pre hrdinské rodokapsy, predávané v novinových stánkoch. (07.11.2014)