Obřad

Je tu herec, který je prototypem toho správného anglosaského a severoamerického hezouna a sympaťáka se sestřihem toho nejtypičtějšího kněze-sympaťáka, ve filmu podobajícím se nějaké novodobé snaze vzbudit bohabojné pudy v dnešních hříchem a ateismem prolezlých mladých lidech, kteří nevěří ani na ďábla a místo boha věří té proradné vědě :). Atmosféra na začátku filmu a ještě tak možná do půlky je docela zvláštní a dokonce dává zdání i nějakých nových možností a víc překvapení v takovété satanské a vymítačské zápletce, jenže to se pak zvrhne ve velmi táhlý a ohraný příběh, který je s každou další minutou blížící se konci ospalejší a ospalejší. Pěkné jsou tam některé záběry na Řím a uličky a taky je tam pár koček :), ale jinak už nic moc zajímavého. A kdo přehrává hlavně je Anthony Hopkins na konci, takovým okatě teatrálním způsobem, že se divím, že to nikomu nepřišlo divný :). Ale naštěstí ten konec zabíjí něco úplně jiného než přehrávání Anthonyho Hopkinse, takže ten zůstane ušetřen :). Jinak je to prostě vcelku o ničem s pár zajímavými scénkami, pár pěknými záběry, pár pěkně vizuálně zpracovanými haluškami, s hercem v hlavní roli vybraným očividně jen kvůli tomu jak vypadá a se spoustou úplně nudy a zabité zápletky :). (03.04.2011)

Rozhodnutí v ďábla nevěřit neznamená, že ďábel neexistuje. Plamínek víry dříme v každém z nás (i když podle reakcí z kina začínám malinko pochybovat). Mikael Hafström zvolil zvolna plynoucí rozjezd a nenásilné vtažení do děje. Zlom nastává v okamžiku setkání Michaela Kovaka (jež je skeptický ke všemu nadpřirozenému – všechno má přece logické, čistě vědecké vysvětlení) a otce Lucase (nezdolného a též velmi neortodoxního exorcistu). Jedinečný A. Hopkins, který svým vnitřním nábojem, civilním projevem, a také s veškerou svou urputností využívá naplno postavy kněze, pro něhož je střet s bestiemi pekel každodenní hostií. Např. emočně vypjatá scéna náhlého skonu těhotné Rosarie, kdy zlomený otec Lucas prohrává svůj boj se zlem, nebo závěrečné vymítání démona Baala s tváří A. Hopkinse nenechá nikoho na pochybách o věrohodnosti jeho prožitků. K tomu připočtěme přitažlivé lokace, jako neustále bdělí Vatikán a hříšný Řím s jeho tajuplnými uličkami – povětšinou deštěm zkrápějícími, skrytými zákoutími a množstvím toulajících se čičinek, pro něž je Věčné město tím pravým rájem. (21.03.2011)

Typická "håfströmovská" rutina, kterou čas od času pročísne závan atmosféry a dobrého hereckého výkonu (finální vymítání), ale jinak kde nic tu nic. Colin O'Donoghue nemá charisma a ke všemu má svoji postavu napsanou tak hloupě (dvě hodiny sleduju, jak lidi dělají psí kusy, ale pořád si budu kecat svoje), že budete kulit oči v sloup častěji, než kolikrát se ve filmu vyhánějí čerti. A že se to děje sakra často. 5/10 (03.09.2011)

Håfström skombinoval dve veci. Drama o hledani viry mladyho budouciho kneze a klasickej exorcistickej horor. Takze zatimco v prvni pulce se nic moc nedeje a hlavni hrdina premejsli, co se svym zivotem, v druhy nastoupi docela atmosfericka podivana. Sice se nekona nejakej nervydrasajici horor, precejen to je spis to drama, ale jakmile nastoupi na scenu Hopkins, jde kvalita filmu strme nahoru. No a zaver s vymitanim se poved a Hopkins si strihnul dalsi oskarovej vykon. Takze po mdlejsi prvni pulce nakonec spokojenost za slabsi 4*. (29.05.2011)

Mikael Håfström mě prostě v hollywoodské produkci nebaví. Již jeho slavný pokoj 1408 byl podle "skutečných událostí" a nelíbil se mi. S obřadem je to podobné. Notně přetáhlá stopáž způsobuje ve své druhé polovině, že si divák již nutně přeje konec. Historka mě přišla o ničem a navíc nebyla podána zrovna přesvědčivě. Kdyby se mě někdo zeptal zda-li věřím více v ďábla nebo v mimozemšťany. Tak mi příjde pravděpodobnější že nás zítra napadnou létající talíře než fakt že v mém okolí se pohybují posedlí lidé. Horor s jednou kočičí lekačkou s kýblem konvezace a polemik u mě není hororem. 25% (22.04.2011)