Panství Downton

Jen Britové dokážou, abych já, zapřísáhlý republikán a antimonarchista opovrhující třídním uspořádáním na základě původu, každou středu večer dychtivě očekával další vývoj vztahů na jednom panství ve staré dobré Anglii, kde vše má svůj řád, každý si má být vědom svého postavení a kde jisté meze jsou nepřekročitelné. Suché, se vkusem i vtipem, distingovaností a inteligencí natočené skoro rodinné drama. Update 9.2.2017: Konečně jsem se podíval na poslední řadu. Byl jsem zvyklý na dabing, takže jsem dlouho čekal na uvedení v televizi, ale protože ČT nám poslední řadu stále odpírá, musel jsem nakonec sáhnout jinam. Končilo to možná až moc pohádkově, ale vzhledem k tomu, že se poslední dobou TV tvůrci předhánějí v ošklivostech, hnusu, krvi a incestech, jsem za tento vyžehlený starosvětský přístup velice vděčný. A mé sympatie si až do konce podržela Maggie Smith, jejíž neustálé slovní přestřelky s Penelope Wilton neztratily šťávu až do konce. Zato lady Mary bych občas pořádně nařezal, o kuchtičce Daisy ani nemluvě - a ne, žádný dvojsmysl :) (06.06.2012)

první série --- Precizní příspěvek do žánru seriálových melodramat spojuje povrchnost kostýmních epopejí s precizně vystavěným moderním vyprávěním. Ačkoli příběhy zpravidla neobsahují žádné vyloženě dramatické konflikty či nervy drásající zvraty, vyprávění proměňuje nekonečné dialogové pasáže do série důmyslně gradujících sekvencí. Scénář přejímá postupy soudobých thrillerů s mnohočetnými deadliny a souběžně se vyvíjejícími liniemi, ale aplikuje je na v zásadě bezstarostný a titěrnými třenicemi prodchnutý život nižší šlechty a služebnictva. "Downton Abbey" představuje ideální průnik moderní aktualizace a tradičních postupů - na jednu stranu přichází se sofistikovaným vyprávěním, ale současně se drží osvědčených charakterových vzorců. Nicméně z ideologického hlediska se jedná o v zásadě proradně konzervativní dílo, které pohled na aristokracii zdánlivě zlehčuje a místy až zesměšňuje, ale současně idealizuje tvrdý třídní systém a prezentuje ho jako oporu společnosti - jakási sociální nerovnost s lidskou tváří. Prostě všichni kromě zavilého gaye a staropanenské megery se můžou přetrhnout, aby svým svatouškovským lordům a dámám udělali první poslední. A jak se mají všichni rádi a táhnou za jeden provat napříč sociální propastí. Prostě stejně jako si Východoevropané zpětně se slzou v oku idealizují komunismus ostalgickými projekty jako "Vyprávěj", tak i Angličané s kombinací klapek na oči a růžových brýlí oslavují život v systému sociální nerovnosti. ----- První série měla novum ve spojení kostýmního melodramatu s dobovým historickým kontextem, který dával konfliktům postav zdání naléhavosti. V druhé sérii přišla válka, která konečně do světa panského sídla vnesla osudovější problémy. Třetí série představuje návrat do zajetých kolejí, jenže mechanismy maskující precizní vykonstruovanost dialogů a dramaturgie už tentokrát nefungují. Líbezná fasáda je pryč a zůstává jen jedna velká habaďůra, která si sama svou vycizelovaností podráží nohy. S čtvrtou sérií již padá i veškerá předchozí midcultová noblesa a ke všem neduhům předchozí série se navíc přidává přímočaré soapoperové citové vydírání, když scénárista nechává hned několik postav (v čele s Annou, z níž se definitivně stala až sadisticky trýzněná figura) drasticky trpět, aby tím vytvořil zcela vágní zdání dramatičnosti, a babrá se v tom napříč všemi díly. ----- 1. série - 7/10, 2. série - 8/10, 3. série - 5/10, 4. série - 3/10, 5. série - 3/10, 6. série - 3/10 (02.12.2011)

Ošukán na panství Daun Tonda. Byla tma, mlha, sychravo, vracel jsem se z inseminace prasat v Essexu a zabloudil jsem. Z mlhy, která by se dala mrdat, jsem zaslechl rachotivý zvuk, který se postupně přibližoval. Najednou jsem už poznal zřetelné obrysy traktoru Zetor, posledního kousku svého druhu. Zarostlý muž se zastavil a já mu lámanou angličtinou vysvětlil, že jsem zabloudil. Přeměřil si mě pohledem a po chvíli pravil: "Nedaleko odtud je panství pana Tonyho. Rád Vás uvítá." Hbitě naskočil zpět do raritního kousku zemědělského stroje a já se vydal směrem, jaký mně ukázal. A skutečně, po asi dvou kilometrech se mlha rozplynula. A já jsem před sebou spatřil krásně se tyčící panství s obrovskou sochou ztopořeného čuráka uprostřed. Sídlo to bylo honosné, leč vyhlíželo divně. Zastavil jsem a najednou zezadu slyším kroky. Jakýsi lokaj mě pobídl, abych s ním vstoupil do dveří. Snad mně poskytnou nocleh, jídlo i pití. Vlídný pán Tonda na sebe nenechal dlouho čekat. V divném županu a ulíznutém účesu na mě působil zrovna tak divně jako kamenný výtvor venku. Dostalo se mně pití i jídla, co moje hrdlo pyjem netknuté ráčilo. Hodoval jsem, blaženě se usmíval, ale za půl hodiny moje idylka skončila. Snažil jsem si nevšímat pronikavých pohledů pána domu, který se mnou měl své plány. Sotva jsem pojedl, ochotný komoří mě uvedl nahoru do komnat, z nichž v jedné jsem měl přečkat noc. A skutečně. Komnata byla nádherná, sice žádné technologické vymoženosti neskýtala, ale byl jsem rád, že zalezu do peřin. Jen mně bylo divné, že mně komoří zamkl. Pomyslel jsem si, že je to asi zdejší zvyklost zamykat hosty na noc, aby je nikdo nerušil. Jen, co jsem si lehl, rozhostilo se všude ticho. Náhle zarachotil v zámku klíč a do pokoje vešli dva statní muži. Odvedli mě k Tonymu, který ošukával zdejší turisty. Anglický venkov ve mně zanechal negativní vzpomínku. Příště dejte před panství tabulku s označením Beware of Dick, abych věděl, do čeho jdu. 0% (24.07.2015)

Prozatím určitě nedokážu ocenit kvality seriálu (stav po shlédnutí 1. série). Nejakčnější scéna je ta, kdy jeden turek podá pod nebesy takový výkon, že mu vypoví hercna. A to je vlastně vše, jinak se dočkáme desítek rozhovorů na jedno a to samé téma - dědictví, taky si vyslechneme spousta otázek služebnictva typu: "Co vám je?" a jako odpověď vždy zazní: "Ale nic, bude to dobré." A tak dále a tak dále. Čím déle se seriálem probírám, tím mi jsou postavy protivnější a z většiny obyčejné rozhovory a sondy do mikrovztahů začínají nudit. Každý se s prominutím "sere" do všeho, čímž konverzačka bobtná a bobtná. Na příběh je nabaleno opravdu hodně vaty, která sice dokresluje atmosféru a dobu, ale v tolika dílech často jen rozmělňuje děj. Trefou do černého je aristokratka v podání Maggie Smith nebo Elizabeth McGovern. Nikdy jsem neměl rád filmové adaptace Jane Austen a tohle se jim bohužel dost podobá...uvidíme časem... EDIT: po 4. sérii: ubrečené, samý patos, natahované jako hodiny němčiny, z většiny naprosto nereálné a nevěrohodné. A taky mě štve styl natáčení - všimněte si, že potenciálně silné a zajímavé rozhovory jsou utnuty. Samozřejmě víme, co si ty postavy řeknou, ale není přesně to, kam by měl seriál směřovat, přijít s opravdu silnými scénami plnými opravdových emocí? Jenže tady to zjevně nefunguje... (19.11.2020)

Po první sérii obrovské nadšení. Skvěle vybarvený svět aristokratické Anglie na počátku velkých světových změn z pohledů těch nahoře, ale i těch tam někde dole v koutě. Ehm. Kromě tohoto ústředního tématu, který se nenápadně line celou sérií je tady ale hlavně několik silných příběhových linek jednotlivých postav, které celý seriál ženou dopředu a které mě tak pevně držely ve křesle. Těším se na druhou sérii jako na málo co. What's a "weekend"? (02.12.2012)