Panství Downton

Dowton žeru od úvodní znělky po konečné titulky. Nejvíc na něm mám ale ráda práci s postavami a jejich postupný vývoj a někdy také dost nečekané zvraty. Jinak - O'Brienová je taková kráva, že to nemá obdoby a navíc celou dobu vypadá nejvíc jako Joe Pesci s kudrnkama, děs a hrůza! Mnohem víc mě ale později srali Batesovi a jejich svatouškovství a mučednictví a vůbec, všechno jich se týkající jsem nesnášela. Maggie Smith zaslouží za tuhle roli nějakou cenu, Elizabeth McGovern je neskutečně roztomilá, ne, za celou dobu jsem si neoblíbila Lady Mary a mou nejoblíbenější postavou byl pletichář Thomas - hajzl s citlivou duší. Zrovna u tohoto díla bych klidně brala další série, ale je pravda, že někdy je nejlepší tu utnout, než se to rozplizne a dostaví se zklamání. (10.05.2017)

Snad protože je mi začátek dvacátého století odjakživa ve filmové či seriálové řeči něčím nevysvětlitelně blízký, snad protože Julian Fellowes dokáže tvořit charaktery tak, že jim od pilotního dílu fandím z plných sil, snad protože můžu některé z nich téměř nenávidět a po příchodu postav nových právě ty staré objevovat v nových rovinách a žasnout nad vývojem jejich charakteru. Snad pro to všechno je tohle velkolepé panství snovým, uplakaným, rozesmátým a zkrátka dokonalým místem, které mi ve všech labužnicky vypulírovaných šesti sezónách přijde snad nejpřitažlivější seriálovou lokací. Od nejmenších každodenních starostí po světovou válku. Od hlavy rodu po nejposlednější služku. Láska na první pohled. (09.10.2017)

Úvodem mi dovolte učinit jedno velké přiznání. "Dobovkám" se celý život vyhýbám jako čert kříži a patrně budu i nadále; k Downton Abbey jsem se dokopal čistě proto, abych aspoň načas přerušil své trápení při čekání na Winter's Tale, přesněji řečeno na Jessiku Brown Findlay. --- Downton Abbey mě ale nakonec zaměstnalo v mnoha dalších rovinách. Jmenovat by se dala lahodná hudba, hláškující patriotka Maggie Smith (what is it, weekend?), nadčasové klepy a zaujala i práce s "dějem mezi díly", která stojí za elegantním kličkováním kolem nepodstatných srdceryvných momentů (smrt Williamovy matky), ale i jiné potenciální vaty (Sybilin bál). --- Především se však sluší vypíchnout onu historickou současnost. Pozorný divák si totiž může vyzobat pěkné paralely ke generálnímu růstu nezaměstnanosti, prázdnotě života, rozmachu moderních technologií nebo činnosti České pošty (haha) ... jinak řečeno: Julian Fellowes zobrazuje věci, které známe až moc důvěrně, jen v jiném balení. Na každý pád autoři vyžadují naladit se před každým dílem na poněkud rozvláčnější notu, přenést se do jiného světa (což nenuceně napomáhá splynutí s dějem a postavami btw), neboť první série ani jednotlivé díly tolik negradují a taky sám závěrečný cliffhanger není ryze cliffhangerovský (ovšem o to slibnější dle mě). --- Samostatnou kapitolu tvoří postavy, které pro mě představují zároveň slabou i silnou stránku seriálu. Slabou proto, že jsou zpočátku malinko černobílé (což je, hádám, odkaz na nápis "Downton Abbey" v úvodních titulcích). Vytvářejí se skupinky koncentrovaného zla i dobra; a aby v tom nebyl guláš, tak kdo má být krávou, je zatraceně velkou krávou (O'Brien + její odporný účes jako bonus), a kdo má být zmetkem, je zatraceně velkým zmetkem (Thomas). V roli jakéhosi balancéra dlouho působí samotná Lady Mary, která je fakt bezchybně zahraná i napsaná, ale to se naštěstí postupem času více či méně mění. Charaktery se nakonec ukazují být relativně vývojeschopné a hlavně jsou bez výjimky perfektně ztvárněné - což je ta stabilní silná stránka. --- Favoriti a favoritky z 1. série: Anna (!!), Lady Mary, Mr. Carson, Lady Sybil (povinnost). 2. série: Anna, Lady Edith, Matthew, Lord Grantham. --- "I was only trying to help!" - "Oh! And Judas was only trying to help, I suppose, when he brought Roman soldiers to the garden!" (11.01.2014)

Nádherný, dobový seriál ze staré Anglie, připomíná mě SRF. Velmi mě zaujaly skoro všechny postavy na panství a raději mám ty "pod schody". Díly jsou velmi svižné a bohužel rychle utečou, nemůžu se dočkat dalších, po 5.dílu zvyšuji hodnocení na 5*, protože mě to baví čím dál více. Výborné výkony všech herců, nejraději mám Maggie Smith a Brendan Coyla. (02.02.2012)

Tak trochu Gosford Park, tak trochu V zámku a v podzámčí, tak trochu Austenová, tak trochu sestry Brontëové, tak trochu černobílé, tak trochu Alexander Hemala a tak trochu hodně sarkastické i britsky suché jak sklenka (no, spíše flaška) extra dry ginu. To platí o první sérii. To druhá série je tak trochu Esmeraldou a více než co jiného tedy přeslazenou limonádou, která se v závěru stává nechtěnou fraškou zneužívající snad všechna klišé telenovel. Prostě parodie sebe sama. Čest zachraňuje až (ne)vánoční speciál 2011, který dává naději, že by se příští série mohla navrátit "ke kořenům". Což se sice potvrdilo především v linii "podzámčí. Ta "zámecká" zůstala z větší části v úvodu nechtěně směšná. Poté však i v ní dochází k razantnímu odrazu ode dna a celkově je tedy třetí řada opětovně vynikajícím starosvětským seriálem; což platí i o vánoční epizodě sezóny 2012, která věci sice posune více než celá sezóna, ale je to podáno strašně... Debilně. Čtvrtá řada pak standardu kvality předchozí série nevyhovuje; jednak jí bolestně chybí propojující hlavní linie či aspoň její náznak a poté je těch postav již příliš. A každé jsou věnovány díl co díl dvě až tři minuty na výslunní; u některých je to příliš málo a u jiných je to až moc. Bez ladu a skladu se skáče od postavy k postavě a mnohdy nic z toho, protože většina tím pádem nemá potřebný prostor. A nejvíce patrné je to ve vánoční epizodě sezóny 2013, kde je snad sto postav a... A nic z toho; žádné drama, prostě nic. Což ostatně platí i o celé páté řadě, která je již pouze kolovrátkovou nechtěnou parodií sebe sama a v níž se veškeré problémy řady předcházející spíše akcentují než řeší. PS: Navzdory zdařilému dabingu nemá smysl sledovat jinak než v originálním znění, které je tentokrát zcela nedílnou součástí. | S1: 5/5 | S2: 2/5 | S3: 4/5 | S4: 3/5 | S5: 2/5 | (27.02.2012)