Panství Downton

první série --- Precizní příspěvek do žánru seriálových melodramat spojuje povrchnost kostýmních epopejí s precizně vystavěným moderním vyprávěním. Ačkoli příběhy zpravidla neobsahují žádné vyloženě dramatické konflikty či nervy drásající zvraty, vyprávění proměňuje nekonečné dialogové pasáže do série důmyslně gradujících sekvencí. Scénář přejímá postupy soudobých thrillerů s mnohočetnými deadliny a souběžně se vyvíjejícími liniemi, ale aplikuje je na v zásadě bezstarostný a titěrnými třenicemi prodchnutý život nižší šlechty a služebnictva. "Downton Abbey" představuje ideální průnik moderní aktualizace a tradičních postupů - na jednu stranu přichází se sofistikovaným vyprávěním, ale současně se drží osvědčených charakterových vzorců. Nicméně z ideologického hlediska se jedná o v zásadě proradně konzervativní dílo, které pohled na aristokracii zdánlivě zlehčuje a místy až zesměšňuje, ale současně idealizuje tvrdý třídní systém a prezentuje ho jako oporu společnosti - jakási sociální nerovnost s lidskou tváří. Prostě všichni kromě zavilého gaye a staropanenské megery se můžou přetrhnout, aby svým svatouškovským lordům a dámám udělali první poslední. A jak se mají všichni rádi a táhnou za jeden provat napříč sociální propastí. Prostě stejně jako si Východoevropané zpětně se slzou v oku idealizují komunismus ostalgickými projekty jako "Vyprávěj", tak i Angličané s kombinací klapek na oči a růžových brýlí oslavují život v systému sociální nerovnosti. ----- První série měla novum ve spojení kostýmního melodramatu s dobovým historickým kontextem, který dával konfliktům postav zdání naléhavosti. V druhé sérii přišla válka, která konečně do světa panského sídla vnesla osudovější problémy. Třetí série představuje návrat do zajetých kolejí, jenže mechanismy maskující precizní vykonstruovanost dialogů a dramaturgie už tentokrát nefungují. Líbezná fasáda je pryč a zůstává jen jedna velká habaďůra, která si sama svou vycizelovaností podráží nohy. S čtvrtou sérií již padá i veškerá předchozí midcultová noblesa a ke všem neduhům předchozí série se navíc přidává přímočaré soapoperové citové vydírání, když scénárista nechává hned několik postav (v čele s Annou, z níž se definitivně stala až sadisticky trýzněná figura) drasticky trpět, aby tím vytvořil zcela vágní zdání dramatičnosti, a babrá se v tom napříč všemi díly. ----- 1. série - 7/10, 2. série - 8/10, 3. série - 5/10, 4. série - 3/10, 5. série - 3/10, 6. série - 3/10 (02.12.2011)

Úvodem mi dovolte učinit jedno velké přiznání. "Dobovkám" se celý život vyhýbám jako čert kříži a patrně budu i nadále; k Downton Abbey jsem se dokopal čistě proto, abych aspoň načas přerušil své trápení při čekání na Winter's Tale, přesněji řečeno na Jessiku Brown Findlay. --- Downton Abbey mě ale nakonec zaměstnalo v mnoha dalších rovinách. Jmenovat by se dala lahodná hudba, hláškující patriotka Maggie Smith (what is it, weekend?), nadčasové klepy a zaujala i práce s "dějem mezi díly", která stojí za elegantním kličkováním kolem nepodstatných srdceryvných momentů (smrt Williamovy matky), ale i jiné potenciální vaty (Sybilin bál). --- Především se však sluší vypíchnout onu historickou současnost. Pozorný divák si totiž může vyzobat pěkné paralely ke generálnímu růstu nezaměstnanosti, prázdnotě života, rozmachu moderních technologií nebo činnosti České pošty (haha) ... jinak řečeno: Julian Fellowes zobrazuje věci, které známe až moc důvěrně, jen v jiném balení. Na každý pád autoři vyžadují naladit se před každým dílem na poněkud rozvláčnější notu, přenést se do jiného světa (což nenuceně napomáhá splynutí s dějem a postavami btw), neboť první série ani jednotlivé díly tolik negradují a taky sám závěrečný cliffhanger není ryze cliffhangerovský (ovšem o to slibnější dle mě). --- Samostatnou kapitolu tvoří postavy, které pro mě představují zároveň slabou i silnou stránku seriálu. Slabou proto, že jsou zpočátku malinko černobílé (což je, hádám, odkaz na nápis "Downton Abbey" v úvodních titulcích). Vytvářejí se skupinky koncentrovaného zla i dobra; a aby v tom nebyl guláš, tak kdo má být krávou, je zatraceně velkou krávou (O'Brien + její odporný účes jako bonus), a kdo má být zmetkem, je zatraceně velkým zmetkem (Thomas). V roli jakéhosi balancéra dlouho působí samotná Lady Mary, která je fakt bezchybně zahraná i napsaná, ale to se naštěstí postupem času více či méně mění. Charaktery se nakonec ukazují být relativně vývojeschopné a hlavně jsou bez výjimky perfektně ztvárněné - což je ta stabilní silná stránka. --- Favoriti a favoritky z 1. série: Anna (!!), Lady Mary, Mr. Carson, Lady Sybil (povinnost). 2. série: Anna, Lady Edith, Matthew, Lord Grantham. --- "I was only trying to help!" - "Oh! And Judas was only trying to help, I suppose, when he brought Roman soldiers to the garden!" (11.01.2014)

Neee, konverzační nuda o Anglii, to bude ubíjející. Nemohl jsem se plést více. Hlavním kladem jsou velmi sympatické (a velmi nesympatické) postavy, které budete mít rádi (a nenávidět). Tohle, jakkoli to zní nedramaticky, vás prostě přiměje si pustit další díl. // V polovině druhé série musím opravit předchozí hodnocení na změť nesouvislých výkřiků. Milostný vztah Mary-Matthew se stává zajímavější a intenzivnější než citové vztahy mých reálných přátel. Připadám si jak pětačtyřicetiletá žena při sledování Ordinace. 4,5* (21.07.2012)

Úchvatný historický seriál s příchutí červené knihovny. 1)  Atmosféra doby se mi zaryla hluboce pod kůži. Nejlepší je v první řadě, později jsou už staré zlaté časy rozmělněny válkou a poválečnými společenskými změnami. Tato "konzervativní idylka" (gudaulin***) je vzpomínkou na časy, kdy šlechta šlechtí a služebníci slouží, všechno je jak má být a lidi jsou šťastni._____ 2)  Jasně, že vím, že to tak většinou nebylo a ani být nemohlo. A je to snad důvod, proč bych měl podobné výtvory odmítat? Pohádky taky sleduji s chutí a se zájmem, i když vím, že tak to v životě nechodí. Konec konců i na Ženu za pultem koukám s nostalgickou vzpomínkou, přestože stylizace (jinak řečeno lživost) díla doslova bije do očí. Ale řekněte, nebylo by krásné, kdyby to bývalo takhle bylo?_____ 3)  Dějově bohatý scénář (bravo, pane Fellowesi) si hravě poradil i s nejrůznějšími překážkami (například odchod Dana Stevense ze seriálu), ačkoli chvílemi mi dějové zvraty přišly jen málo uvěřitelné. Ale o to přece nejde. Julian Fellowes stvořil svět plnokrevných postav, které máme rádi nebo nesnášíme, které někdy jednají podivně a nepochopitelně, ale i tak jsou nám blízké, protože jsou jako my, jsou lidské. Přijal jsem je do svého domova, bydlí tu s námi, a my se oplátkou trápíme a radujeme s nimi. Co by si mohl scenárista přát víc?_____ 4)  Nezapomenu na lady Mary a lady Edith s jejich věčnou vzájemnou válkou a nešťastnými láskami, šaramantního Matthewa Crawleyho i Toma Bransona a z paměti mi nikdy nevymizí neobyčejně charismatická Violet, hraběnka vdova, jejíž sarkasmy mě budou provázet mým dalším životem. Dolní patro zastupuje majestátní majordom Carson se svým ženským protějškem přísnou, i když útěšnou paní Hughesovou, svérázná paní Patmorová i přesvědčivě hloupá holka pro všechno Daisy a hromada sluhů, z nichž mimořádnou pozici zaujímá úskočný nafoukanec Thomas Barrow._____ 5)  U podrazáckého Thomase mě poněkud mrzí, že jeho homosexualita je svázána s mizerným charakterem, i když chápu, že tím scenárista chtěl zdůraznit, jak ostrakizace působí na povahu člověka._____ 6)  Pěkné herecké výkony odvádějí 62letý Jim Carter (majordom Carson), 57letá Lesley Nicolová (kuchařka Patmorová) či 76letá Maggie Smith (hraběnka vdova)._____ 7)  Ani na přitažlivé kluky nezapomenu. Výrazný 26letý Theo James (Turek Pamuk) se sice objeví jen na pár minut, ale zamotá hlavu mnohým po několik řad. 28letý Dan Stevens (Matthew Crawley, dědic panství) v průběhu let tloustne a hubne, ale šarmu mu to neubírá. Rovněž 29letý Ir Allen Leech (šofér Tom Branson) stojí za zmínku. A pak  je tu 24letý Thomas Howes (sluha William), 24letý Ed Speleers (sluha Jimmy), 25letý Michael C. Fox (sluha Andy) a 22letý Matt Milne (sluha Alfred)._____ 8)  Věk protagonistů uvádím k roku prvního výskytu v seriálu._____ 9)  Viděl jsem všech šest řad. (19.03.2022)

Považuju se za levicového liberála, ale první díly Panství Downton mě okouzlily takovou tou starosvětskou konzervativností šlechtického sídla, kde úcta k tradicím a přirozeným autoritám patří k samozřejmostem a po pěti dílech jsem s nadšením nadělil 5*. Jenže následovala druhá série, kde už to šlo z dojmy tak nějak z kopce a třetí sérii jsem už spíš přetrpěl. Při pokusu o sledování 4. série jsem začal pociťovat imunitní reakci organismu a vzdal jsem to. Nejde ani tak o to, že by zrovna v tomhle případě zapracovala obvyklá nemoc seriálů, tedy pokles úrovně scénáristické práce, jako spíš se tady záhy projevilo moje politické přesvědčení a ta konzervativní idylka mě začala neskutečně vytáčet. Ono na té velké ploše se pochopitelně projeví jakýkoliv falešný tón a tady musím souhlasit s Faidrou, s odstupem se mi jeví Panství Downton jako velkoryse natočená telenovela pro snoby. Nesmírně snadno by se dění na obrazovce dalo zparodovat. Když se to vezme kolem a kolem, vždycky mi vrtalo hlavou, jak by vypadal proklínaný a opovrhovaný žánr telenovely, kdyby se natáčel nikoliv tak, jak ho známe z podání českých nebo latinoamerických mýdlových oper, ale pečlivě s kvalitním hereckým obsazením i režií, a v případě Downtonu se mi to vlastně povedlo zjistit. Na první pohled to funguje a člověk se může obdivovat herectví zúčastněných, kráse žen, šlechetnosti mužů a intrikám padouchů, jen přitom nesmí moc kriticky myslet a nad některými činy televizních hrdinů musí decentně přimhouřit oko. Pokud hodnotím seriál jako celek, půjdu na pouhé 2* a 45 % celkového dojmu. Pokud bych hodnotil pouze první sérii, dalo by se uvažovat možná i o 4*. (08.03.2015)