Panství Downton

První řada ___ První díl: 95% ; Druhý díl: 80% ; Třetí díl: 85% ; Čtvrtý díl: 85% ; Pátý díl: 80% ; Šestý díl: 80% ; Sedmý díl: 90% Downton Abbey je drama bez konfliktu, takřka experiment. Důležité je, že seriál je to vyprázdněný, nikoli nedějový, i tu nejnicotnější maličkost dokáže nafouknout do rozměrů životní události. Vše úspěšně zasazeno do dobového kontextu, který se nezapomene připomenout. Lituji jen nedostatečně využité postavy Batese, která se v první díle hlásila o mnohé, později ale začíná být jasné, že plní hlavně funkci Mary Sue. Snad získá silnější postavení v budoucí řadě. Druhá řada ___ První díl: 70% ; Druhý díl: 60% ; Třetí díl: 70% ; Čtvrtý díl: 50% ; Pátý díl: 50% ; Šestý díl: 45% ; Sedmý díl: 85% ; Osmý díl: 75% Osudy postav se rozbíhají do všech stran, což způsobuje obrovské problémy v účinnosti vyprávění, které bylo v celku velmi spolehlivé. Zejména se ve snaze o emocionální odezvu cosi neustále oddaluje a protahuje. Jsme vědomě seznámeni se spoustou dílčích motivů, které se úspěšně hasí, aby se následně, třeba již v příští epizodě, objevily znovu a vyvrcholily v tragickou událost. Několik dílů je navíc opravdu diletantsky sestříháno (opět z neschopnosti prolnout více než tři souběžné linie). Prohraný boj s nepřiznanou melodramatičností ve stylu moderních amerických seriálů. Christmas Special 2011: 75% (15.03.2013)

první série --- Precizní příspěvek do žánru seriálových melodramat spojuje povrchnost kostýmních epopejí s precizně vystavěným moderním vyprávěním. Ačkoli příběhy zpravidla neobsahují žádné vyloženě dramatické konflikty či nervy drásající zvraty, vyprávění proměňuje nekonečné dialogové pasáže do série důmyslně gradujících sekvencí. Scénář přejímá postupy soudobých thrillerů s mnohočetnými deadliny a souběžně se vyvíjejícími liniemi, ale aplikuje je na v zásadě bezstarostný a titěrnými třenicemi prodchnutý život nižší šlechty a služebnictva. "Downton Abbey" představuje ideální průnik moderní aktualizace a tradičních postupů - na jednu stranu přichází se sofistikovaným vyprávěním, ale současně se drží osvědčených charakterových vzorců. Nicméně z ideologického hlediska se jedná o v zásadě proradně konzervativní dílo, které pohled na aristokracii zdánlivě zlehčuje a místy až zesměšňuje, ale současně idealizuje tvrdý třídní systém a prezentuje ho jako oporu společnosti - jakási sociální nerovnost s lidskou tváří. Prostě všichni kromě zavilého gaye a staropanenské megery se můžou přetrhnout, aby svým svatouškovským lordům a dámám udělali první poslední. A jak se mají všichni rádi a táhnou za jeden provat napříč sociální propastí. Prostě stejně jako si Východoevropané zpětně se slzou v oku idealizují komunismus ostalgickými projekty jako "Vyprávěj", tak i Angličané s kombinací klapek na oči a růžových brýlí oslavují život v systému sociální nerovnosti. ----- První série měla novum ve spojení kostýmního melodramatu s dobovým historickým kontextem, který dával konfliktům postav zdání naléhavosti. V druhé sérii přišla válka, která konečně do světa panského sídla vnesla osudovější problémy. Třetí série představuje návrat do zajetých kolejí, jenže mechanismy maskující precizní vykonstruovanost dialogů a dramaturgie už tentokrát nefungují. Líbezná fasáda je pryč a zůstává jen jedna velká habaďůra, která si sama svou vycizelovaností podráží nohy. S čtvrtou sérií již padá i veškerá předchozí midcultová noblesa a ke všem neduhům předchozí série se navíc přidává přímočaré soapoperové citové vydírání, když scénárista nechává hned několik postav (v čele s Annou, z níž se definitivně stala až sadisticky trýzněná figura) drasticky trpět, aby tím vytvořil zcela vágní zdání dramatičnosti, a babrá se v tom napříč všemi díly. ----- 1. série - 7/10, 2. série - 8/10, 3. série - 5/10, 4. série - 3/10, 5. série - 3/10, 6. série - 3/10 (02.12.2011)

Jen Britové dokážou, abych já, zapřísáhlý republikán a antimonarchista opovrhující třídním uspořádáním na základě původu, každou středu večer dychtivě očekával další vývoj vztahů na jednom panství ve staré dobré Anglii, kde vše má svůj řád, každý si má být vědom svého postavení a kde jisté meze jsou nepřekročitelné. Suché, se vkusem i vtipem, distingovaností a inteligencí natočené skoro rodinné drama. Update 9.2.2017: Konečně jsem se podíval na poslední řadu. Byl jsem zvyklý na dabing, takže jsem dlouho čekal na uvedení v televizi, ale protože ČT nám poslední řadu stále odpírá, musel jsem nakonec sáhnout jinam. Končilo to možná až moc pohádkově, ale vzhledem k tomu, že se poslední dobou TV tvůrci předhánějí v ošklivostech, hnusu, krvi a incestech, jsem za tento vyžehlený starosvětský přístup velice vděčný. A mé sympatie si až do konce podržela Maggie Smith, jejíž neustálé slovní přestřelky s Penelope Wilton neztratily šťávu až do konce. Zato lady Mary bych občas pořádně nařezal, o kuchtičce Daisy ani nemluvě - a ne, žádný dvojsmysl :) (06.06.2012)

Klasická anglická nádhera a dokonalost.. Skvostná výprava, promyšlený scénář, režie a herci bez kazu. Na pozadí denního života anglické aristokracie a jejího služebnictva nenásilně sledujeme, jak se v průběhu dvacétého století měnil svět. Spleť příběhů je provázána natolik umně, že z ní netrčí neskutečná práce, kterou to muselo dát, aby všechno působilo přirozeně. Aby vývoj postav byl logický, zvraty uvěřitelné, překvapení taková, jaká zná život a nikoliv počítač scénáristy. Absolutorium. (18.03.2012)

Už dlho som nevidel niečo tak neskonale dobré. Jemný, elegantný a zdanlivo nekonfliktný príbeh, pod povrchom ktorého ale bublú emócie a vášne silné ako hurikán. Miestami srdcervúco romantické, miestami nevtieravo vtipné, a napospol fenomenálne zahrané. Do pestrého osadenstva Downton Abbey som sa jednoducho zamiloval a neviem sa dočkať, kedy sa vrhnem na ďalšie série. (02.06.2013)