Fantastická cesta

Předchůdce filmu Vnitřní vesmír o cestě vybraných lidí zmenšenou ponorkou až k mozku, aby tam odstranili krevní sraženinu. Mají na to však jen 60 minut jelikož se po této době začnou opět zvětšovat. Pacientem je Jan Benes a leží v komatu protože byl na něj spáchán atentát kvůli tomu, že věděl jak překročit tuto 60 minutovou hranici. 60% (13.06.2009)

Bol raz jeden život v hranej podobe. Námet o miniatúrnej ponorke v ľudskom tele je stále fascinujúci, ale tentokrát už filmu strašne škodí jak triková, tak vedecká zastaralosť, keďže drvivá väčšina filmu je založená na vizuálnom stvárnení vnútra ľudského tela. Ale triky dnes už neobstoja. Ani príhody, ktoré z fungovania tela vyplývajú dnes už nepôsobia dvakrát uveriteľne. Určite by sa dalo vymyslieť kopa napínavejších problémov, ktoré by posádka musela vyriešiť. Mimo skúmania tela a už film prakticky žiadnu inú poriadnu zápletku neponúka. Aj ten záškodník veľký priestor nemá. Posádka je načrtnutá stroho. Klasické jednorozmerné typy. Takže celkovo to je dnes už len priemer a aj taká Pixarovka Inside Out ponúka zaujímavejšie znázornenie ľudského vnútra. 6/10. (06.10.2021)

Jako malou mne film fascinoval, byl to jeden z prvních, které jsem viděla a zanechal ve mně hlubokou stopu. Putování lidským tělem a vše uvnitř ve mně vzbuzovalo bázeň a nadšení, měla jsem pocit, že nic tak fantastického jsem ještě neviděla. Jenže je to skoro čtyřicet let a film nějak vyčpěl, nedávno jsem si říkala, proboha, co jsi na tom viděla. No právě, uběhlo těch čtyřicet let, to je ono. Pro dnešní děti už nesledovatelná pohádka, ba ani pohádka, těžko zařadit.Ale za ten tehdejší zážitek... (13.06.2008)

Být dítě, zcela bych Fantastickou cestu žral. Odhlédneme-li od dneska roztomilé trikové naivity (i když, na svou dobu), dostáváme sci-fi se zajímavou myšlenkou, povedeně napsanými postavami (ač někteří jsou dnes již poněkud klišé) a vynikající dynamikou vyprávění. A teď ty triky - v roce 1966 (dva roky před Kubrickovým filmem 2001: Vesmírná odysea) muselo být takovéhle zpracování vizuálních efektů neuvěřitelným zážitkem. P.S.: Kdo by nechtěl, aby mu v žilách kolovala Raquel Welchová? (Pravda, největší slabinou filmu je, jak je Raquel POŘÁD oblečená...) (29.10.2013)

I v době počítačových triků působí efekty Fantastické cesty velmi dobře. Aby ne, když na výtvarných návrzích se podílel sám velký surrealista Salvador Dalí! Pouť miniaturní ponorky lidským tělem se tak stává dobrodružstvím ve velkolepém světě, který všichni obýváme, a přesto je pro většinu z nás zahrnut tajemstvím a nepoznáním. Srdce působí jako obří chobotnice, která se v pravidelných intervalech nadýmá a zase splaskává. Srdeční chlopně jsou krápníkovými jeskyněmi, žíly a tepny tunely do nebezpečí. Modely srdce, mozku, tepen i žil dosahovaly obří, až stometrové velikosti. Poprávu tak obdržely Oscara. A jestliže červené krvinky připomínají pouťové balonky, či neškodné trepky, pak bílé jsou pravými predátory! Příběh je prostší, o napínavé scény však není nouze. A pak, krásná Raquel Welchová je opravdu kus! (20.03.2011)