Čtyři lvi

Asi se ptáte, kde jsou naši staří známí, muslimští teroristé. Kampak se asi ti čerchmanti schovali? Neschovali se děti, ani neumřeli, zblbli. Skutečně, ročně zemře v Evropě a USA (bez Ruska) zřejmě menší množství lidí rukou teroristů než zahubí náhodně padající kokos mužů a žen na světě. Pracují naše tajné služby tak dobře? Je to s radikalizací otroků Aláha méně horké, než se tvrdívá? Nebo nedokáží uspořádat pořádný džihád dík nebetyčné neschopnosti, jíž oplývají? +++++ Jooo, známe tyhle historky o natvrdlých výbuchářích. V recenzích se zmiňuje nepovedený útok v Glasgow, který má určitě pro Británii větší význam, ale vzpomínám, že jeden palestinský vzal údajně s sebou jen své osnovače díky tomu, že bomba byla časována dle izraelského času, který samotní převozci považovali za odporně sionistický, jim vnucený. Díky tomu nedovezli nálož na určené místo včas, ba ani auto nezvládli opustit. +++++ Kdyby ovšem zůstali Čtyři lvi jen u toho, že ukazují tupost atentátníků, jistě by film neztratil svou milou nekorektnost, ani vtip, ale chybělo by mu něco, co Čtyři lvi posouvá trochu za rámec prosté taškařice pro zasmání. Se zalíbením jsem sledoval ideové i teologické zmatení hrdinů, jejich ochotu zastávat i nejabsurdnější prvky jistých výkladů a odnoží islámu. Odmyslím-li si s tím spojený, možný útlak, což nemusí být lehké, pak mi prohlášení: "Islám se hroutí, muslimové hrají na strunné nástroje," musí nutně připadat jedině směšné, stejně jako v muslimském světě více než u nás rozšířený fenomén opravdu ujetých konspiračních teorií. +++++ Scéna fingovaného útoku zase ukazuje, jak někteří lidé mohou získat sebevědomí tím, že mohou snadnou nahánět strach. Nabízí se tak možnost zbavit se frustrace z dlouhodobého historického neúspěchu zemí sunny, který dle některých jejich obyvatelé pociťují nebo jde o kompenzaci ryze osobní? Něco jako: "Ty máš prý bohatství, moc i štěstí, ale já v tobě stejně budím hrůzu?" +++++ Ale ani my, Evropané, nevycházíme z konfrontace se Čtyřmi lvi s čistým štítem. Naše média jsou přehnaně opatrná, aby snad nebyla nařčena z islamofobie nebo se nestala terčem horšího, než slovního útoku. Bezpečnostní složky se také párkrát "vyznamenávají", viz trilema wookie, bear, honey monster. +++++ Kromě příležitosti zasmát se neokoukaným vtipům si cením obzvlášť ještě jedné věci. Asi nejlepšímu filmovému navedení k tázání: "Kdo vlastně jsou ti teroristé?" Nene, nejde mi o odpovědi typu: "Neschopní troubové, kterým se do hlavy nevejde už nic než myšlenka na zabití pár něvěřících," nikoliv: "Ti co se činí podezřelými přehnanou snahou vypadat co nejvíc nenápadně, ani: "Paranoidní pošuci, co v každé paní s taškou vidí tajného." Opravdové tázání, které nedokázalo přinést tolik chválené Paradise Now, které jen jednu jednoduchou odpověď nahrazuje jinou jen mírně složitější, snad i pravdivější. Snad proto, že komedii ve její stylizovanosti nelze považovat za rovinně zrcadlící. +++++ S vedoucím lví buňky Omarem se to má jinak, složitěji. Doma na něj čeká nádherná žena, slušně vychovaný, milující, jej obdivující syn, zřejmě si slušně vydělává a navzdory Koránu 4:144 má za kamaráda obyčejného Angličana. Jeho vojáci, zdá se, nemají to štěstí a snad i on se cítí vykořeněný, ztrácející kontakt se svým původem. Terorismus tu přestává býtv bojem za věc islámu a lvi ani nikdy neřeší, jak jejich útok může této věci pomoci. Slepě, jako děti přijímají skutečnost, že tak se koná. Skorem náhodně volí cíle s účelem, co nejvíce ublížít kafírům. Ale někde uvnitř mě hlodá pocit, že ozbrojený boj pro ně představuje způsob socializace, zařazení se do nějaké společnosti, uznání jejich hodnoty podobně naladěnými kamarády a vlastně i možnost ty kamarády získat a udržet si je. V tom spatřuji jejich úděl, i přes hrůzy, které se chystají vykonat, jako dojemný. Nikdy bych nečekal, že mě nějaký film málem přinutí zaplakat pro vraha. +++++ Lvi se chovají jako nevinná, roztomilá lvíčata. Nevnímají následky svých činů, dokud není pozdě a když dojde na nejhorší, nedokáží se situací vyrovnat. A přece jsou vrahy, dětsky naivními, roztomilými, ale pořád vrahy. Když zabíjeli, nedokázal jsem se tomu smát a kdyby ano, asi bych to sobě i filmu vyčítal. Ani Faisalův-Forrestův osud nevzal mou bránici ztečí. Zprofanované, nadužívané zakopnutí nalezlo v komedii opět svou vážnost. Netvrdím, že tak vypadá skutečnost, ani že výše napsané nám film jednoznačně sděluje. Ke mně osobně však právě takto Čtyři lvi promlouvali. Samozřejmě mě také trhala na kusy bratr vrána, dej jí Aláh 72 vranních panen, mučedník, co narušil zásobování potravinami i nejlepší Mr. Gumby po Mr. Gumbym, Barry. +++++ Ale nezapomeňte, pořád tu jsou, omámeni mučednictvím, motivováni křivdami domnělými či skutečnými, přesvědčeni, že Alláh bude za pár mrtvých nevěřících psů rád a světu bez nich bude lépe. Z nějakého důvodu jim však nejlíp jde zabíjení jejich vlastních nebo alespoň jim bližších lidí. Záměrně, ne jako lvi ve výcvikovém táboře. Přesto se jim ale můžeme smát. (29.08.2011) (méně) (více)