Win Win

Wii-n Wii-n. Drama o cestě za velkým vítězstvím. V malém. Indie průprava festivalového oblíbence Thomase McCarthyho vyvstává na povrch zásluhou p o m a l é h o tempa vyprávění a díky neochotě filmu se rozjet. Jinak bude zápletka pro toho, kdo viděl alespoň dvě hollywoodská sportovní dramata, průhledná jako vitrína s vítěznými poháry. Zájmem o širší souvislosti blbé nálady postav sice komplexnější (krize, stres, tlak a tak), přesto mne Win Win na rozdíl od Přednosty a Nezvaného hosta vůbec neoslovil. Bylo mi jedno, proč je Giamatti ve svrabu, jak se do něj dostal a jak se z něj vyškrábe. Zkrátka jak zaplní svůj vykleštěný život. Pro zosobňování typu zvaného „average joe“ není vhodnějšího herce, ale tady jeho průměrnost přerůstá v naprostou nezajímavost. Což je slovo, kterým by se dal zastřešit celý film. 50% (23.08.2011)

Docela příjemná a chvílema i celkem vtipná (no kdo z vás to má) komedie podle jů es šablony "divácká cena zaručena". Zmenšenej Sean Penn umí hezky koukat do blba, Giamatti zas dělá ty svoje upocený oči v sloup a celý film ovládla postava snědého Martina Mrhálka. (3,5*) .......... Největší WIN WIN je ale samozřejmě moje získání lístku těsně před projekcí od bandy zhulenců, kteří za něj chtěli trávu (žádnou sem totiž neměla). (06.07.2011)

Komorní drama o životě nevýrazného právníka, kterému teče do bot, když se objeví zdánlivá záchrana v podobě důchodce Burta Younga. Řecko-římský zápas (nejedná se o wrestling) slouží jako prostor pro humorné scénky a pár se jich povedlo. Čistá komedie to ale rozhodně není a bylo by chybou ji očekávat. Po dramatické stránce film bohužel mírně selhává, příběh je předvídatelný a nevyhne se leckterému klišé. Podobně jako jiný (výrazně povedenější) snímek Thomase McCarthyho Přednosta nemusí sednout každému, ale také záleží hodně na tom, jak Win Win berete. Jako nenáročná chvílemi docela humorná oddychovka to rozhodně neurazí. (20.05.2013)

Film velmi lehce balancuje na pomezí mezi komedií a dramatem, přičemž komediální linka je velmi příjemná, lechtá bránici a nutí k uvolněným úsměvům, zatímco ta dramatická trochu skřípe, a to hlavně kvůli hereckému představiteli rozháraného mladíka, protože ono totiž nestačí nahodit na začátku smutně naštvaný výraz a vydržet s ním až do konce, aby to byl nějaký dobrý herecký projev. Ale dá se to zvládnout a film rozhodně není žádnou ztrátou času. A nevěřte popisu filmu, protože nejde o stupidní wrestling, co tam provozují, ale o řeckořímský zápas. (06.02.2012)

Milý a laskavý snímek z dílny Thomase McCarthyho o férovosti a morálním kreditu před sebou samým, vlastní rodinou i okolím. I když je film plný klišé a natočený podle osvědčené šablony o střetu 2 odlišných světů, jež se navzájem doplňují, rozhodl jsem se nakonec jít na vyšší hodnocení. Hlavně proto, že film funguje a přenáší poselství dobra, fair play a pohody z plátna na diváky. Nesmím zapomenout ani na Paula Giamattiho, jehož dobráckému psímu pohledu málokdo odolá. Tři a půl hvězdy se zaokrouhlením nahoru. (10.07.2011)