Velké oči

Když se dá dohromady workoholická kýčařka s kšeftařským hochštaplerem, mohlo by to vést k velice úspěšnému spojení. Což na pár let i bylo. Kdyby ona netrpěla iluzí, že je umělkyně, a kdyby on jí projevil více uznání. Zajímavá historka, která ztrácí tím, že nemá nadhled a dělá umění z neskutečných podbízivých mazanic. (29.10.2017)

Ten film není ani tak o obrazech a umělcích, když se u něj člověk zamýšlí nad přesahem, jako spíš slušná výpověď toho, jak si schopný lhář bez talentu dokáže ukrást život někoho talentovanějšího (ale introvertnějšího) a celého ho ve svůj prospěch vysát... náhodou dobrej, umírněnej Burton. U soudního procesu jsem se i slušně zasmála. 70% (21.04.2015)

Měl jsem z filmu pocit, jako kdyby všechny bavilo zajímavé (a důležité téma pozice ženy a muže ve společnosti) a všichni v tom cítili nějakou cenu. Bohužel někdy u třetí scény natáčení si uvědomili, že to je vlastně naprosto obyčejné a kdyby to netočil Burton, možná by si toho nikdo ani nevšiml (jeho nejvýraznější přínos ve formě creepy očí?). Osobně mě velice mrzí současný výběr látek v podání Burtona, který přechází od svých vizuálních krás a odlišnosti do naprostého stereotypu, možná zručně natočeného, ale ničeho výjimečného. Kdybych si o Margaret přečetl na wikipedii, asi by to vyšlo stejně. (04.04.2015)

Příběh vypráví o rozvedené matce a malířce Margaret Keane, která po ulicích maluje portréty své malé dcery. Zde se právě seznamuje se šarmantním 'malířem' Walterem Keanem, který se Margaret svým přirozeným kouzlem vloudí do do života a zanedlouho si ji vezme. Zpočátku se vše vyvíjí mimořádně idylicky až do doby, než si její nový manžel 'omylem' přivlastní autorství jejích maleb, na nichž je na první pohled zvláštní a okouzlující to, že namalované postavy mají nezvykle vypouklé a velké oči. Walterovi se díky své obchodní zdatnosti, výmluvnosti a obratnosti podaří udělat ze značky Keane, kterou Margaret všechny obrazy podepisuje, velký kšeft. Ona je tak ale zároveň nucena před veřejností pravé autorství maleb zamlčet. Zanedlouho se ale ukáže, že Margaret nebyla jeho první obětí. Postupem čašu se totiž dozvídáme, že tento chlapík ve skutečnosti není ani malíř a ani ta osoba, kterou si Margaret myslela, že zná. Zhruba prvních dvacet minut filmu je mile, místama až kýčovitě absurdním romantickým portrétem dvou zamilovaných lidí, kteří si s růžovými brýlemi mapují růžovou budoucnost. Poté se ale pomalu přitvrzuje a vypolouvají na povrch skutečné stránky Walterovy rozdvojené povahy, zatímco submisivní Margaret se sama rozhodne podvolit a přizpůsobit Walterovu nekompromisnímu plánu jak zbohatnout. Ke konci filmu to už ale Margaret neunese a spolu s dcerou odjíždí naprosto bez ničeho, daleko od manžela, kdy později na to posbírá veškerou odvahu a veřejně řekne pravdu; že její manžel je jen sprostý lhář a že kvůli strachu se podvolila k tomu, aby její malby považoval za své. Takhle veřejné ponížení ale Walter samozřejmě neunese. Stojí si totiž za tím, že obrazy patří jemu a tak přijde na řadu soud, kde to na první pohled vypadá na nerozřešenou situaci do doby, než jsou oba, už dávno otráveným a vyčerpaným soudcem, přinuceni malovat a prokázat čí malby opravdu jsou. Fantastický film. - "I believe that you can see things in the eyes." (17.02.2019)

Námět nabízí strašně moc zajímavých tématických háčků, na které by se mohl zavěsit. Pro mě je to zejména ten potenciál studie submisivních tendencí a existenciálních krizí předměstských žen v domácnosti, mezi které protagonistka patří i s tím vším day time drinking, zmateným dobrosrdenstvím a sklony k esoterice. Sympatetizující biografie, která ale nedokáže plně zakrýt skutečnost, že její aktérka není nijak zvlášť inteligentní, aktivní ani vlastně zajímavá, je pro mě skvělá filmařská výzva a dokážu si představit režiséry, který by z ní mohli udělat stěžejní dílo, jmenovitě mě napadá Andrew Niccol nebo P.T.Anderson. Burton samozřejmě toho není ani náhodou schopen, protože neumí pracovat s postavami jinak než jako s karikaturami. Amy Adams to naštěstí uhrává po svém a tu křehkou uzavřenou jalovost tiché dobré ženy v pozadí vystihuje prvotřídně. Naprosto to ale nedává miscastlý Waltz, podávající jeden z nejhorších hereckých výkonů dekády, skrze nějž zjevně prosakuje šílený odpor tvůrců k jeho předobrazu. Scéna házení sirek je jednou z nejdebilnějších, co jsem za dlouhou dobu viděl. (01.04.2024)