What Ever Happened to Baby Jane?
What Ever Happened to Baby Jane?
Režie:
Robert AldrichScénář:
Lukas HellerKamera:
Ernest HallerHudba:
Frank De VolHrají:
Bette Davis, Joan Crawford, Victor Buono, Wesley Addy, Julie Allred, Anne Barton, Marjorie Bennett, Robert Cornthwaite, Anna Lee, Maidie Norman, James Seay (více)Obsahy(1)
Psychothriller vypráví o dvou stárnoucích sestrách, které společně žijí v domě na předměstí Los Angeles. Zahořklá Jane, kdysi ve vaudevillu známá jako zpívající zázračné dítě Baby Jane Hudsonová, se ovšem v dospělém věku dostala do stínu své sestry Blanche, úspěšné filmové hvězdy třicátých let, která je po automobilové nehodě upoutaná na kolečkové křeslo. Zahořklá Jane tak nevynechá jedinou příležitost, aby ji terorizovala. Bezmocná Blanche se nedokáže bránit fyzicky ani psychicky a s hrůzou pozoruje, jak se její sestra propadá dál a dál do naprosté demenci. Jane vytváří pitoreskní hororovou postavu, jejíž hrůzostrašnost vynikne o to víc, když se stará žena oblékne do dětských šatiček. - Pavla Bergmannová (Letní filmová škola)
(více)Videa (1)
Recenze (149)
LFŠ '07 - Rivalita a nevraživost představitelek obou hlavních rolí byla dokonale přenesena i na filmové plátno. V úvodu film zastihne sestry v raném věku. Jedna (Baby Jane - Bette Davis) slaví úspěchy jako mladá talentem oplývající zpěvačka, druhá (Blanche - Joan Crawford) tiše závidí v ústraní. V dospělosti se ovšem karty obrací. Na Baby Jane si nikdo ani nevzpomene, kdežto Blanche (nyní upoutaná na kolečkové křeslo) neustále přijímá děkovné dopisy za mnoho jejích filmových rolí. Psychicky labilní Jane pomalu začíná sestru terorizovat. Výsostně je zde vyobrazen přerod Jane z "šílené na smyslů zbavenou". Hrůzostrašný vzhled Bette Davis je ještě umocněn přehnaným líčením. Mistrně budovanou atmosféru spolu s hereckými výkony vidím jako nejsilnější složky filmu. Pozn.: Jediné, co mě po projekci utěšilo bylo to, že jsem na tom nebyl psychicky špatně jen já, ale i kamarádka, která na filmu byla se mnou. V následném alkoholovém oparu jsme si pak na Baby Jane ani nevzpomněli. ()
Geniální hororový psychothriller o dvou stárnoucích herečkách mírně sráží pouze několik scenáristických chyb (Opravdu musím z okna házet papírek se vzkazem? Nestačilo by zakřičet?), jež se však dají s přimhouřenýma očima odpustit. Výkon Bette Davis je mrazivý, její postava narušené Baby Jane je opravdu mistrovská. Něco mezi Misery a Sunset Blvd. Horror movie of the Year ()
Film, kterému pomník postavil seriál Feud: Bette and Joan (2017). Zajímavé to setkání dvou bývalých hvězd samozřejmě je, zajímavý je i posun do jiného žánru, který před válkou nebyl obvyklý. Masky jsou výborné. I ta retrospektivní recepce klasických filmů uváděných v televizi po třiceti letech. Ale to je asi tak všechno. Celý ten poválečný diskurz o tom, že my to děláme lépe a oni to dřív dělali naivně až hloupě čili nezajímavě je vysloveně komický. Těžko měřit kvalitní melodrama s hysterickým hororem o ztracených iluzí. ()
Skvělý film o dvou sestrách - herečkách, jejichž sláva se měnila. V dětství zářila Jane, v dospělosti Blanche. Ta je však ve staří upoutána na vozík a Jane ji tyranizuje. Mistrný psychothriller se dvěma skvělými herečkami, jejichž výkonu dopomohla i vzájemná rivalita a nenávist. Více prostoru dostala Bette Davis a její postavu není možno nenenávidět (existuje to slovo vůbec?)! Zahrála duševně vyšinutou Jane excelentně. Jediné co mi na filmu vadí je to, že začátek byl lepší než konec. Mělo by tomu být naopak. (Nebo ne?) ()
Galerie (73)
Zajímavosti (23)
- Snímek spustil vlnu hororů označovaných jako "pscho-biddy" nebo "hag-horror“, v nichž vystupovaly stárnoucí dámy v rolích trýznitelek i trýzněných. Mezi ty nejzdařilejší patří Strait-Jacket režiséra Williama Castlea (1964) s Joan Crawfordovou a Aldrichova Sladká Charlotte (1964) s Bette Davisovou. (Pavlínka9)
- Scény z Janiných (Bette Davis) raných filmů jsou použity z filmů Parachute Jumper (1933) a Ex-Lady (1933). Když se Bette Davis dozvěděla, že produkce hledá její špatné filmy z 30. let, žertovně prohlásila, že můžou použít jakýkoliv její film z tehdejší doby. (Kulmon)
- Postava Blanche Hudson je považována za poslední velkou roli Joan Crawford. (Kulmon)
Související novinky
Noir Film Festival 2018 – Nikdo neunikne!
Napínavá dramata z vězení, rebelství Samuela Fullera, charisma Roberta Ryana, bojovnost Idy Lupino, emancipace nových osudových žen, šílenství noirových psychopatů, temné příběhy ze severu Evropy a… (více)
"I've written a letter to Daddy / His address is Heaven above / I've written "Dear Daddy, we miss you / And wish you were with us to love" / Instead of a stamp I put kisses / The postman says that's best to do / I've written a letter to Daddy / Saying "I love you" Taková to byla roztomilá holčička, tahle Baby Jane. Celá Shirley Temple! Její andělská tvářička a žvatlavý zpěv živil rodinu a tatínek byl na ni hrdý. Pak se ale něco pokazilo. Žárlivá sestra Blanche se sama dala na šoubyznys, aby se jí vyrovnala a získala tatínkovu přízeň pro sebe. Ne, taková věc se nezapomíná ani po čtyřiceti letech... Prolog filmu, který nás výmluvnou scénou seznámí s Baby Jane a Blanche, když se jim dařilo, a právě text citované kýčovité písně, je klíčem k chápání všeho dalšího, co uvidíme. Zestárlá Baby Jane, která drží svou sestru-vozíčkářku v izolaci od vnějšího světa, není žádné koncentrované zlo seslané z pekel, jak se může jevit. Je to nešťastné "frankensteinovské" monstrum, odvržené svým stvořitelem. Všechny ty strašné věci, které sestře Blanche říká a kruté schválnosti, jež jí provádí, jsou dětinské soutěžení o přízeň tatínka (a potažmo publika), kterého dávno vzal čert, ale sestry se s tím nedokážou vyrovnat. Blanche působí jako vyrovnanější z nich, zato Baby Jane na stará kolena řachlo v bedně a pokouší se zvrátit tok času. Nechá si ušít panenkovské šatičky, jaké nosívala dřív, roztomile pomrkává, pohazuje lokýnkami paruky, na níž svačí moli, a opakuje si nápěv dávného hitu. To bude, panečku, comeback... Taky vám to něco připomíná? Ano, Norma Desmond by si asi s Baby Jane rozuměla. Co se vlastně stalo s Baby Jane? je neskrývaným derivátem filmů Sunset Blvd. a Psycho, namíchaným tak účelně, že stvořil nový žánr. Někdy se mu říká "Grand Dame Guignol" (cosi jako panoptikum starých dam), jindy "psycho biddy". Typické je obsazení kdysi uctívané hollywoodské krásky do role narušené psychopatky a implicitní téma nerovného zápasu s časem. Takže trochu horror, trochu černá komedie a trochu satira. Potrhlé a nebezpečné staré ženy si postupně zahrály třeba i Olivia De Havilland, Shelley Winters, Debbie Reynolds, Joan Fontaine a opakovaně i dvě zdejší hvězdy. Není divu. Bette Davis jako Baby Jane je groteskní, děsivá a dojemná zároveň. Škoda, že čeština nemá přesný ekvivalent výrazu "creepy", protože přesně ten ji vystihuje. Joan Crawford jako Blanche, po fatální nehodě upoutaná na vozík, mívala narozdíl od Bette potřebu ukazovat své postavy v lepším světle, což je zde v souladu se scénářem, přesto některé její momenty možná působí v kontrastu s Davisovou přehnaně učesaně. Znamenité je i obsazení vedlejších rolí méně známými herci. Victor Buono jako Janin korepetitor a Marjorie Bennet v roli jeho matky jsou komickou a zrcadlově obrácenou variací fixace sester na otce. Dobrou práci odvádí i Maidie Norman jako hospodyně Elvíra, která je Blanchiným jediným kontaktem s vnějším světem a Janiným černým svědomím. Ve scénáři by se našly drobné logické mezery a režie možná přehnaně tlačí na pilu zavádějícího označení filmu za horror, ale je to spíš věc individuální chuti než zásadní vada na kráse. 100% () (méně) (více)