Co se vlastně stalo s Baby Jane?

Tento legendární film či spíše film, jehož natáčení a uvedení se stalo legendou, jsem si naplno vychutnal až po shlédnutí neméně vynikajícího seriálu Feud, který je zábavnou a tak trochu smutnou sondou do historie celé Baby Jane od začátku až do konce. Bette Davis a Joan Crawford.... tolik krásy, tolik filmů, tolik slávy a úspěchu a tolik vzájemné nenávisti. Přesto to spolu na nějaký čas vydržely, jedna druhou akceptovaly (jak inspirativní) a mohl tak vzniknout film, který by s jiným obsazením stoprocentně zapadl do prachu filmového fondu jako tisíce dalších. Ale nestalo se, mělo to tak prostě být. Myslím si, že právě díky Baby Jane se tyto dvě tak rozdílné herečky a bytosti staly nesmrtelnými. Už jen kvůli tomu stojí tenhle snímek za pozornost a nedovolil bych si hodnotit níže. (11.01.2021)

Grandiózní thriller, který zůstal víceméně v propadlišti dějin. Postupně vybuduje atmosféru, která by se dal krájet, a herecké výkony obou hlavních představitelek jsou jednoduše famózní. Musím říci, že na mě dlouho žádný film takhle intenzivně nepůsobil. Ale! Ne po celou dobu. Detaily upírají tomuto dílu jistě právoplatné postavení v dějinách kinematografie: Ve scénáři je několik do očí bijících pasáží, které prostě nesedí, ať už časově nebo logicky. Nutno říci, bohužel. (15.06.2010)

Jak tak počítám, toto je teprve můj třetí film s Bette Davis, ačkoliv ji jako herečku i osobu mám hrozně ráda. Film je hodně zajímavý, děj tu sice moc není, ale tady je to hlavně o obou hereckých představitelkách a o napětí, atmosféře. A ta je parádní. Pěkně dusná, film je hodně napínavý, obě sestry jsou mrchy, obě zároveň oběti, zahráno je to skvěle. Jelikož Bette Davis preferuju, i tady budu trochu subjektivně tvrdit, že byla lepší. Měla i zajímavější roli, kde toho zkrátka mohla ukázat více než Joan Crawford. Prostě a dobře, herecké výkony a ta atmosféra, která by se dala krájet, to dělá z filmu Co se vlastně stalo s Baby Jane něco výjimečného. (16.06.2013)

Napínavý thriller a povinná četba pro každého fanouška a tvůrce horroru - není zde totiž žádný kompromis jak po stránce dějové, dramatické, tak té temné, živočišné, brutální. Dvě ústřední postavy jsou načrtnuty přímo ukázkově, i když se ze začátku otírají o karikaturu - "hodná" versus "zlá" sestra, jemná a pokorná bytost versus jedovatá, zapšklá harpyje. Ve společně obývané vile postupně sílí dusná atmosféra a narůstá jak psychické, tak fyzické násilí ... Je to dokonalý mix nejlepších Hitchcockových filmů a slavného Sunset Blvd (oba filmy končí vlastně téměř stejně) - Bette Davis a Joan Crawford zde dostaly přímo mamutí prostor a využily ho do poslední mrtě. Krása. A hrůza. (08.12.2010)

[vzpomínky na LFŠ]  Já často zapomínám, že filmy z roku 1962 stále ještě vypadají jak z roku 1942 a přiznávám, že jsem nikdy fanouškem těch divadelně nasvícených studiových interiérů a nonstop hrajících orchestrů v pozadí nebyl. V tomto případě trochu kouše i ten děravý scénář, který dělá z garáže u domu prakticky další postavu, která se kdykoli dostane do děje, aby mohla zmařit snahu jedné z hrdinek o vysvobození. Hele ale nechávám to bejt, protože Baby Jane je tak skvěle vymyšlená, strašidelná a stále aktuální hororová postava. V ní se tak skvěle promíchává osobní trauma s čistou hrůzou, že tahle příšerka si hrdě zaslouží stát vedle kanonických hororových postav oproti kterým má ale jednu další věc - dobře postupně rozepsaný vývoj jejího charakteru od malé rozmazlené holčičky, přes neschopnou, leč tolerovanou herečku po vychlastanou starou rachotinu čím dál tím více se ulpívající zpátky ke své dětské slávě. Když se pak snaží pětapadesátiletá Bette Davis skrze pětikilový make-up probudit v sobě naučenou dětskou roztomilost, můžete vytáčet terapeuta rovnou. PS: titulky na LFŠ k tomuhle patrně klikal Michael J. Fox. (14.08.2021)