Gravitace

všechny kritiky, které jsem dosud četl, se neustále táží po realismu filmu a jen některé a jen ve druhé či třetí řadě vnímají i jeho estetickou dimenzi. přijde mi přinejmenším pozoruhodné, že umělecký skvost formátu Cuarónovy Gravitace inspiruje své diváky pouze k hledání podobných, řekněme, zajímavostí a k diskuzím nad podružnými technickými aspekty. ne, že by snad otázka realismu právě u tohoto filmu byla sama o sobě triviální. zároveň je ale třeba mít na paměti, že nebývalý důraz na realismus (i při takto nadsazeném ději) je pouze prostředkem, který pomáhá navýšit "tíži" (v druhém smyslu slova původního názvu - závažnost) zdánlivě komorního, přitom významem přímo epického příběhu o duševních, intelektuálních i tělesných schopnostech člověka či přímo hranic jeho možností čelit nejzazší výzvě - nekonečnému vesmíru. ex astris scientia, říká odvěká moudrost a zjevné souvislosti mě nutí vnímat Gravitaci jako jakýsi epilog Kubrickovy 2OO1: Vesmírné odyseje, kde se nový, znovuzrozený člověk, dosud pouze svinutý fetus, po zkouškách těla i duše vrací na rodnou planetu zdánlivě oslaben a přeci posílen střetem s nekonečností tam venku, znovu jako by se učil chodit a novýma očima si prohlíží neznámou krajinu kolem sebe, přesto nachází síly se (znovu) vzpřímit a odchází poznávat nový svět... (08.12.2013)

Úchvatná podívaná. Ty epické záběry jsem v kině fakt žral a je asi fakt hřích ten film sledovat někde na kompu. Ocenil jsem schopnost hlavní hrdinky opravit jakoukoliv vesmírnou techniku a pobavilo mě, že to byla vlastně i taková exkurze po vesmírných stanicích různých států. Američanka Sandra Bullock tam v ruském skafandru dle ruské dokumentace (pravděpodobně v azbuce) mačká tlačítka na čínské stanici označené čínskými znaky. Každopádně to byl fakt skvělej zážitek a 3D konečně naplno ukázalo svou moc. (13.11.2013)

V jistém smyslu se při sledování Gravitace nelze ubránit srovnávání s Nolanovým Počátkem, protože i tady mají neskutečně efekt(iv)ní vizuální a experimentální orgie v jádru prostinký příběh, který jsme v jedné a té samé inkarnaci viděli snad milionkrát a který – na rozdíl od takového Avataru – není jen spouštěčem a povrchním odůvodněním hezkého pozlátka, ale naopak styl filmu přímo diktuje. A tak zatímco v Počátku můžeme komplikované vrstvení realit vnímat jako trefné ztvárnění způsobu, jakým člověk uniká před pocitem ztráty a zdrcující viny, v Gravitaci sledujeme klasicky vystavěnou dějovou linku o překonávání deprese, která je zde zobrazena doslova jako chaotické vakuum vesmíru, v němž nic živého nemá šanci na přežití a kde lze jen dočasně, bezcílně a bez kontroly plynout z místa na místo, ponechán na pospas vnějším vlivům, s minimální možností reagovat a skoro nikdy konat. Nemůžu si pomoct, já tyhle nové interpretace starých konfliktů a jejich překládání do nebývalých (a doslovně nevysvětlovaných) vizuálních podob prostě žeru. (21.04.2014)

Problémem tohohle filmu je, že jste rychle vhozeni do katastrofy. Úvod žádný a tak kromě tíživého pocitu, že by jste to nechtěli zažít na vlastní kůži a bezmocnosti, která se stupňuje, je Vám vlastně jedno, jak to s hrdinkou dopadne. Vizuál krásný, pár výborných scén, ale jak tady všichni popisují emoce, mě tedy chyběly. Škoda. Ale Sandra mile překvapila!! (13.12.2013)

Dá se to lehce sestřelit pro jednoduchou zápletku, která si nebere za cíl nic většího, než předvést co nejintenzivnější survival story. Ale funguje to. Pokud se vám líbilo dějově podobně ploché, ale audiovizuálně strhující Sunshine, nebudete mít s Gravitací sebemenší problém - profilace postav je tu stejně matná a ani příběh není z nejzajímavějších. Naštěstí tu není žádný násilný žánrový přechod a co je nejlepší, Cuarón je opravdový mistr orientace v prostoru během akce. To, co předvádí během deště meteoritů, je jednoduše strhující a hodné zařazení do přednášek filmových škol. A emoce? Já se naladil, ale jde bez debat o nejslabší a nejklišoidnější část filmu. Coby celek ve mě každopádně Gravitace rezonuje zatraceně silně (nepochybně i zásluhou výborného soundtracku) a po dlouhé době jde o 3D, které má smysl. (25.09.2013)