Rudá Sonja

"Přečtu ti budoucnost z tvých vnitřností, rudá ďáblice." Asi nepřečteš, chlape. Tu si může přečíst jen ten, který ji porazí v čestném souboji. Je to prostě feministka a na světě patrně existuje pouze jediný chlap, který s ní může alespoň remizovat. Aby bylo jasno, tak já to nejsem, je to Kalidor, ale to je jedno. Tady jde totiž o talisman, který umí vyvolat bouře a zemětřesení. Prostě takový malý středověký konspirační HAARP. No nic. Pro mě je prostě Rudá Sonja videoklasika a na tu já plivat jedovaté sliny neumím. I když si to možná zaslouží. (13.09.2018)

Typická fantazy, které už tu a tam a skorem pořád ublížil zub času, a která má mnoho negativ, scénářem počínaje a příšernou Brigitte Nielsen konče (a Arnolda nevyjímaje, v té době se asi spíš než studiu herectví věnoval kulturistice, ostatně při těch scénách, kdy drží na zádech několik tun, tady vypadá snad nejlépe). Zajímavý rozpor nacházím ve vyznění soubojů - zatímco sekačky jeden versus mnoho jsou přeplácané, i se značnou nadsázkou naprosto nerealistické a v podstatě až uboze parodické, jeden proti jednomu s klasickými meči je jiný kafe a je to vlastně ten hlavní důvod, proč dávám tomuhle jinakshitu takhle ďábelsky vysoké hodnocení. Druhým důvodem je Morriconeho hudba, tomu chlapovi je úplně jedno, jestli skládá pro film desetiletí nebo pro propadák. Jo, a ten malej skrček byl takovým malým závanem (i když silně stylizovaným) originality, kterej taky Jahola spíš potěšil než popudil. (25.07.2008)

Stupidita těžící z popularity filmového Conana. Koukatelné to je i díky relativní krátkosti a odsýpají náhrežce děje. Žádný zázrak se nekoná. Ba naopak, většinu stopáže je to až moc blbé a v akci podprůměrné. Jako béčko to ještě jakž takž obstojí, ovšem jako konkurence prvnímu filmovému Conanovi ani zdaleka ne. Aspoň díky za božského Ennia, byť ani on zde nepředvádí nic než svůj (pod)standart. Přibližně na stejně úrovni nekvality jako druhé Conanovo dobrodružství. Jestlipak ono to nebude tím, že to režíroval stejný deb.., ehm, režisér? (24.01.2007)

Chápu, že producenti chtěli těžit ze vzedmuté fantasy vlny, kterou vyvolal Barbar Conan, ale měli si k tomu vybrat mnohem lepší scénář. Falkon a princ Tarn měli sloužit jako komická dvojice (rozmazlenej princ a hodný hromotluk), problém je v tom, že princ je hysterickej fagan, kterej by potřeboval občas pořádně přetáhnout řemenem, jeho neustálé řvaní mne dost iritovalo. Pokud jeden z dvojice nefunguje ten druhý už to nezachrání, což je opravdu škoda, když Falkona hraje Paul L. Smith, kterého známe z filmů Šimon a Matouš. Brigitte Nielsen opravdu nikdy nebude herečkou (natož dobrou), což zde jenom potvrzuje v době kdy ještě neměla silikonová ňadra. Arnold zde opět hraje udatného bojovníka Conana, který se akorát jinak jmenuje. Již v době kdy sem film shlédl poprvé, jsem nechápal jak Sonja dokáže bojovat s Kalidorem na férovku (feministky musejí mít radost). Sandahl Bergman si pamatujeme z Barbara Conana, jako hrdinovu družku Valerii, na rozdíl od amerických kritiků si myslím, že odvedla dobrý výkon. Na režisérskou stoličku usedl tehdy devětašedesátiletý klasik, jenž má na kontě nejen velkofilm Barabáš, ale hlavně natočil Conana Ničitele a nebyla to jeho vina, že film nepřekonal svého předchůdce. Hudbu dostal na starost klasik filmové hudby Ennio Morricone, ani on však nedokázal překročit stín vržený prvním Conanem, ale na jeho obranu je nutno podotknout, že výsledek své práce neměl plně pod kontrolou a taky nedostal tolik času, jako Basil. Souhrnem lze výsledek označit za slabšího Conana, film má dobré souboje, pěkné lokace, pěknou hudby, někdy moc extravagantní kostýmy (častý neduh italských fantasy filmů), rozdílné herecké projevy, podprůměrný scénář, který ani tak zkušený filmař jako je Fleischer nemůže zachránit. Je to škoda, že to tak dopadlo, ale přesto mám na film příjemné vzpomínky. (12.05.2004)

Po dvojici Conanů další opáčko, které potvrzuje dobrou radu, že vzpomínky na některé filmy by se neměly likvidovat reprízami. V podstatě o Sonje platí totéž, co o druhém Conanovi, jen Arnold to tentokrát bere víc s nadhledem (k dobré náladě mu chybí už jen doutník), skvadra co ho obklopuje je ještě o fous nesnesitelnější, zajímavých momentů je jako šafránu a Nielsenová proste není schopná uhrát ani tak jednoduchý part jako je Sonja. Nostalgie tentokrát nestačila. (31.01.2011)