Vražedná hra

film jsem sledoval až do úplného konce s toužebným přáním a hlavně očekáváním, že se to konečně rozjede, ale bohužel jsem se toho moc nedočkal. Jediné co ve mně zůstalo je několik nezodpovězených otázek a divný pocit jak vlastně ohodnotit tenhle snímek. Svým způsobem je totiž tohle veledílo obyčejný amatérský poloodpad, který ve mně ovšem něco zanechal a pořád mi vrtá několik věcí hlavou. Nejraději bych mu dal od 0-40%, ale přikloním se spíš k tomu většímu číslu, protože už dlouho mě takhle film nedostal do svízelné situace. (18.04.2010)

Nesnáším horory. Je to hloupé a v dnešním světě plném násilí a magorů i zbytečné. Nicméně občas mě někdo na něco ukecá, nebo jako v tomto případě stáhnu omylem něco jiného a když už to mám.... .Takže musím říci, že myšlenka nebyla vůbec marná a docela dlouho vydrželo i to napětí. Jen mi chyběla nějaká pointa, vysvětlení, nebo tak něco. Ale jako celek působivé. Asi nejsem moc objektivní hodnotitel, neb tento žánr opravdu není můj šálek kávy. Nicméně mne atmosféra filmu docela dostala. Znova se na to už nepodívám. Tři hvězdy. (08.11.2016)

Pokud by toto "dílo" mělo něco kolem třiceti minut, bylo by hodnocení vyšší, protože by divák nemusel tak dlouho trpět a během kratšího času, kdy se promítne více těch důležitých věcí, by dokázal i dílo ocenit. Takhle se s útrapami čeká na konec, protože člověk očekává něco překvapivého a stejně nic takového nepřijde. Film má celou dobu upoutávat pozornost diváka, aby nestihl uvažovat, jak to asi dopadne. Alespoň mírně inteligentní člověk si může konec domyslet, když si může nudou ukousat všechny nehty a nemá nic jiného na práci. Dávám hodnocení pouze za nápad a pár minut, kdy jsem se bavil. (05.01.2013)

Kdo chce hrát čerta v krabici? Jedna místnost, sedm lidí, vyhrát však může jenom jeden. V místnosti bez oken umístěné kdesi v opuštěné průmyslové zóně se shází šest mladých herců, kteří byli pozváni na konkurz. Jako poslední se k nim přidává zpustle vypadající podivín, držící se stranou od skupiny. Pravidla konkurzu však jsou poněkud jiná, než-li se domnívali. Židličkovaná aneb hra z nejútlejších dětských let, kdy počet židlí je vždy o jednu méně, než-li osob ve skupině. Kdo v momentu skončení melodie zůstane stát, musí z kola ven. V tomto případě přichází nejenom o roli, ale i o svůj život. ● Film Vražedná hra má mnoho společného s nepřekonatelnou Kostkou a možná, že se tvůrci v lecčems nechali inspirovat. Skupina osob s rozdílným charakterem, který se v průběhu hry umocňuje či mění. Neznají se navzájem a zda-li mezi nimi existuje nějaké pojítko, netuší. Uniká jim i smysluplnost hry. Již na začátku je zjevné, že jako poslední vyjde ze dveří Lynn, pitomá a hysterická ženská. Ani dalším aktérům se však duchaplnosti příliš nedostalo. Namísto aby hledali, jak se vzepřít vlastnímu osudu, promarní veškerý čas hádkami a nikam-nevedoucím filozofováním. A právě zde je největší slabina filmu. Zatímco ve zmiňované Kostce musí skupina dále, nechce-li ztratit naději na nalezení únikové cesty, tvůrci hry chybí jakýkoliv stimul, kterým by donutil herce ke spolupráci. Oni však přesto krouží kolem židlí jako hloupé ovce, namísto aby je ignorovali či rozmlátili a více času věnovali prozkoumání svého okolí. Snahou filmu je poukázat na měnící se lidskou povahu v extrémních situacích, na to však hra trvá příliš krátce. Sebevědomý a nezastrašitelný Adam se v mlčící trosku mění během deseti minut. Cassandra myslí především sama na sebe, o pět minut později však již slibuje nehynoucí oddanost. ║21.12.2010║ (21.12.2010)

Tak...a teď si asi plno lidí řekne, že jsem kus vola, nebo hůř, že nemám hororový vkus. Ale mně tohle přišlo celkem povedený. Abych řek pravdu, musím se přiznat, že židličkovou jsem nikdy neměl rád a měl jsem z ní podivný pocit strachu...vždy když se hrála u nás na zábavách, nehrál jsem a i přesto to ve mě vyvolávalo šílený pocit. Takže tenhle film měl pro mě děsivou pointu. I když byl už od začátku prokouknutelný, kdo přežije a kdo vlastně je Nathaniel. Mohlo z toho být naprosto geniální horor, jen kdyby se do toho dalo trochu víc života a boj o život...nebo se možná dozvědět jen o torchu víc. Kdo onu hru chystá a hlavně proč jí chystá. S vysvětlením ve filmu jsem se opravdu nespokojil. Atmosféra byla temná a co si budem nalhávat, do těch dveří by mě nikdy nikdo nedostal. Možná i to by film oživilo. Ale i tak jsem měl u filmu podivný pocit. (20.02.2012)