Lonely Hearts Club
Obsahy(1)
Přehoupl se 1968 rok a svět se - alespoň pro nás - začal nesmírně měnit. Málokdo asi čekal, že ta změna bude tak velká a tak zlá. Černá tušení se naplňují pomalu a každý si to své musí odžít. I Lukáš Knapp, dvacetiletý zpěvák a vůdčí duch bigbítové kapely Klub osamělých srdcí. Mladý muž na vrcholu svého mladistvého sebevědomí, které nepochybuje o správnosti toho, jak myslí a cítí, které necítí potřebu kompromisu s dobou, který chce žít v pravdě a pohrdá lží, začíná klouzat po spirálě, která se nevyhýbá nikomu a ničemu. Dokonce ani hudbě, kterou hraje a kterou vzývá. Skutečně je to příběh z doby, která za moc nestála, a která naopak mnohé z tehdy mladých stála všechno. Byla to doba, která i buřiče a svobodné duchy, jakým je nepochybně bigbítový hudebník, dovedla až na hranu jejich skutečné vnitřní odvahy, ale i lidskosti. Příběh spisovatele a scenáristy Martina Bezoušky z ranných sedmdesátých let, kdy se čeští a slovenští lidé teprve učili, co to znamená normalizace, natočil v převážně mlhami pokrytých severních Čechách režišér Petr Nikolaev s herci, jako je Václav Postránecký, Simona Stašová, Oldřich Vlach, Roman Říčař a mnozí další. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (90)
Příjemný film o nepříjemných věcech, ale spíš je to taková romance než vhled do těžkého života za normalizace. Docela pěkný modelový příklad hlavních postav a jejich dalších osudů, které jsou v závěru naznačeny. Zaujme mladá Kajnarová jako naivní zamilovaná dívenka s jednou parádní scénou. Hlavní máničky jsou dost toporné. ()
Nebejt tak neskutečně nesnesitelnýho (protagonisty) hlavního hrdiny, dal bych možná (možná) dvě hvězdy. Ale ten typ se fakt nedal, takhle nepříjemnýho herce v hlavní roli jsem snad v životě neviděl. Do jisté míry to bylo způsobeno i směšným scénářem a jeho chováním, u kterého se člověk chtě nechtě musel jenom smát (nebo kroutit hlavou a obracet oči v sloup). Ani jsem to kvůli němu nedokoukal. ()
Ani jsem to nečekal, ale tenhle návrat do komunisty okupovanýho Československa se mi celkem i zalíbil. Ač třeba Petr Nikolaev nepracoval zrovna s rozpočtem jako k Transformers, podařilo se mu kulisama, exteriérama, hudbou, dobovym oblečením i celkem "šik" parukama celkem dobře navodit atmosféru šedesátejch let, což je pro začátek dobrý. Kostra příběhu obsahuje asi všechno, co bych od retro filmu s takovým tématem čekal, takže překvapoval spíše jenom lehce a častokrát i dost vtipnejma cameo rolema (Macháček, Márdi - frontman Vypsaný fixy, Postránecký....). Dokoukal jsem to ale v klidu a nelituju, že jsem u toho tu hoďku a půl strávil. Jo a když jsem viděl ten zátah gestapáků na ten bigbítovej klub a jejich následkou neskutečnou šikanu komplet všech, byl jsem zas jednou skutečně rád, že jsem se narodil v prvním roce svobody. :) ()
Herec v hlavní roli hrůza největší, Mirek Dušín v paruce, žádná atmosféra, příšerně vyměklý a hudba stála za pendrek. Výběr "herců" jako představitelů bigbeaťáků ten nepochopim, hlavně třeba Písařík, Macháček nebo šašek z Vypsaný fixy. Přišlo mi to jako mutant mezi "a bude hůř"( bezvadnej film) a Proč bychom se netopili. ()
Dokoukal jsem, a dokoukal jsem se zájmem. Plus taky za účast Márdího. Víc než tady hojně zmiňované paruky mě zaujaly slipy hlavního hrdiny. Vážně. Netušil jsem, že se u nás nosily už kolem roku 1970. Sám jsem je zaznamenal až tak někdy kolem roku 1980 a to rozhodně ne masově.V podstatě jen u progresivního souseda, co v nich rád myl auto. Ale to jsem odběhl. Budu to muset ještě nastudovat. No nic, víc hvězd víc ví, tak lehce přifouknuté čtyři. ()
Reklama