Zabil jsem svou matku

Vkusná kamera, a střih. Název je trošku nefér, člověk za ním nečeká mírné drama o dospívajícím klukovi a rochu hysterické matce. I tak se zpočátku na film dívá docela příjemně, ovšem posléze se motivy už jen opakují, až jsem ke konci začínal mít dojem, že režisér trošku nevěděl, co s tím dál, a začal se utíkat k samoúčelným hrám se snovými obrázky, které už neposouvaly nikam nic. Nicméně vzhledm k jeho věku je člověk tolerantnější. (15.07.2011)

Zabil som svoju matku znie dosť pózersky kontroverzne a Dolan takýmto spôsobom aj debutuje. V určitom smere sa jedná o debut par excellence, to v momentoch, keď sme ako diváci prinútení sa zamyslieť nad vlastným vzťahom k rodičom či už dnes, alebo v minulosti. Na druhej strane nám ťažko budú postavy nejak zvlášť sympatické a mám pocit, že ich chovanie proste nezodpovedá v tejto forme našej životnej skúsenosti. To odhliadnuc od faktu, že podobné problémy zažívajú všetci. Dolan však formálne v mladom veku machruje a ja sa teším, kedy sa z neho stane vyzretý muž a pripraví nám zrelé diela vzhľadom na svoje životné skúsenosti. Minulý rok sme videli Mami, čo je skoro až dvojička voči tomuto debutu, ale akosi v ňom onú vyzretosť cítiť viac. Proste je to lepší film. Tento je tiež dobrý, búriaci sa kedysi ako James Dean a River Phoenix (všímajte si mizanscénu), ale viac asi znamená pre Dolanových rovesníkov a rovesníkov jeho mladých hrdinov. (21.03.2015)

Vyzrálý celovečerní debut frankofonního Kanaďana Xaviera Dolana přivedl do políček filmového pásu onu palčivou nejistotu jinakosti dospívání, kterou posléze tak nešikovně zpovrchnil v (pro jisté kruhy až kultovních) Imaginárních láskách. Kontroverze a mladická snaha odlišit se i pobouřit tu mají podobu místy skutečně velmi drásavého příběhu matky a dospívajícího syna, kteří přes krvavé bělmo averze hledají jeden druhého, a ač si nejsou schopni navzájem naslouchat, pokoušejí se jeden druhému vykřičet svou lásku i nenávist. Bolavý vztah, v němž se těžko dá dohledat viny, který ovšem nutně musí oba brát takový, jaký je...jiné cesty životem není. Otevřenost výpovědi debutujícího režiséra (v jedné osobě i herce), originalita obsahu i formy, nádherná hudba a velmi zajímavé herecké výkony. A navíc neopakovatelná možnost poznat cosi podstatného o queer komunitě... (21.12.2011)

Tak tohle jsem viděl až po shlédnutí druhého počinu od Dolana... Je působivé, že prakticky můj vrstevník je schopný něčeho takového.. Byl byl opatrný s přívlastky jako "estetika nové vlny" atd. Rozhodně je pravda, že Dolan si s formou hraje, Otázka jestli to chvílemi již není klišé a manýra (zpomalené záběry, super 8 (či co?) flashbacky, digitální zpovědi).. A nejzajímavější na filmu se stává zpověď mladého homosexuála, generační výpověď a docela slušný psychologický vhled do problematiky... Trochu jsem si vzpomněl na Vincenta Galla, který také hraje a točí a také se předkamerou dostává do brutálních hysterických poloh.... A přestože výtek by možná bylo i víc, tak neuznání tohoto talentu by byla ode mne asi jen závist... :) (28.11.2010)

Rozhodně zajímavé drama o reálném životě mladého kluka. Kdo z nás si neprošel obdobím, kdy se s matkou nemohl ani vidět (například puberta). Tento případ je docela krutý, ale na jednu stranu jsou i daleko horší případy, kde to dopadá ještě hůř. Tady je vyobrazení spíše reálným způsobem, který se stává (zhruba v určitých mezích) každé druhé matce. Jako drama není J’ai tué ma mère špatný, ale bohužel to není můj šálek kávy a proto pocity nejsou takové jaké jsem si osobně představoval. Zpracování není skvělé a hlavně se divák nic důležitého nedozví a vše se točí v tom samém proudu. Pocity jsou smíšené, takže naprosto průměrné drama. I přesto snímek doporučuji, protože kde koho může právě zaujmout... 5/10 = 50% (23.04.2011)