Režie:
Xavier DolanScénář:
Xavier DolanKamera:
Stéphanie Anne Weber BironHrají:
Xavier Dolan, Anne Dorval, François Arnaud, Suzanne Clément, Niels Schneider, Manuel Tadros, Benoît Gouin, Patricia Tulasne, Monique Spaziani (více)Obsahy(2)
Částečně autobiografický příběh o sedmnáctiletém homosexuálovi Dolanovi, který začne být
posedlý svou matkou díky jejich bouřlivým vztahům v době, kdy objevuje tajemství dospělosti a
potýká se s prvními vážnými nástrahami života.
Hubert Minel nemá rád svou matku. Sedmnáctiletý mladík jí domýšlivě opovrhuje a vidí jen
nevkusné svetry, kýčovité dekorace a drobky uvízlé v koutku jejích úst, když žvýká. Kromě těchto
iritujících přízemních maličkostí se však na jejich vztahu podepsala také výchova plná manipulace a
zneužívání pocitu viny. Hubert, zmatený a rozervaný milujícím a zároveň nenávistným vztahem, který
ho každý den víc a víc užírá, se prodírá mystériem dospívání obyčejně a typicky. Objevuje krásy
umění, zkouší zakázané, otevírá se přátelům, sexu a společenskému vyloučení.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (132)
Natočit tak dobře ve 20ti letech film tohoto typu, to se skutečně moc často nevidí. Doposud jsem považoval za nejgeniálnějšího mladistvého režiséra Richarda Kellyho (v době, kdy natočil Donnieho Darka), teď však musím přiznat, že jeho prvenství v mém pomyslném žebříčku začíná ohrožovat Xavier Dolan (i přesto, že se jejich zcela rozdílná filmová díla dají těžko porovnávat). Myslím, že to bylo v diskuzi k Imaginárním láskám, kde jeden z uživatelů psal, že Dolan by měl točit hudební videa, k čemuž se rozhodně přikláním i já - scény, kde zní hudba jsou opravdu skvěle natočené, procítěné, mají hutnou atmosféru a patří k nejlepším okamžikům tohoto filmu. ()
Xavier Dolan v devatenácti letech usedl za režisérkou a scénáristickou stoličku a natočil J’ai tué ma mère. Tedy film, který je na jeho věk až příliš vyzrálý (a potvrzuje fakt, že stejně staří čeští "filmaři" natáčejí kýble hnoje zabalené do studentských filmů) a už tady Dolan nepopírá lásku ke Kar-wai Wongovi či Jean-Luc Godardovi. Dialogy jsou opět vybroušené, hudební složka brilantní, myšlenka filmu příliš pravdivá a Dolan "začíná" objevovat Pop-Art, který ještě více využije v dalších filmech. Jo a abych nezapomněl, emoce na každém rohu! ()
Xavier Dolan je síce obrovský talent, môže byť na svoju robotu hrdý a som dosť zvedavý na jeho ďalšie kúsky, no zároveň je pekný hajzel! Nech ide do riti s tým, že toto sú problémy. Je ale evidentné, že absencia autority dokáže urobiť s emocionálnym vývojom dieťaťa divy. Každý mal problémy so svojou matkou, väčšie alebo menšie, no film s takýmto názvom by mal do rúk mladíka vsadiť aj vážny motív. Koniec len podčiarkuje môj názor, že s ním len pekne šlahala puberta a potreboval by len poriadnu bitku. Btw neuveriteľne precenené. A ten názov? Prosím vás... ()
Kéžbychom mohli spáchat sebevraždu vlastní mysli a pak se zrodit znovu.. Po delší úvaze čtyři slabší hvězdičky, s přihlédnutím k tomu, že se jedná o Xavierovu prvotinu. Hádky matky s Hubertem mě bavily, vždycky jsem si v nich našla něco mně dobře známého (konec konců a kdo ne?). Ale věnovat tomuhle tématu celý film... nejsem si jistá, jestli to má takový potenciál. Každopádně Xavier je talentovaný jak herecky, tak i jako režisér a na to, že se jedná o jeho debut, nestačím zírat. Výborná kamera, hudba, zpomalené záběry,..Jen sem tam to trochu nudilo. ()
Syn je fracek, matka je kráva, blbost v rodině je zřejmě dědičná. Autor asi moc četl Freuda (a pokud ho nečetl, tak by měl navštívit nějakého psychoanalytika!). Ale je to hrozně pěkně natočené, zábavné a nevšední. Přímo se vybízí srovnání s Imaginárními láskami, které z tohoto souboje vycházejí jako trochu slabší. ()
Galerie (41)
Zajímavosti (6)
- Snímek si po své premiéře na filmovém festivalu v Cannes v roce 2009 vysloužil osmiminutový potlesk publika ve stoje. (oje)
- Xavier Dolan napsal scénář filmu ve svých 16 letech. (dwdb)
- Práva na uvedení filmu byla po premiéře prodána do více jak 20 zemí světa. (Wences)
Reklama