Režie:
Xavier DolanScénář:
Xavier DolanKamera:
Stéphanie Anne Weber BironHrají:
Xavier Dolan, Anne Dorval, François Arnaud, Suzanne Clément, Niels Schneider, Manuel Tadros, Benoît Gouin, Patricia Tulasne, Monique Spaziani (více)Obsahy(2)
Částečně autobiografický příběh o sedmnáctiletém homosexuálovi Dolanovi, který začne být
posedlý svou matkou díky jejich bouřlivým vztahům v době, kdy objevuje tajemství dospělosti a
potýká se s prvními vážnými nástrahami života.
Hubert Minel nemá rád svou matku. Sedmnáctiletý mladík jí domýšlivě opovrhuje a vidí jen
nevkusné svetry, kýčovité dekorace a drobky uvízlé v koutku jejích úst, když žvýká. Kromě těchto
iritujících přízemních maličkostí se však na jejich vztahu podepsala také výchova plná manipulace a
zneužívání pocitu viny. Hubert, zmatený a rozervaný milujícím a zároveň nenávistným vztahem, který
ho každý den víc a víc užírá, se prodírá mystériem dospívání obyčejně a typicky. Objevuje krásy
umění, zkouší zakázané, otevírá se přátelům, sexu a společenskému vyloučení.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (132)
Tomu se říká start snů. Xavier Dolan má před sebou velkou budoucnost. Nenávist není často ideální cesta, když něco nemáme rádi. Zrovna gay Dolan by pro to měl mít pochopení. Jenže si vybral variantu nenávist/potřeba milovat/tolerovat pořád dokola. Matku si těžko vyměníš, tak je snadnější si z chyb udělat zábavu, i když chápu, že jde hlavně o frustraci z chybějící autority v podobě otce. Film je formálně výbernej, Xavi překvapuje skvělými nápady a třeba snová scéna, kdy se marně snaží o sexy učitelku, ale jeho homo pudy jsou proti, je vynikající. Minimalistická, ale silná klavírní hudba harmonicky ladí s náladou snímku a ústřední dvojice hraje zcela uvěřitelně. Jen tak dál, mladý kládomilče. ()
Scenar? Rezie? Hlavni role? Vek 20 let? No ty vole, jsem ohromen, jsem omamen....naprosta dokonalost, lyrika z mnoha zaberu jen cisi, Dolan si hraje s nasimi smysly, aby je hyckal a uvadel nas v uzas... Coz o to, ze bychom pubertakovi nafackovali pri prvni hadce, coz o to, ze matka by se obcas nad sebou taky mela zamyslet, ono kdyz si to date vse do kontextu, zamyslite se nad samotnym autorem, tak pak otevrete usta, nevericne koukate a rikate si: sakra, chlapce, pestuj ten talent a nenech se znicit pripadnou slavou.... Zpocatku mi ty vykriky a hadky strasne vadily, ale pak se mi to rozlezelo v hlave a prave naopak, ty hadky tam proste byt musi...musi tam byt, aby ukazaly absurditu dnesni vychovy mladeze, rozdilnost generaci, touhu teenagera po svobode... ()
Jaká matka, takový syn aneb jeden horší, než ten druhý. První půlhodinu jsem je upřímně nesnášela oba. Matka, která evidentně není připravená na to být sama se svým sedmnáctiletým synem a syn, který by si zasloužil minimálně profackovat. Ale po té první půlhodině se to docela hezky rozběhlo a do 96 minut se nakonec vešlo až obdivuhodně mnoho. Je pravda, že jsem od tohohle filmu čekala něco trochu jiného, ale taky je pravda, že mě donutil se zamyslet. Je opravdu všechno takové, jaké si myslíme, že to je když se na to koukáme? Nenalháváme si pokaždé když přemýšlíme trošku toho- co bychom chtěli slyšet, nebo vidět? Nevím, jestli byl Dolanův hlavní důvod pro vznik tohoto filmu- aby sdělil něco světu, nebo aby se s trochou nadsázky "vybouřil" ze svých pocitů a nějak to ze sebe dostal...Nicméně - pokud se jednalo o to první asi bych uvítala trochu méně "výbušných " scén a pokud jde o to druhé, asi bych dala ještě trochu víc prostoru jednotlivým postavám. Líbí se mi propojení děje a poezie/literatury. To co mi naopak přišlo trochu prvoplánové byly zpomalené scény a vstupy s kamerou. No každopádně se jedná o celkem povedený film s naprosto DOKONALOU HUDBOU a originálním pojetím. Xavier Dolan má určitě co říci světu a rozhodně se budu těšit na jeho další filmové počiny. A po tom závěru mám vážně chuť tam přihodit i čtvrtou hvězdu. ()
Nesmírně osobité. Miluji zpomalené záběry, které jsou doprovázeny senzační hudbou. Na Xavierovi je znát, že prozatím není poznamenán současnou filmovou tvorbou. Nic není přehnané, vše je přirozené. Režisér nenahrává ani matce ani synovi. Nechá vás, ať se sami přikloníte k jednomu z nich. V jeden moment nenávidíte matku, která nedokáže pochopit svého syna. Pak zas vidíte syna, jak dokáže být krutý na svou matku. Typické Odi et amo. ()
Natočit tak dobře ve 20ti letech film tohoto typu, to se skutečně moc často nevidí. Doposud jsem považoval za nejgeniálnějšího mladistvého režiséra Richarda Kellyho (v době, kdy natočil Donnieho Darka), teď však musím přiznat, že jeho prvenství v mém pomyslném žebříčku začíná ohrožovat Xavier Dolan (i přesto, že se jejich zcela rozdílná filmová díla dají těžko porovnávat). Myslím, že to bylo v diskuzi k Imaginárním láskám, kde jeden z uživatelů psal, že Dolan by měl točit hudební videa, k čemuž se rozhodně přikláním i já - scény, kde zní hudba jsou opravdu skvěle natočené, procítěné, mají hutnou atmosféru a patří k nejlepším okamžikům tohoto filmu. ()
Galerie (41)
Photo © Rézo Films
![Zabil jsem svou matku - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/159/709/159709254_3d51b8.jpg)
Zajímavosti (6)
- Snímek si po své premiéře na filmovém festivalu v Cannes v roce 2009 vysloužil osmiminutový potlesk publika ve stoje. (oje)
- Chlap, který ve filmu ukazuje Hubertovi (Xavier Dolan) a Antoninovi (François Arnaud) byt, je otec autora filmu Xaviera Dolana. (dwdb)
- Xavier Dolan napsal scénář filmu ve svých 16 letech. (dwdb)
Reklama