Zabil jsem svou matku

Xavier Dolan v devatenácti letech usedl za režisérkou a scénáristickou stoličku a natočil J’ai tué ma mère. Tedy film, který je na jeho věk až příliš vyzrálý (a potvrzuje fakt, že stejně staří čeští "filmaři" natáčejí kýble hnoje zabalené do studentských filmů) a už tady Dolan nepopírá lásku ke Kar-wai Wongovi či Jean-Luc Godardovi. Dialogy jsou opět vybroušené, hudební složka brilantní, myšlenka filmu příliš pravdivá a Dolan "začíná" objevovat Pop-Art, který ještě více využije v dalších filmech. Jo a abych nezapomněl, emoce na každém rohu! (03.12.2012)

prolog: pokud nemáte originální nosič :o), tak se na to každopádně nedívejte s těma jedinýma českýma titulkama - jsou přespříliš dadaistické. / v rychlosti: boží, ale imaginární lásky jsou lepší. a dolan je bůh! / a ještě poznámka pro málohvězdičkáře: jestli fakt chce vidět ublíženou hysterku, tak "doporučuju" les actrices (2007) (02.03.2011)

Milý malý film, který kdyby méně tlačil na pilu, mohl být velký. Za normálních okolností by to bylo tak na tři hvězdy (celkem nápaditě nasnímané /šálky, nevěsta,.../, dobře zahrané /i když někdy méně by bylo více/, výborná hudba, nicméně jen průměrný námět, byť částečně autobiografický), ale vzhledem k tomu, že to dělal Dolan v takovém mládí (*1989), tak je to hvězda navíc. Škoda že se nevěnoval víc vztahu s Antoninem, klidně mohl oželet nějaké balastové sekvence (proč př. to zmlácení?) v jeho prospěch. Nicméně se jistě máme v budoucnu od Dolana na co těšit. (04.01.2011)

Hodně intimní, osobní, upřímný a syrový film. Člověka to donutí k zamyšlení. I o sobě. Umím si představit, že na ocenění toho filmu s tím člověk musí mít společnou nějakou osobní rovinu. Samozřejmě je to dohnáno do extrému, ale i tak. Z hlediska diváka bych ocenila trošku víc eskalace příběhu, příběh začne, proběhne i skončí víceméně stejně vyhroceně, ale jelikož mi to očividně moc nevadilo a nenudilo, neni tolik, proč si stěžovat. (16.08.2018)

Film nám predstavuje vzťah matky a syna, ako by to bolo bežné, že syn nenávidí matku a podľa oslavných komentárov si to myslí veľa ľudí. Ja to tak nevidím, ja si myslím, že väčšina v našej spoločnosti zažíva presný opak. Hlavná postava v tomto príbehu nie je ničím poľutovaniahodná. Správal sa ako pubertálny fracek a hlavne ani nebol dospelý, jeho matka mala plné právo mu niečo vyčítať. Samozrejme ani ona to so sympatiami nevyhrala a správala sa ako typická hysterka. Celkovo dosť nudný artový film o pocitoch, ktoré prežíval v sebe len tvorca, no ja som sa v nich nenašiel. (25.10.2021)