Muži v naději

Většinou nemívám pocit, že vím, či budu vědět, kam a jak se děj jakéhokoliv filmu bude vyvíjet. No, tak tady jsem ho měl, myslím ten pocit... připadal jsem si jak Sibyla. To mně ovšem radost moc nedělalo, když člověk tuší (pak už to byla jistota), co protagonista plácne za "fórek" už při jeho nádechu, po chvilce to opravdu začne neskutečně otravovat a zároveň nudit. Tuhle Vejdělkovu Costa Concordiu drželi nad vodou jen pánové Polívka - Macháček, hrstka vtípků (těch lepších) a sem tam nějaká ta maďarská kozička a prdelka, zatímco Petra Hřebíčková alias kapitán Schettino (fakt mi byla extra nesympatická), poslala svým přehráváním (poděkovat panu scénáristovi a zmiňovanému Prodělkovi) , teď už českou pramičku na Vltavě pod jez na bok. Přitom nápad na komedii to byl skvělej a pro mě jako ortodoxního machistu i velmi příjemnej, pokus o vtip, prosím... Nechci spoilerovat, kdo uvidí, stejně jako já neuvěří - od zázračně zachráněné restaurace před krachem po těhotenská martyria a další "uvěřitelný"pecky. Scénář bych zkrátka viděl k nějaké frivolní operetce -50% (02.02.2012)

V jádru eticky mnohem horší než Troška s Poledňákovou dohromady, jelikož svou demenci a cílení na hloupé publikum Muži v naději popírají rádoby dramatickými a těžce vyděračskými scénami. Ze všeho nejhorší na tom pak je, že svátečně plné kino se královsky baví. Je mimochodem velká škoda, že se Vejdělek nevěnuje ryzím žánrovkám, protože s určitými klišé prvky pracuje perfektně, což například dokazuje skvělá závěrečná scéna, která ale v kontextu celého filmu působí zcela dementně. (29.08.2011)

Těžko to můžu brát jako regulérní obhajobu nevěry, protože z těch pár pseudointelktuálních myšlenek je značně cítit zápach baru, ve kterém se nejmenovaný jedinec snaží zapomenout na to, že ho už delší dobu vlastně žádná nechce. Nijak mě to neuráželo, nevěra stejně vždycky práskne a někdo to musí odsrat, což se ukázalo i tady. Sice se nejedná o žádnou genialitu, ale na zatuchlé české poměry je to pořád tak svěží záležitost, že je blbost to shazovat. Z Vicy houplo určitě každému chlapovi a pro nás náročnější je tu navíc česká Scarlett Johansson. (30.01.2012)

Je paradox, že film, ve kterém není žádná perverzní erotická scéna a postavy jsou pečlivě ,,uhlazené´´, může vyznívat (zvláště svým vyvrcholením) tak amorálně. Pokud nám Vejdělek, ve svém předchozím počinu tvrdil, že ženy můžou být šťastné a najít sami sebe jedině v náručí mladších milenců, s novým účesem a na vysokých podpatcích, bylo to hlavně díky hereckému tandemu Vlasáková x Balzerová celkem vtipné a na české poměry snad i osvěžující. Pokud nás ale přesvědčuje, že štěstí mužů a jejich rodin závisí na lžích a nevěře a to i když mají doma takové sympatické osoby jako je Petra Hřebíčková se Simonou Stašovou, působí to jako velmi nevěrohodná křeč. Navíc je nevěrohodně, že všechny ty krasavice by ze sebe nechaly dělat takové krávy kvůli dvojci moulů, jako je Rudolf s Ondřejem. Snad jako kdyby Vejdělek tentokrát přemýšlel stejně jako jeho postavy místo mozkem svým mužstvím. (06.02.2012)

Jiří Vejdělek by potřeboval pořádný scénář, Bolek Polívka by potřeboval pořádnou nešaškovskou roli... Jiří Macháček by potřeboval pořádnou facku. Muži v naději dovedli šablonovitost postav, kterou jsem v Ženách v pokušení ještě snesl, do absurdně amorálních rozměrů, které jsem nevydržel - muže ukazují pouze jako hloupé idioty, ženy zase jako hloupé "coury" (slušnější výraz mě nenapadá). Dobrých vtipů je pomálu, blbých až hanba, a poselství, že nevěra je fajn a vyřeší všechno, stojí za pendrek. Podle dobře se bavících diváků se nicméně zdá, že vejdělek tohoto snímku bude slušný, a já se skoro bojím co přijde dál. Děti v bezvědomí? (18.08.2011)