Kamera:
Josef HrušaHrají:
Ivan Trojan, Nina Divíšková, Miroslav Krobot, Jiří Ornest, Martin Myšička, Klára Melíšková, Jaroslav Plesl, Pavel Šimčík, Lenka Krobotová (více)Obsahy(1)
Ivan Trojan v hlavní roli komedie o člověku, který se rozhodl brát šílenství okolního světa jako inspiraci... Když v listopadu 2001 uvedlo Dejvické divadlo divadelní prvotinu známého filmového režiséra Petra Zelenky, stal se z ní rázem pražský hit, který vydržel na jevišti po mnoho let. Příběhy obyčejného šílenství se také rozletěly do světa, byly hrány ve dvanácti zemích, včetně USA, naprostým šlágrem se staly v Polsku, kde byly uvedeny v jedenácti divadlech. Příběhy obyčejného šílenství mají také dvě Ceny Alfréda Radoka. Staly se Hrou roku 2001 a umělecký šéf Dejvického divadla Miroslav Krobot získal za roli Otce v této inscenaci ocenění Talent roku. Výlučná autorská hra Petra Zelenky, mimořádně úspěšný titul Dejvického divadla byl také autorem v roce 2005 zfilmován. V polovině září roku 2009 po osmi úspěšných sezónách byla odehrána dvě poslední představení. Česká televize byla při tom. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (71)
Nemá smysl srovnávat s filmem. Obě verze jsou úplně jiné a tahle je nesporně drsnější a beznadějnější. Do kina by asi na tohle nikdo nešel, jelikož polovina diváků by po projekci spáchala sebevraždu. Představení je vynikající, jen Klára Melíšková je pro mě po Zuzaně Šulajové příliš agresívní a vulgární, takže jsem ji nedal a vadí mi. Toť můj problém. Obyčejné šílenství potkáváme na každém kroku, jen si to většina z nás nechce přiznat. Tahle hra ho nádherně definuje a taky skvěle vidíme, co z člověkem dělá samota. Doporučuju každému, komu někdy obživla deka. Já jsem jeden z nich...100% ()
Defilé Zelenkových šílenců, ať už ze Samotářů, Knoflíkářů, Příběhů obyčejného šílenství, nebo třeba i Roku ďábla je fascinující... Mám je moc rád. Skoro všechny (úplně všechny přece jen ne, to bych byl dobrej úchyl)... A jsou stejně dobře šílení ve filmech i na divadle... "Myslíš, že to mám z chlastu? Přece jen bych s ním nerad musel přestat." ()
Nemůže to být z pití? Já bych kvůli tomu nerad přestával. Jsme skuteční blázni nebo jen lidé, co si to o sobě myslí? Nakonec nám zůstává v podvědomí otázka, co z toho by bylo lepší. Příběhy obyčejného šílenství jsou trpkou notou absurdity, kdy láska se mění v šílenství a šílenství v lásku. Rozum zůstává stát nad tím, jak se z něho může stát úplně něco jiného. Jeden dělá něco, aby se bláznem stal, druhý se snaží z objetí šílenství vymanit, no a třetímu se nechce vymanit, protože je takto šťastný. Nebo je to všechno jinak? Existuje na tomto světě vůbec nějaký skutečný blázen? Ano i ne. Je to jedna lovestory, kde všichni touží po tom něčem, co má v sobě špetku něčeho nekalého. Vždyť víš, jak to myslím. ()
Tak viděl jsem film, hodně na mě zapůsobil, a tohle to bylo ještě intenzivnější. Myslím, že málokterý film nebo divadelní záznam je tak lidský a schopný vyjádřit potřeby a nutnosti života. Tady se kromě velkých životních témat jako je láska řeší i drobné úpadky a úchylárny každého z nás, což je věc, kterou si málo připouštíme, ale dějí se jich tisíce. Každý máme trošku divného kamaráda, trošku stále aktivní minulou lásku a trošku rodiče co nám radí. ()
Zelenkovi se opakují motivy (Elevator music, Trojanovo "loudění"), ale pořád to funguje. Některé věci se mi na divadle líbily víc než ve filmu (obsazení Jany), některé méně než ve filmu (obsazení Petrových sousedů), proto hodnotím stejně jako film. Dobře, jsem sice kurva, ale nejsem úchyl. --- Já jsem úchyl, ale aspoň nejsem kurva. ()
Galerie (9)
Zajímavosti (2)
- Jde o divadelní autorskou prvotinu Petra Zelenky a zároveň i jeho premiéru v roli divadelního režiséra. (Olík)
- Divadelní hra má stejný název jako kniha povídek „Tales of Ordinary Madness“ od amerického autora Charlese Bukowskeho. (sator)
Reklama