Le Havre

Já nevim, ale Aki Kaurismäki už má asi svoje nejlepši roky za sebou nebo co... Mužu řict, že i když vizuálně se mi to líbilo, dějově nuda jak vysoplenej fracek na chodníku. Taky nechápačky, v jaké době se to vlastně odehrávalo. Bylo to retro? Ale jaktože tam teda měli mobily, eura a sem tam bylo vidět nějaké novější auto? Ale to oblikání, atmosféra, prostředí, chování, to zas retro je... Fakt nevim, co to mělo znamenat. A taky jsem asi nepobral ten závěr, jakože udělal dobrej skutek, tak se mu uzdravila žena? Prostě to byla nuda a ještě že to trvalo jenom hodinu a půl, i když já bych to aji tak zkrátil na polovinu... (21.08.2013)

Pro me velke zklamani. Strasne plochy film s topornymi herci i scenarem. Az k placi byly nektere situace, ktere pusobily velmi umele, plus neprirozene chovani postav (jak kluk utika na nadrazi pred chlapkem, ktery na nej volal policii nebo setkani Maleho Boba se zenou v restauraci). K tomu zcela nevyuzity potencial pristavniho mesta Le Havre, myslim, ze jde poznat, ze film netocil francouzsky reziser. Nemit slabost pro evropsky film, mozna bych sel s hodnocenim jeste niz. (10.02.2013)

Snímek natočený ve stylu 30. let a s atmosférou staré Francie ala filmy Jacquese Tatiho přináší tuctový laskavý příběh o migraci, který právě díky osobité Kaurismäkiho formě získává uhrančivý rámec. Nedramatické scény okouzlují vnitřní tragikomičností a styl dávno vyšlý z módy (strnulé kompozice, znakovité herectví) získává v rukou režiséra poutavost. Příběh sice předkládá řadu dramatických motivů (nemoc ženy, chudoba rodiny, imigranti, hon policie na chlapce), ale právě díky zvolenému "old school" zpracování jsou všechny utlumeny a místo prvoplánové afektovanosti řady festivalovek zde v popředí stojí tragikomično rozehraných situací. Film vlastně předkládá témata jak ze současných festivalových filmů, ale zpracovává i řeší je stylem jak z melodramat 30. let, čímž jakoby poukazoval na okouzlující prostotu a bezelstnou naivitu starých časů oproti složitosti a odidealizovanosti dneška. (07.07.2011)

Pre mňa zatiaľ najslabší Kaurismäki. Prvý, ktorému dávam menej ako štyri hviezdy. Ja ani neviem čím to je, mal som ten divný pocit už pri Svetlách v súmraku, ako keby strácal šmrnc. Už tu nie sú tie nekonečne slobodné etudy zo života chudobných, jeho nedejovosť nejak nadobudla vyšších ambícií a jeho dielam to uberá na čare. Menej ako kedysi, je to ale rozhodne stále fajn. 65% (11.01.2014)

Som sa aj bál aby znovu nezablikalo niečo zbytočne zastreté ako "Svetlá v súmraku", ale po bližšom zoznámení sa s prístavným mestečkom Le Havre a jeho old-schoolovou gloriolou som zistil, že moje obavy boli úplne nemiestne. Akiho sympaticky potrafená poetika opäť uraduje a tentokrát nachádza uplatnenie v osobitej dramaticko-komediálnej historke o (e)migráciíí, ktorá svoj úspech stavia na kontinuálnom prísune (minimalisticky komunikovanej) tragikomiky a nádejnosti. I keď to už neni onen finsky diktát ako kedysi, tak stále platí - vidieť sa oplatí. (05.04.2012)