Le Havre

Takhle nějak to asi vypadá, když se režisér s talentem pro dramata a tragické konce pustí do komedie. Jak sám Kaurismaki říká „Divák by měl z kina odcházet šťastnější, než do něho přišel.“ Pro tentokrát divák dostal až nečekaně pozitivní zakončení, které funguje jako výborná parodie na happy end. No a když k tomu přidáme po celou dobu stavěnou atmosféru komorního dramatu, odlehčenou řadou nečekaných a vtipných scének, dostáváme zajímavý nevšední film, který jistě stojí za vidění. Shlédnuto v Městské knihovně. 75% (26.02.2012)

Do tých najjasnejších farieb života prifarbený príbeh afrického utečenca a jeho európskeho "ochráncu".... láskyplný, jasný, teplý, prívetivý, jednoduchý, tragikomický.... až "neľudsky ľudský" film. Som pomerne výrazný odporca myšlienky, že Európa by sa mala stať "záchrannou loďou" pre všetkých chudobných ľudí z celého sveta (proste som proti imigrantom - asi kryptorasista), no tento film mi zasadil silnú ranu do môjho kresťanského ega, a pri sledovaní zásadového a principiálneho humanistického konania Marcela Marxa (priezvisko iba náhodné?) som cítil, ako ma ťažká bota svedomia nakopáva do prdele aj s mojim sebectvom a predsudkami. Nie, názor na imigračnú politiku som nezmenil, ale zmenil som (aspoň na pár hodín) pohľad na seba samého. A bola to zmena pohľadu vcelku desivá. ..... Film možno nie je dokonalý, je sčasti naivný, neskrývane si prikrášluje realitu, idylizuje chudobu a zašlé časy, ale veď tieto znaky má množstvo Kaurismäkiho filmov, a napriek tomu som ich hodnotil maximálnym počtom hviezdičiek, takže nemám dôvod urobiť v tomto prípade výnimku ...85% .... Možno by som mal iba malú výtku, že A.Kaurismäki sa už príliš "usadil" vo svojom štýle a forme (ktoré v tomto prípade dosahujú snáď vrchol jeho tvorby), takže po zhliadnutí viacerých jeho diel už môže u divákov prevládnuť pocit opozeranosti..... Nedramatická dramatickosť, úsporné herectvo, skromná narácia, veľmi starostlivá kompozícia záberov, úsečné rozhovory, príbehy z prostredia "nízkosociálnych skupín"...... Akoby Aki obsedantne natáčal stále rovnaký film o tom istom, len s mierne pozmeneným príbehom, hercami, výpravou. Ale veď vlastne, práve na to všetko sa pri jeho filmoch teším :) Áno, som síce mizantrop (v tomto filme by mi najlepšie prischla skvelo zahraná postava inšpektora), ale vždy sa na svet rád pozriem Akiho očami ;) (22.05.2012)

Dobrý film, ale táhne se jak nudle z nosu, svým tempem mi to trochu připomněl filmy Mammuth nebo Good heart, které byly také zajímavé, ale posunem příběhu mě málem unudily k smrti. Tento je přece jen kapánek rychlejší a taky velmi lidský. Krásný příběh, o tom, jak by si sousedé ve čtvrti měli pomáhat, ale že vždycky se najde nějaký hajzl. (03.07.2012)

Úžasný film jako z jiného světa. Už z traileru mi bylo jasné, že se mi film bude líbit, což se dokonale vyplnilo. Ten film je tak neuvěřitelně vtipný, dojemný a osobitý, že mě zcela okouzlil - tak krásný příběh, tak kultivované a inteligentní dialogy, tak specifický herecký projev představitelů všech rolí, tak humanistické a optimistické vyznění celého filmu! Výtečný film na spravení nálady a naladění na bezstarostnou notu. Stejně jako u Kaurismäkiho dřívějších filmů jsem si zde jen potvrdil, že to je tvůrce mému srdci velmi blízký a že jeho filmy zcela zbožňuji, protože mají neopakovatelný půvab a jedinečný styl, který si nejde s nikým splést. Jako neobyčejně zajímavé mi zde mimochodem přišlo, že film působí dojmem, že byl natočen mnohem dříve než v r. 2011 - nebýt tam výskytu pár současných aut a podobných detailů, člověk by skoro myslel, že to je fim někde z konce 60. let. Kdybych točil filmy, přál bych si přivést na svět film, jako je tento. (26.09.2015)

kto pozná kaurismäkiho tvorbu, toho neprekvapí ani štylizované "toporné" herectvo, ani svietenie, ani divadelná "nadsázka", ani naivno-literárne dialógy a ani "altruizmus" a optimizmus, ktorým sú predchnuté postavy i dej; kto však pozná kaurismäkiho, uzná, že "le havre" nevykazuje až taký vysoký stupeň svojbytnej koherentnosti ako napríklad život bohémy, juha, hamlet podniká; dôvod je jednoduchý: aki pustil do svojej špecificky štylizovanej a "umelej/umeleckej" diegesis príliš veľa autentického, neumeleckého sveta - nielen až "nekaurismäkiovsky"aktuálnou témou, ale hlavne zaradením prvkov, ktoré nemohol "režijne" ustrážiť a vltačiť im ráz svojej štylizácie: zábery na mesto, utečenecké tábory, reporzáže v televízii, rádiu, novinách... kto však pozná kaurismäkiho - ale aj kto ho nepozná - sklamaný nebude a dostane veľa humoru, nádeje, optimizmu a kvalitnej filmárskej roboty s výborným castingom a jedinečným, seversko-francúzskym šarmom v ojedinelom žánrovom koktejli (13.05.2012)