Le Havre

Kaurismäkiho osobitý apel na lhostejnost dnešní společnosti a očista všech znechucených duší. Srdečná a jemně humorná pohádka se vším, co k pohádkám patří, s přídavkem úmyslné nadsázky optimismu. Prostý příběh ze současnosti s nápaditou symbiózou rekvizit z let dávných i soudobých navodí hřejivý pocit nostalgie i naděje, že altruistická soudržnost ještě nepatří mezi nadobro vyhynulý druh mezilidských vztahů. (11.03.2012)

Aki Kaurismäki který nemusí zítřky a miluje včerejšky se důmyslně zhostil tématu imigrantů. Nabídl film s nádechem starých časů o smutné realitě, zahalené do humanistické pohádky. Černá groteska postavená na známých outsiderech bránících lidské hodnoty, nabízí naději a předkládá východisko. Přístavní čtvrť Le Havre poskytuje útočiště postavám ze sousedství, které vyznávají pravé přátelství, dokáží spojit síly a společně bojovat za svobodu. Le Havre si lze okamžitě zamilovat, protože dokáže vnést radost do všedního dne. Doporučuji navštívit na letošní Letní filmovou školu v Uherském Hradišti, kde bude Aki Kaurismäki a jeho filmy k vidění. (07.07.2011)

Rozkošný, vymazlený a od týlu až po kaďák pozitivní snímek. S panem Akim jsme si ještě nepotykali, ale na to sere pes. V Le Havre se snoubí severský nehumor a emoční chlad s francouzskou hřejivou ťuťatostí a nezpochybnitelným umem dojímat. Imigrační tématika lehce zavání o čtyři roky starším McCarthyho Visitorem, ale opravdu jen lehce. Chérecké fýkony jsou suché a odtažité jako štětka začátečnice oplývající čímsi jako zbytek důstojnosti. To vše rozehráno v bezčasovém prostředí, které se ve výsledku řadí do současnosti pouze díky častému použití moderních mobilů. Bylo to hezké, příliš pozitivní, ale hezké. (25.06.2014)

Na prvé videnie to bol zásah, kedy som dokonca zvažoval plné hodnotenie. Teraz po rokoch - keď som si dal repete a napozeral režisérove rané veci - ma to ťahá skôr k nižšiemu hodnoteniu. Pamätáte si na poeta Marcela Marxa z Bohémskeho života (1992)? Kaurismäki sa k tejto postave na „dôchodku“ vracia: dnes je z neho síce stále povaľač, ale tento raz i pouličný čistič topánok. Vedomá si je i samotná postava, keď vraví: „Prežil som bohémsky život v Paríži.“ Je to typický Aki, aj keď akosi málo úderný. Máme tu outsiderov, humanistický prístup, (francúzsky) prístav, krčmičky, retro štylizáciu interiérov (ak by sa neobjavili eurové bankovky, ste v tom, že sa dej odohráva na prelome 80s/90s), live vystúpenie starej kapely, psíka aj absurdné dialógy (a práve tu mi chýbali viac vypointované výmeny s preňho typickým lakonickým humorom). *3,5 (06.11.2023)

3,5*/5... Aki Kaurismäki nie je úplne môj favorit, ale týmto filmom si ma trochu "udobril". Svoje vlastné výrazové prostriedky a trademarky sú zachované aj v Le Havre, len k tomu pribudla väčšia ľahkosť, ešte väčší nadhľad, irónia a humor, ľudský rozmer a istá "rozprávkovosť". Neobvykle pozitivistické, ale táto poloha sa mi u tohto osobitého fína páči viac... (17.04.2012)