Spanilá jízda

Spanilá jízda mě velmi zaujala, možná bych měl říct i překvapila. Film silně připomíná styl Františka Vláčila a Vladimíra Körnera. Je natočen originálním stylem, podotýkám, že dobře, snad jen ty vzpomínky hlavního hrdiny měly být delší. To poblikávání bylo přece jen příliš artové. Na rozdíl od většiny filmů, které po skončení nějak více či méně pustím z hlavy, k tomuto diváckému zážitku se stále vracím. Jak píšu na začátku, tento film mě skutečně zaujal. A on je také svým způsobem výjimečný. Historických filmů ze středověku moc nemáme. Vávrova trilogie je natočena spíše jako ilustrace učebnice a soustředí se na husitství jako celek, tady se jedná o individuální příběh na pozadí husitských válek. A velmi zajímavý příběh. (03.03.2011)

1 - BITVA, KTERÁ NEBYLA : CITÁT - Kacířská půda - Čechy.......... Je potřeba říkat víc ? Ve filmu je hodně používaná, tenkrát zcela běžná, Latina, ale já už jí moc v dnešní době nerozumím. Církev se s tím tenkrát nesrala ( to není rouhání ). Kacíř - nemá právo dědictví do druhého kolena....hrdlem propadá...nemá právo...atd. Ve filmu zazní i píseň Kdož sů Boží bojovníci. Sledujeme zde cestu Ondřeje Keřského z Římovic za záchranou své milé i vlasti. 2 - TAŽENÍ DO NĚMEC : Spanilá jízda začíná. Hejtman Keřský na své další cestě za láskou a pomstou. CITÁT - Není místa na této zemi pro nás a pro ně........ Začínáš být mluvka, přestanem ti říkat Mlčenlivý. Ve 49 minutě mě překvapilo, že i když měla převahu Latina, modlí se Německá rodina Česky. Spanilá jízda získáva respekt a nutí Němce jednat z kacíři, což pro ně bylo zhola ( shora ) nepřijatelné. 3 - DOPROVOD NA NORIMBERK : CITÁT - Přišel jsem bojovat, ne kázat po náměstích......... Příběh kacíře Keřského z Římovic pomalu končí. Našel svou lásku ? Nebo jen pravdu ? Osud kněžích i Ondřeje Keřského ( Petr Kostka ) není historicky doložen. Konec filmu na české poměry je Boží. Rychlé střihové sekvence filmu nesluší - Střih : Josef Dobřichovský. (08.09.2011)

Zdařilé historické drama z významné části našich dějin.. Oldřich Daněk předložil příběh Ondřeje ze zajímavého úhlu pohledu a celé vyprávění o husitech jinak, v každém případě k zamyšlení, o církvi, o víře a v neposlední řadě o pomstě.. Herecký ansámbl skvělý, mladý Petr Kostka v hlavní roli nesmírně charismatický, Karel Höger jako fanatický legát výborný, moc se mi líbil Martin Růžek jako Prokop, nepochybně stojí za zmínku Jiří Vala a zajímavá Michaela Lohniská.. (08.06.2023)

Tento velkofilm v mezích možností přerůstá z husitského dramatu do existenciálního obrazu. Navazuje v tom a rozvíjí Vávrovu Husitskou trilogii a začíná řadu dalších dobově mimořádně úspěšných historických Daňkových her (Byl jednou jeden dům, Dva na koni, jeden na oslu, Bitva na Moravském poli, Vévodkyně valdštejnských vojsk, Španělé v Praze). Nadaný dramatik byl i schopným divadelním i filmovým režisérem. Už tato prvotina svého druhu ukazuje na silný umělecký talent. Oblíbené Daňkovo téma - konfrontace jedince na jasně vyhraněném historickém období - je doprovázeno profesionální odbornou přípravou navazující na dostupné historické vědecké poznání. Další rys Daňkovy práce - výtečný výběr herců - i tady víc než naplňuje tento rys jeho osobnosti. SPANILÁ JÍZDA spadá jasně do naší filmové vlny šedesátých let, předchází v mnohém MARKÉTU LAZAROVOU a dnes až překvapuje svou monumentalitou. S minimem je tu prokázáno víc než maximum. V naší kinematografii se to nestává často. (09.09.2024)

Počátek nové, leč příliš krátké etapy českého historického filmu - reflexivního, nesvázaného apriorním ideologickým požadavkem, nejednoznačného. Poměrně chudý děj nezaujme tolik jako zajímavé myšlenky (pomsta, zodpovědnost, člověk jako oběť či tvůrce dějin?), jež skrze něj probleskávají a neustálé zpochybňování oficiálního obrazu Husitství i klišé žánru. Hlavní hrdina je spíše nesympatický, přesto však lidsky pochopitelný a politováníhodný, daleko zajímavěji však vyznívá jeho protivník. Ostatní postavy jsou někdy až protivnými schématy (Vlasta Fialová zde opravdu získala nevděčnou roli, v níž její šarm zcela zanikl). I když vývoj příběhu občas trochu stagnuje, je alespoň stále přítomna Illíkova působivá kamera, která na svou dobu až nevídaně dokáže přesně vypočítanými pohyby plasticky vykreslovat prostředí a uvrhnout diváka přímo do děje (opravdu nádherná sekvence útoku jízdního šiku). I díky ní je chladný divácký postoj na míle vzdálený. Otevřený konec, mrazivý svou všedností a časovou umrtveností před fatálním útokem, nemohl být zvládnut lépe. (16.09.2011)