Janie Jones

Ethan Brand a jeho comeback. Jenže aby to nebylo tak jednoduché vrací se mu i jeho bývalá láska, která má třinácti letou dceru. No a jak to tak někdy chodí je to i Ethanova dcera. Situace se dokonce vyhrotí tak, že ji musí hlídat. Zajimavé, pěkné a komediálně laděné osudy jednoho rockera. Režisér vychází z vlastních životních zkušeností. (10.10.2011)

Docela škoda tohoto dílka. Potenciál to mělo docela slušný.. aspoň teda dějovou linku. Bohužel ale důležité aspekty jako režie, kamera či samotná práce s hudbou jsou slabé jako čaj. Ústřední dvojice otec-dcera je docela sympatická (Abigail má ode mě další "bod"). Bohužel podle papírů neměli spolu moc co hrát. Nicméně atmosféru má film docela dobře stravitelnou a tak těch 100 minut uplyne vcelku rychle. 65% (24.04.2012)

Alespoň nějaké kladné stránky má nachlazení-můžu každý den sjíždět filmový maraton. A tak jsem se konečně dostala i k Janie Jones, filmu, na který jsem se už nějakou dobu těšila. Není to klasické hudební drama, jak se může zdát, spíše vztahová záležitost dcera-otec. Muzika tam funguje jen jako jejich společný jmenovatel, díky kterému najdou řeč. Hudebních momentů je tam opravdu jako šafránu, což ani není na škodu, vzhledem k tomu, že hráli samé cajdáky. Nivola se dá snést a Abigail je tu ještě hezká sympatická holka, ne plastová figurína jako v nynější době. Škoda pomalejšího tempa, které občas přináší hluchá a nudná místa. Jinak se mi to líbilo. (30.08.2012)

Spoilery. Scenár filmu s kvalitnou kamerou a osvietením scén si počína prefíkane. Zobrazuje comeback speváckej hviezdy Ethana spolu s jeho kapelou a k tomu musí riešiť náhly príchod dcéry, o ktorej nevedel a má sa o ňu postarať. Dajú sa tieto dve témy vôbec zlúčiť dohromady? Zdá sa, že nie. Preto sa Ethanovi najskôr rozpadne kapela, aby sa dcére mohol venovať viac a intenzívnejšie. K emocionálne silnému scenáru sa pridáva aj autentickosť hercov a tak vytvára výborný filmový zážitok. (12.05.2013)

Mohl to být pěkný film, muzikantské road movie ozvláštněné dcerou na krku, kdyby ovšem nebyly dialogy (a potažmo celý scénář) tak zoufale odbyté a prvoplánové. Nivola si své uhrál (a na rozdíl od Abigail na tu kytaru opravdu uměl), ale proboha třináctiletou Breslin, která ovládá jen tři výrazy tváře (naříkající štěně, smutné štěně, zubící se štěně - jo, pro osmiletou dětskou roli to stačí, ale ne pro hlavní ženskou roli dospívající dívky), nemůže režisér jen nechat odříkávat stále dokola jo, jo, jo! 35% (14.12.2013)