Policejní divize Rampart

Temná studie rozkladu už tak dost nevyrovnané osobnosti jakou je policejní důstojník David Brown. Herecká příležitost jako vyšitá pro Woodyho Harrelsona. Ten se role chopil bravurně což o to, ale jaksi to ostatní, co mu scénáristé přichystali, mě nějak nesedlo. Problematický polda, problematické zásahy proti zločinu, problematické vztahy na jednu noc, problematický vztah k rodině, problémy a zase jen problémy...sakra co tady vlastně bylo bez problémů??? Některé postavy, které se ve filmu objevily tak nějak propluly odnikud nikam a chovaly se vesměs dost nenormálně. No a tak jak Brown klátil ve filmu jednu ženskou za druhou, já se zase horko těžko doklátil k závěru...Sakra proč mi "Rampart" tak nesedl??? (06.06.2012)

Mám rozpolcené pocity, protože hlavní hrdina je TAK tupé hovado, že identifikovat se s ním je opravdu nemožné. Na druhou stranu, když to člověk neudělá, má pocit, že se musí přidat na stranu systému (všelijakých vyšetřovacích komisí, co dohlížejí na "korektnost", tj. na to, zda někdo při výkonu povolání, u nás známého pod heslem pomáhat a chránit, náhodou nemydlí negry o trochu víc než bílý...), a to je ještě horší varianta. Jako portrét světa, kde vše je špatně, to docela ujde. Ale nemám rád věci obecně a filmy už vůbec, kde neexistují východiska. (05.02.2012)

Předesílám, že jde o opravdu těžkotonážní kalibr. Film je dlouhý, vleče se, je plný nedotažených rozhovorů, náznaků gest a člověk naprosto neví jak na tom s tím hlavním hrdinou vlastně je. Woody H. je zase naprosto dokonalý, jeho policejní "dinosaurus" zaseklý ve starých metodách a policejních přístupech, s rozvrácenou rodinou i morálními hodnotami, to je krása sledovat. Člověk má o čem přemýšlet, ta americká "multikulturní" společnost, to je lahůdka. Za dobu, co je náš hrdina ve službě, se z barevných lidí stali občané úzkostlivě chránění zákony, rasismus je noční můrou policajtů, těžko se adaptovat na nová pravidla. Jak hájit zákon a nebýt rasista, když člověk nastoupil službu v šedesátých letech? Bránit staré dobré americké ideály starousedlíků, když už vlastně není pro koho? Spousta zajímavých vedlejších rolí. 85% (27.06.2015)

Čekal jsem něco jako Ferrarův Bad Lieutenant a dočkal se alespoň srovnatelného hereckého výkonu hlavního protagonisty. To je ale asi tak všechno. Nevím, jaký byl záměr, ale měl jsem pocit, že bylo vystřiženo tolik scén (a některé poněkud zbytečné ponechány), že se prakticky nedal sledovat nějaký konzistentní vývoj (= regrese) Daterape Dana. Výsledkem je film, kdy celou dobu čekáte, že se něco stane a nedočkáte se. (13.06.2012)

Film o policajtovi, kterému se rozpadne profesní i osobní život. Kde je problém? Problém, a to dost vážný, je v tom, že většina scénáristických příruček je zcela za jedno v tom, že pasivní postavy, které nikam nesměřují a nijak se nevyvíjejí, prostě nefungují. Často vám v takovým případě nepomůže ani to, že si naverbujete charismatickýho Harrelsona. Zvlášť když z něj uděláte totálně zafixovaný charakter, který nedojde ani poznání ani vykoupení. Je sice hezký a z hlediska vyprávění i nekonvenční, že na místo obvyklé globální analýzy policejní korupce v L.A. po vzoru Tropy de Elite sledujeme vše lokálně prostřednictvím hlavní postavy, která nesleze z plátna, jenže je otázka, jestli je taková metoda úplně vhodná, protože takový film pak často připomíná to, čemu říkám „píchat s pérem na půl žerdi“. Nelze si nevšimnout, že filmové příběhy se svým úvodem, vyvrcholením a závěrem erekci skutečně připomínají, ovšem tady se ten příběhový oblouk odehrává někde ve druhým plánu nebo spíš úplně mimo obraz, zatímco hlavní postava je ve svý odevzdanosti a pasivitě pevná jak Gibraltarská skála v duchu Komenského proslulého výroku „všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest“. (05.06.2012)