Carlos
Carlos - Der Schakal
Obsahy(2)
Carlos vypráví o životních osudech Ilicha Ramíreze Sáncheze, jenž byl po dvacet let nejhledanějším teroristou na světě. Mezi lety 1974, kdy se v Londýně pokusil zavraždit britského podnikatele, a 1994, kdy byl zatčen v Chartúmu, prožil několik životů pod mnoha pseudonymy a prošel si všemi spletitostmi mezinárodní politiky té doby. Kdo byl Carlos, jak se jeho propletené a mísící se identity propojují, kým byl, než se bezhlavě vrhl do svého nekonečného boje? (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (58)
Natočeno je to vcelku slušně, ale je to příliš dlouhé. Někdy se zachází až do přílišného detailu, přitom z filmu vyplývá, že Carlos nebyl žádná velká persona. V dnešních očích to byl spíše amatér. Z toho důvodu mu věnovat celý dlouhý film je trochu divné. Každopádně reáli zachyceny vjerně včetně dobové atmosféry. ()
Je fakt, že jsem zvládla jen dva díly ze třech a nejsem si jista, zda budu mít sílu na třetí. Film je neuvěřitelně zdlouhavý a zamotaný, člověk jen těžko sleduje, proti komu ti teroristé vlastně útočí. Chápu, že v 70. letech ještě nebyla taková protiteroristická bdělost, ale snadnost, s jakou velmi podivné existence vtrhnout do jakékoli budovy či na letiště, vytáhnou kaťušu nebo samopal a začnou pálit po okolí, působí směšně. Navíc při jejich minimální organizovanosti se film jeví stejně groteskní jako Čtyři lvi a zdá se neuvěřitelné, že se těm moulům vůbec podaří nějaká akce. ()
Viděl jsem plnohodnotnou 3-dílnou verzi a musim říct, že mi to pojetím dost připomínalo film Veřejný nepřítel č. 1 s Vincentem Casselem, ale kvalitou už míň. Casting je fajn, Édgar Ramírez se pro roli Carlose hodil jako málokdo, výpravu bych taky ještě bral vzhledem k televizním nákladům, ale formální zpracování je absolutní nezáživná vypravěčská tragédie, které chybí něco, co by se dalo nazvat dramaturgií. Taky jsem nepobral, proč jsou ve filmu minimálně 3 scény, kde musíme sledovat Ramíreze s obnaženym neoholenym čůrákem (jasně, vim, v jakých letech se děj odehrává). Myslim, že by bohatě stačila jedna... Jinak mi ale CARLOS o Šakalovi vlastně neřekl vůbec nic. Je to jen řemeslně-rutinně natočený sled údálostí na základě faktů a zbytek domyšlená omáčka. Realita je úplně jinde, což řekl sám Iljič Ramirez Sánchez, když film viděl. ()
Ramírez je skvělý. Assayas si poradil se střídáním lokací jako kdysi naši tvůrci, letmý záběr na nové město, pro jistotu popisek a dál pokračujeme v interiéru. Malý televizní rozpočet z toho čiší. Ale díky němu nevidíme bortící se budovy, hromady mrtvol, jejich tělesných orgánů, ani tekutin. Vidíme salónního teroristu, který sice střílí celkem rád, ale nerad se svým obětem dívá do očí. Viděla jsem sestříhanou verzi ČT, která má značnou dynamiku, jen kvůli přemíře postav je někdy složitější se v ději orientovat. ()
Sága, která rozmáchlou stopáž využívá především k zevrubnému popisu ideologického a politického pozadí teroristických činů a může si tak dovolit i širší historické souvislosti...Další body sbírá za přirozený dobový look prezentovaný v každém detailu, jazykovou koláž a charismatického Ramiréze...V konečném součtu Carlos tak vítězí tam, kde pohořel prázdný a nudný Soderberghův Che, emočně vykalkulovaný Spielbergův Mnichov, akademicky chladný Baader Meinhof Komplex nebo zmatečný Mesrine... ()
Galerie (55)
Zajímavosti (2)
- Režisér Olivier Assayas původně do seznamu doprovodných skladeb vložil písně skupiny The Feelies. Její členové ale protestovali proti jakémukoli spojování svých skladeb s terorismem. V důsledku toho bylo použito několik písní kapely Wire. (vangobseck)
Reklama