Zítra se bude...

Svatá budimůro, já snad bych i respektoval tuhle HRU jako fanoušek divák či jen zčista ze studijního zájmu v hledišti coby svébytný inscenační pokus o jakousi postmoderní operu - ale její přenos na televizní obrazovku s vytrendovanou kamerou stylem "...ostřím...lítám...neostřím...coteďstím..." a nervním střihem záznamu je něco otřesného. Ale na druhou stranu chápu, že erár snese v té dnešní kvazikulturní žumpě všechno a pseudoinťárna a poplácávači hýkají blahem... Tož nebude soudruzi údmělci, nebude... - - - - - (Nahlédnuto a nedohleděno 2.4.2012 na >včerejším prostoru< , hodnocení i tak sdovolením 172., komentář zde dnešní jako osmadvacátý - 2.4.2012) (02.04.2012)

mal som šťastie vidieť toto predstavenie naživo. myslím, že v divadle som toho videl už celkom dosť a slobodne tvrdím, že Zítra se bude, je to najlepšie čo som vôbec kedy v divadle videl a myslím že niečo také ešte veľmi dlho neuvidím. niekto tu v komentoch píše veľmi múdro, že sa touto inscenáciou končí žabomyšia ,,válka medzi umeleckou hodnotou a historickou presnosťou" Zítra se bude srší neuveriteľnou originalitou (prepáčte, ale aby niekto spieval oficiálny súdny rozsudok v kontra tenore.. toto myslím nikto veľmi dlho netromfne) a kongeniálnym výkonom naozaj NEESKUTOČNEJ Soni Červenej, ktorá v 90tich rokoch podáva výkon hodný Nobelovej ceny za umenie. Libreto zložené s oficiálnych dokumentov, súdnych záznamov a záver, z ktorého ma mrazí aj takmer dva mesiace po tom, čo som túto inscenáciu videl, pri kt ktorom Soňa Červená stála asi pol metra odo mňa a so slzami v očiach, za to stoickým hlasom recitovala Horákovej list na rozlúčku.. nedá sa nekričať bravo. absolútny skvost súčasného európskeho divadla. a aj sa za to pobijem. (27.12.2011)

Kdysi jsem si myslel, že opera je něco jako divadlo, jen se tam zpívá. Asi jsem se pletl, tady se jen recitují jména, datumy, paragrafy. Naštěstí jsem na tom nebyl v divadle, ale i těch 75 minut v kinosále mi připadalo jako věčnost. Scénické řešení a kostýmy přitom vypadaly nápaditě. Uprostřed jeviště ale seděl Jiří Menzel a kamera si ho všímala tak často, až jsem si myslel, jestli v tom nemá nějakou roli. Vedle sedící Lenka Vlasáková zmizela ani ne v půlce. Kdybych to byl býval tušil, tak jsem se tomu vyhnul. Operu nechápu a hodnotím pouze její filmový záznam (30%)! (11.07.2010)

“Jsem pokorná a odevzdaná…Je to ve mně tak klidné, protože mám klid ve svém svědomí“ Fascinující zážitek. One-woman show. Soně Červené bylo v době uvedení této inscenace neuvěřitelných 85 let. Přesto s ní představení stojí a padá. Po pěvecké i dramatické stránce. Věčná škoda pro naši kulturu, že tato nádherná dáma nesměla v našich zemích působit. Vynikající pěvkyně. Neméně vynikající herečka. Nádherná žena. Mrazivě působivá, maximálně civilně podaná výpověď o temném období našich dějin. Klaním se, madame… (09.09.2015)

Nejsilnější zážitek LFŠ 2010. Soňa Červená je doslova a do písmene neskutečná. Proti ní je postaven neméně výborný a perfektně slizký Jan Mikušek. Zatímco Milada mluví hlubokým krásným hlasem, její kat na ní prská a křičí kontratenorem. Spousta vynikajících scénických nápadů nasnímaných výbornou kamerou (profil Milady v záři reflektoru, jak se drží za krk!) a s kvalitním zvukem povyšuje Zítra se bude... nad televizní záznamy divadelních představení. Škoda, že tento film nikdy neuvidí tolik lidí, jako třeba Pelíšky, protože je to to nejsilnější, co Hřebejk natočil (i když de facto spíš jen zaštítil svým jménem). Pro mě osobně síla srovnatelná s Jesus Christ Superstar. (24.08.2010)