Tomorrow There Will Be...
VOD (1)
Obsahy(1)
Opera Zítra se bude... tvůrců Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila měla premiéru v divadle Kolowrat 9. dubna 2008. Obratem se stala jednou z nejúspěšnějších inscenací roku nejen u diváků, ale i kritiky. Autoři získali za toto dílo Cenu Sazky a Divadelních novin a v anketě Divadelních novin byla opera vyhlášena jako druhá nejlepší inscenace roku 2008. Hudební příběh je sestaven z dobových dokumentů a citací ze soudních spisů. Inscenaci vévodí především sugestivní výkony legendární Soni Červené a Jana Mikuška. Skladatel Aleš Březina, který stojí za hudební složkou k českým nejúspěšnějším filmům posledních let (Obsluhoval jsem anglického krále, Musíme si pomáhat, Knoflíkáři, Horem pádem, Kráska v nesnázích ad.) napsal operu-proces Zítra se bude... pro Soňu Červenou tzv. „na tělo“. Zpracování filmového záznamu představení se ujal režisér Jan Hřebejk. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (34)
Nejsilnější zážitek LFŠ 2010. Soňa Červená je doslova a do písmene neskutečná. Proti ní je postaven neméně výborný a perfektně slizký Jan Mikušek. Zatímco Milada mluví hlubokým krásným hlasem, její kat na ní prská a křičí kontratenorem. Spousta vynikajících scénických nápadů nasnímaných výbornou kamerou (profil Milady v záři reflektoru, jak se drží za krk!) a s kvalitním zvukem povyšuje Zítra se bude... nad televizní záznamy divadelních představení. Škoda, že tento film nikdy neuvidí tolik lidí, jako třeba Pelíšky, protože je to to nejsilnější, co Hřebejk natočil (i když de facto spíš jen zaštítil svým jménem). Pro mě osobně síla srovnatelná s Jesus Christ Superstar. ()
Samotná "hra" (v tomto případě toto slovo poněkud mrazí) je jedním z nejoriginálnějších divadelních počinů, jaké jsem kdy viděl. V případě filmového záznamu si ale říkám, jestli to ten Hřebejk nedramatizuje až moc. Kamera a střih se prakticky nezastaví a divák tak možná nemůžu hutnou atmosféru úplně vstřebat... ()
Nehodnotím záznam, ale operu, která je prostě skvělá, tématicky velmi silná a i vizualne perfektni (jen takova zajimavost, cely dej se odehrava za zrcadlem pruhlednym jen z jedne, divacke, strany. Herci hraji pred normalnim, z duvodu scenickeho umisteni dirigenta. Ten stoji nad celym jevistem vsem za zady a herci jej tak mohou sledovat pouze v oněch zrcadlech). Pochvala i panu Hrebejkovi za moznost podivat se na tento skvost na velkem platne. ()
Je výborná zpráva, že se o Miladě Horákové neučí jen v dějepise a že se o ní dělají takovéhle hry a takovéhle filmy. Protože přesně takhle se dá dokonale uctít její památka a zároveň udělat i jakási osvěta. Je to totiž jedna z nejvýznamnějších žen naší moderní historie, ačkoli nedoceněná. Odrazující může být v případě filmu Zítra se bude...forma opery, jakkoli se pěvci snaží, někdy jim nejde rozumět. Originalita se cení! 5/5 je ještě málo! ()
Kdysi jsem si myslel, že opera je něco jako divadlo, jen se tam zpívá. Asi jsem se pletl, tady se jen recitují jména, datumy, paragrafy. Naštěstí jsem na tom nebyl v divadle, ale i těch 75 minut v kinosále mi připadalo jako věčnost. Scénické řešení a kostýmy přitom vypadaly nápaditě. Uprostřed jeviště ale seděl Jiří Menzel a kamera si ho všímala tak často, až jsem si myslel, jestli v tom nemá nějakou roli. Vedle sedící Lenka Vlasáková zmizela ani ne v půlce. Kdybych to byl býval tušil, tak jsem se tomu vyhnul. Operu nechápu a hodnotím pouze její filmový záznam (30%)! ()
Galerie (17)
Zajímavosti (1)
- Režisér Jan Hřebejk původně natočil inscenaci "Zítra se bude..." jen kvůli několika prostřihům do filmu Kawasakiho růže (2009). Pak si ale uvědomil, jaká síla se v záznamu skrývá a také že byla hra natočena kompletní a ve výborné zvukové a obrazové kvalitě. Rozhodl se tedy, že film vydá samostatně. Proto je možné v publiku několikrát zahlédnout Lenku Vlasákovou, herečku z Kawasakiho růží, a Jiřího Menzela, který měl tamtéž původně také hrát. (Cimr)
Reklama