Válečný kůň

Kůň potká kluka, z nějž se stane přítel. Kůň ztratí přítele a nalezne jezdce. Kůň ztratí jezdce a nalezne Němce, z nějž se stane bratr. Kůň ztratí oba bratry a nalezne vnučku a dědečka. Kůň ztratí vnučku a dědečka a nalezne zápřah, z nějž se stane dělo. Kůň ztratí dělo a nalezne přítele. Kolikrát jsme už viděli tenhle příběh? (22.02.2012)

Tohle je pro mě dost speciální film a musím říct, že jsem si ho opravdu vychutnal. Spielberg natočil tuhle pohádku po svém a tak nějak jako by každý výjev vypadl z plakátu. Několik scén ale vyčuhuje neskutečným způsobem. Průjezd bojištěm je nejpůsobivější scénou filmu, i díky hudbě Johna Williamse. Někdy, ale polovinu dobrého pocitu z filmu udělá někdo vedle vás. (27.02.2012)

Ještě mnohem víc nesnesitelný film, než jsem si vůbec troufnul dopředu předpokládat. Technicky samozřejmě v pořádku, ale dialogy je utrpení poslouchat, hlavní postavy nesympatické (všechny, přičemž ten hlavní teenage vidlák nejvíc), hnacím motorem příběhu jsem buďto náhody, nebo demence jeho postav a celé je to tak nechutně ušmudlaně patetické a kýčovité, že se mi z toho až zatočila hlava. Myslím, že ve skutečném životě se všude kolem nás odehrává spousta silnějších příběhů, takže tak nějak netuším, proč by měl mít někdo potřebu dojímat se nad tím, jestli se jedna kobyla znovu shledá s jedním nesympatickým mladíkem, nebo ne. A jako ... pokud se ve vážně míněném filmu zvíře vědomě a cíleně (!!!) obětuje, aby pomohlo svému zvířecímu kamarádovi, a lidi to tvůrcům žerou a dojímají se tím ... tak je na tomhle světě něco sakra špatně. Už dlouho mě něco takhle nevytočilo, dvě hvězdy za technickou stránku věci. Spielberg už bohužel není zárukou kvalitního zábavného mainstreamu. (13.01.2012)

Zobrazení člověkem způsobených útrap zvířete vybízí označit Válečného koně za příbuzného Bressonova Baltazara, štafetová vyprávěcí struktura zase připomíná Jancsóovy Hvězdy na čepicích. Uvědomuji si, že jde o příměry divoké, jimž bych měl včas přitáhnout uzdu, přesto nejnovější Spielbergův film považuji nejen za návrat k vypravěčské tradici klasického Hollywoodu Victora Fleminga a Johna Forda (k westernům odkazuje rozvíjení tématu tradice vs. modernita i útok kavalerie na německý tábor, připomínající útoky indiánů), ale (paradoxně) také za pozoruhodný narativní experiment. Zápletka zprvu vypadá prostě a představoval jsem si, s jakou lehkostí ji scenárista „prodával“ producentovi (je tam kůň, je tam kluk, je tam válka), jenže otevření brány oddělující malý svět rodinných sporů od velkého světa války přináší nečekané oživení. Tušený hlavní hrdina je upozaděn a film atypicky přebírá hledisko koně, na co jsme ovšem dopředu nenásilně připravováni akcentováním ostatních zvířat. Otcovsko-synovské drama na pozadí třídního konfliktu se mění v drama vlastenecké, to posléze ve válečný příběh o přátelství a chybět nebude ani odlehčující komediální epizoda. Všechny navenek stylisticky nesourodé děje spojují dvě slova obsažená v názvu, válka a kůň. Film ale válku neukazuje s hyperrealismem Vojína Ryana, představuje nám naopak její přiznaně zkreslenou, skoro dětsky naivistickou verzi (kýčovitá obloha jako ze starých technicolorových melodramat). Před smrtí jsem dopředu varováni významnými záběry, bolestivé scény (poprava) Spielberg zjemňuje mistrnými, byť v jeho režii jaksi samozřejmými vizuálními i zvukovými zkratkami a bitevní scény jsou snímány převážně v celcích, nikoliv v detailech, jež by toho odhalily více. Kritice není podrobována přímo myšlenka války (jako snad v žádném americkém filmu), kterou film předkládá jako nevyhnutelnost. Krvavý celosvětový konflikt slouží k vyhrocení dojemného vyprávění do humanistických extrémů (vyprošťování koně by vydalo na dva absurdní skeče). Nelidskost války Spielberg nepokrytě využívá k odhalení lidskosti hrdinů. Válečný kůň v zásadě tvrdí „život je boj, ale vy ho vyhrajete“. Dnes, kdy pomalu i mnohé hollywoodské filmy váhají a pochybují, jistě úsměvný názor, ale Spielberg jej stále dokáže prezentovat s velkolepostí, díky které budete mít v oddalovaném závěru (znovu-nastolování rovnovážného stavu po předchozích otřesech jako obvykle chvíli trvá) vítězný pocit. Pokud se necháte. 75% Zajímavé komentáře: Lavran, Vančura (23.02.2012)

,,POSLÁNÍM KONĚ JE UTÍKAT. UTÍKAT PŘED NEBEZPEČÍM“..... /// Balada o koňovi, kterej ač do skoku, přesvědčil, že je i do tahu a s patosáckým nadšením zvoře celý pole (jsou věci, který si jako divadlo představit dovedu). BUĎTE STATEČNÍ! (Kůň jde do války a jsou věci, který .....). ZVÍŘETI JE LÍP NA FARMĚ NEŽ VE VÁLCE (to píšu pro jistotu, kdybys to nevěděl), ale kůň si prostě vybírat nemůže. Rodinnej film – teda myslel jsem si to. Děcka napnutý jak kšandy a v očekávání věcí příštích – samo že ty starší. Ti mladší zřejmě nevocení běh kavalerie proti kulometům nebo popravu zběhů.... I KONĚ MAJÍ DUŠI (tož tak vo tom žádná), nicméně všechny dojemnosti jdou stranou při válečnejch scénách, ve kterejch by prej mohlo jít i o lidi. Ovšem utrpení koní je nad to lidský – tak tohle kurva asi nevocení ani ti starší.... Pičovina? Asi jo (a nebyl to Ryan taky?) A pro koho to teda Steven natočil? Vzhledem k tomu, že jsem bulel, tak pro mě ne! ... Disneyovka to zrovna není, ale ať mě Verbal zasype v šachtě – dám 4*! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu od Michaela Morpurga číst nebudu. 2.) Slavnou divadelní verzi mám (už tuplem) na praku. 3.) Kůň, dlouho nic.... pak kůň a pak (za chvilku) ...Steven Spielberg. 4.) Thx za titule ,,unchained“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ** (18.01.2012)