Válečný kůň

Půjdu proti proudu, ale můj problém s Válečným koněm není, že by to byl "hollywoodský barvotiskový spielbergovský doják", ale že takový ve výsledku vůbec není. On takový chce být; popravdě až moc; je tak i natočen, ale v jádru mu chybí základ všech těchto filmů - emoce. Tady je to pouto Alberta a Joeyho tak odfláknuté; a tak rozmělněné v minipříbězích na jedno brdo; že mi nakonec byli úplně ukradení oba dva a spolu s nimi i celý film. Ten ostatně měl být buďto mnohem kratší (a jen o těch dvou) či to měla být regulérní minisérie, kde co epizoda to pořádně rozpracovaná jedna ta zdejší desetiminutová anabáze. (15.01.2012)

Ultrapatetický megagýč, aký si môže v dnešnej dobe dovoliť už len jediný režisér na svete - Steven Spielberg. Každý záber ako maľovaný, typické nasvietenie, množstvo "Spielberg faces", dialógy (dúfam, že zámerne) šuštiace predlohou. Film, ktorý sa omeškal o dobrých 30 rokov. Čo ale neznamená, že nefunguje, sú tam dokonca aj vynikajúce scény. Koník samozrejme na Oscara. (13.01.2012)

Kůň potká kluka, z nějž se stane přítel. Kůň ztratí přítele a nalezne jezdce. Kůň ztratí jezdce a nalezne Němce, z nějž se stane bratr. Kůň ztratí oba bratry a nalezne vnučku a dědečka. Kůň ztratí vnučku a dědečka a nalezne zápřah, z nějž se stane dělo. Kůň ztratí dělo a nalezne přítele. Kolikrát jsme už viděli tenhle příběh? (22.02.2012)

Nezbývá než napsat, že Spielberg opět nezklamal. Zpočátku jsem měl sice trochu obavy, protože filmů o koních už bylo natočeno spoustu a pro filmaře se pomalu ztenčuje plocha, kam s tímto námětem šlápnout, a navíc krajně nesympatického a prkenného Irvina jsem po pár scénách vůbec nemohl vystát. Ale to by nesměl být za kamerou nejlepší režisér všech dob. Příběh pomalu nabral na obrátkách, Irvine vymizel ze scény a zbytečnost válečného konfliktu byla znázorněna o to silněji, že Spielberg už pojal trochu jiný pohled na zmíněné hrůzy a nesnaží se už tolik zaměřovat i na komerční úspěch, jak tomu bylo dříve. Válečný kůň je krásný snímek, který každého diváka musí zahřát u srdce, a závěrečný happy end je podán přesně odměřeným způsobem, aby dokázal dojmout a zároveň nenarušit celkový obraz a atmosféru. Chuť příběhu zkrátka zůstane na jazyku ještě hodně dlouho a rozhodně patří k těm, které bych si chtěl ještě někdy zopakovat.. (19.01.2013)

Steven v Ryanovi skládal poctu statečným mužům z 2. světové války a tentokrát ve War Horse přináší pohádkově laděný příběh o zvířeti, kterému patřila válka předchozí. Rozdíl je větší, než by si někdo přál, avšak stárnoucí Steven stále má co předvést. Dávkuje pohádkovost tématu vkusně, sentiment je všudypřítomný, ale má svůj účel (včetně závěru) a proto bych všechny slova o hloupém kýči zavrhl. Tohle má smysl, svou pohádkovou symboliku, osudovou neexistenci náhody a pár okamžiků, kdy se chcete unášet tímhle světem na hřbetu koně probíhajícího válečnou vřavou i špinavými zákopy (mimochodem krásná scéna s potleskem pro ILM). To vše okolo je typicky americké, typicky Spielbergovské... a teď si nejsem jistý, zda tyhle dva pojmy nejsou vlastně naprosto neoddělitelné a jeden nedefinuje druhý:)). Být to o půl hodiny kratší (asi bez toho delšího začátku), byla by to velmi příjemná klasika s pocity starých dobrých melodramat a velkolepých filmů o malých-velkých hrdinech.... PS: 4* lehce nadhodnocené za ty podhodnocené odpady:) (22.01.2012)