Super 8

Existují v zásadě dva způsoby, jak zkombinovat dva a více žánrů ve filmu: buďto se nekompromisně smíchají dohromady (tzn. „protřepat, nikoli jen zamíchat“) jako ve sci-fi westernu Kovbojové a vetřelci, ale vedle toho existuje i mnohem drzejší a rafinovanější způsob postupného přechodu z jednoho žánru do dalšího (tzn. „zamíchat, ale neprotřepávat“). Názorným příkladem tohoto postupu je Super 8, který přepne z romerovského zombie hororu do katastrofického filmu a z katastrofického filmu do válečného thrilleru. Podobný kousek provedl Kevin Smith ve snímku Red State, kde natřikrát zalomil příběh z teenage komedie přes hixploataci do policejního thrilleru, mnohem známější případ tohohle přístupu je ale slavné zalomení z gangstersky do upírské akce v Od soumraku do úsvitu a podobný, byť ne úplně vřele přijatý zlom v Sunshine ze sci-fi do hororové naháněčky. V tomto ohledu tedy Kevin Smith a J. J. Abrams přeřadili na vyšší rychlost ze dvou na tři žánry, přičemž ty důvody pro tyhle zlomy v příběhu mohou jít od snahy vypořádat se s diváckým očekáváním a uhnout tam, kde film ztrácí spád, protože se divák začíná rozkoukávat (Smith), anebo prostě nostalgická touha sešít film z oblíbených žánrů a přístupů jako u Abramse, který se vzdor svému mládí a progresivitě vždycky tak nějak obracel do minulosti (série Star Trek ani Mission Impossible nespadly z nebe) a navíc vždycky inklinoval k seriálům, a tudíž i své filmy rozřezává na segmenty po vzoru jednotlivých dílů. Super 8 tenhle trojí zlom ze zombárny přes katastrofák do válečnýho filmu na mnoha místech tematizuje: režisér Charles Kaznyk je permanentně posedlý „produkční hodnotou“, která by jeho zombárnu, což je de facto guerillový low budget žánr, přesunula do vysněného áčkovějšího světa katastrofáků (srážku vlaků) či válečných thrillerů – z natáčení filmu do filmu samotného, v němž se hrdinové octnou. Dále se v každém žánru objeví nějaká nová postava, a tomu odpovídá i hudba Giacchina, která operuje vedle chlapcova leitmotivu se třemi dalšími tématy – při natáčení zombárny se seznámíme s Alicí (romantická We'll Fix It in Post-Hast), při katastrofě s monstrem (nervozní legato smyčce z Aftermath Class) a na konci s vojáky (pochodový staccato žestě z The Evacuation of Lillian tvořící záměrný kontrapunkt k tajemnému monstru). ____ Vedle obyčejných filmů existují ještě tzv. filmy o filmu, které lze rozdělit do tří skupin: autoreferenční filmy komentující sama sebe, meta-žánrové filmy komentující žánr a na úplné špici filmy komentující celé dějiny kinematografie. Pro někoho to bude asi překvapením, ale Super 8 patří na tu špici, protože každý ze tří žánrů, z nichž sestává - válečný thriller, zombie horor kroucený na Super 8 mm formát a katastrofický film s digitálním monstrem - koresponduje s jednou ze tří největších a nejzásadnějších událostí v dějinách kinematografie, které nenávratně změnily její chod - první světovou válkou, nástupem televize a digitální revolucí. Neexistuje nic, co by ovlivnilo kinematografii více - první světová válka, která ochromila filmovou výrobu v evropských zemích, znamenala definitivní nástup raných hollywoodských studií a přesun těžiště filmové výroby do Ameriky, kde zůstalo dodnes (nebýt první světové války, točí se dneska mainstream ve Francii nebo Itálii); o vlivu televize asi není pochyb, podle některých jsou třeba dnešní televizní seriály co do progresivity daleko před filmy; a konečně digitální revoluce, která na rozdíl od jiných technologií infikovala kinematografii skutečně skrz naskrz ve všech směrech od produkce přes distribuci po promítání. Není Super 8 ve skutečnosti o všech těchto třech událostech, které jedinečným způsobem shrnuje? Každý ze tří žánrů totiž odpovídá jednomu období - digitální revoluci obstarává monstrum spjaté s katastrofou vlaku (Super 8 podobně jako Monstrum, který Abrams produkoval, odsouvá monstrum stranou, vlastně jej až do konce téměř nevidíme, díky čemuž dělá z monster-filmu katastrofický film, jinak řečeno monster-film bez monstra); analogové éře televize odpovídá natáčení romerovského zombie filmu a vůbec všechny ty známý propriety ze 50ek až 70ek jako časové umístění filmu, natáčení na Super 8 mm formát, miniatury vláčků nebo Area 51; a první světová válka koresponduje s válečným thrillerem a příjezdem U.S. Air Force. Takovýto komentář k zásadním zlomům v dějinách kinematografie nepodal snad ani Godard ve svém proslulém video eseji Histoire(s) du cinéma. O jeden level níže pak stojí filmy komentující žánr, například komentář k evoluci zbraní v akčním filmu nám poskytuje Jokerova výměna pistole za brokovnici a brokovnice za bazuku v honičce z TDK, což je parafráze scény z Pulp Fiction, kde Bruce Willis projde po hierarchii kladivo, baseballka motorová pila až ke kataně. A ještě o jeden level níž jsou filmy, které nekomentují ani dějiny kinematografie, ani žánr, ale pouze sami sebe, což vypadá zdánlivě sofistikované, ale ve skutečnosti je to nejméně důmyslné a také značně egoistické - třeba Moulin Rouge okomentuje sama sebe uvnitř jednoho z rozverných čísel, jímž se snaží kabaretiéři přimět vévodu k zafinancování nového čísla: „Bude to velkolepá erotická scéna, která bere dech. Násilná, zvučná. Obrovský, lukrativní, gargantuovský počin. Smyslová extáze, báječná a velkolepá! Žádná slova v našem jazyce nemohou popsat tuto skvostnou událost! Oněmíte úžasem.“ Ačkoliv by se tedy mohlo zdát, že se Super 8 obrací k dětskému střihu spielbergovských filmů a oživuje mrtvolu, která je dávno v prachu, což ostatně pochopil i sám Spielberg přesunem k ryze dospělým filmům jako Minority Report nebo Mnichov, ve skutečnosti je Super 8 nesmírně důmyslným dílem - jednak žánry neprotřepává, ale pouze míchá, čímž trumfuje i samotného Bonda, druhak podává komentář k celým dějinám kinematografie a jejím zlomům. (15.11.2011) (méně) (více)