A Summer Family
Recenze (1)
V prvotině "Vermilion Souls" Masaki Iwana účelně spojoval své inspirace a vzory – expresivní tanec butó, který praktikuje, a styl tvorby japonského experimentálního umělce Šúdžiho Terajamy. S druhým filmem se již vydal vlastním směrem. Zatímco režisérův debut představoval vizuálně uhrančivé podobenství, novinka vyznívá jako filmový ekvivalent butó performance – také provokuje svou primární cizostí, nezvyklostí a především fyzičností, ale sama o sobě nenabízí žádné konkrétní významy či poselství. Je pouze podnětem, jehož uchopení je cele na divákovi. Film obsahuje několik minut explicitních detailů orálního sexu, kopulace a různých sexuálních hrátek. Právě tyto scény však představují jádro díla a v nich spočívá jeho sepjetí s butó. Tělo a nahota zde totiž nevystupují jako objekty vzrušení, ale coby výrazové prostředky. Zde konkrétně jsou hmotou, která se od neživé matérie liší právě tím, že je obdařená životem, pohybem, napětím a schopností vytvářet a reagovat na podněty. ()