Tady to musí být

Krásný film, kterému k páté hvězdě schází jen maličko. Zásadní "zádrhel" vnímám v jakési roztříštěnosti v tempu a tématech, které občas přerušují dovibrovávání a vstřebání atmosféry divákem(takový přerušovaný sex)-Na druhou stranu to není úplně na škodu, protože film aspoň ukazuje, že se nehodlá divákovi něják podlézavě vtírat a scény se sladkobolným potenciálem sám boří narušením a změnou atmosféry.... Takže 4 nebo 5 podle toho jak tuhle metodu zrovna vnímám. (30.12.2013)

Paolo Sorrentino u mě na podruhé a opět velice solidně. Zase je vidět skvělá práce se vším, co k filmu patří. Některé táhlé záběry jsou naprosto ultimátní. Jako kdybych koukal na Kubricka. Stejně tak i hudba do filmu perfektně sedí. Každopádně od Božského, ve kterém jsem se občas nevyznal, tady vznikl trošku jiný problém....a to ten, že Sean Penn, ačkoliv je postava hodně výrazná a hodně dobře zahraná, pořád jsem jeho chování asi půlku filmu nechápal. Co nechápal, já nerozuměl celý jeho rodině, nerozuměl jsem žádným těm dialogům a tím, čím si procházel. Šlo to uplně mimo mě, ale postupem času jsem se do toho nakonec přeci jenom dostal. Bylo to těžký, ale dalo se to zvládnout, protože jakmile se objeví v USA, rozjede se vcelku slušná road movie, který chvílemi baví, chvílemi udivuje, ale hlavně vypráví další zajímavý životní evropský příběh, s dodatečným stigmatem druhý světový války. (13.05.2013)

Naprosto nepředstavitelná role, naprosto nepředstavitelný herecký výkon Seana Penna, naprosto nepředstavitelná pointa. To vše nabídne tenhle snímek. Na začátku byste ani možná nečekali road movie za poznáním vlastního smyslu života, ale je pravdou, že Cheyenne už na začátku snímku vykazuje nějakou alespoň minimální touha udělat něco jinak. A tady je všechno jinak. Obrovskou poklonu a uznání si zaslouží samozřejmě Penn, jeho "one man show" je tu vskutku brilantní. Jen bych ocenila trochu větší prostor pro myšlenkové pochody hlavního hrdiny, scénář má trochu rezervy. (13.07.2012)

Paolo Sorrentino natočil svůj další ,,božský" film, ryzí postmoderní spletenec ,,příběhu Roberta Smitha", tedy sluší se říci fiktivního Roberta Smitha, i když jeho okopírovaná image a frekvence výskytu příjmení Smith ve filmu (byť je obdobou českého Nováka) odkazuje ke kultovnímu frontmanovi The Cure až podezřele přímočaře. Nedá se ale říci, že jde o mystifikaci, jen o příznačně postmoderní synkretismus vlivů. Melancholický film o dospívání přestárlého rockera, zprvu tak trochu jako Odnikud někam Sofie Coppoly, fikční světy Sorrentinova filmu jsou vystavěny natolik originálně, že drama o vnitřní vyprázdněnosti života rockové hvězdy/celebrity je záhy vystřídáno road movie o cestě za smířením se s vlastním otcem, což se posléze změní v nefalšovaný lov na válečného zločince. Některé scény a obrazy pak dokonce mají až surrealistický nádech. S hudební tématickou provázaností je pak logická přítomnost klipové estetiky a jeden hudební videoklip (David Byrne) je pak ve filmu přímo obsažen. Zmatení žánrů je však vystavěno na starém dobrém postmoderním principu hry, hry s divákem. Sorrentino na nás snad z každé scény pomrkává a usmívá se (byť možná trochu posmutněle). Rafinovaná je skrytá dualita způsobu a kvality života dvojice otec - syn, neboť něco je opravdu špatně, když někdejší oběť holocaustu žila vnitřně ,,kvalitnější" život (byť by byla jeho motorem pouhá pomsta) než rocková hvězda... Hlavním kladem a důvodem, proč film vidět, je jednoznačně Sean Penn, jehož herecká kreace je skutečně fascinující. Cheyenne alias Robert Smith je opravdu neobyčejně bizarní rolí a dobře zapadá do kontextu rolí, které Penn preferuje... Brilantní kamera a nádherná hudební stránka, Tady to musí být je oslavou zašlé slávy ikon rockové hudby a zároveň vysoce uměleckou výpovědí o vyprázdněnosti našich životů. Velmi osobité a originální spojení... (10.07.2012)

Nemohla jsem to dokoukat do konce.Nešlo to. Nevtipné a spíše smutné. Zjevně vymetený starý chlap bez špetky inteligence a vkusu neustále nosí příšerné rockerské hadry a mluví jako by byl permanentně na fetu. Nebyl vtipný a ani mi ho nebylo líto. Za tohle bych Seana Penna opravdu nepochválila a říkejte si co chcete. (10.05.2012)