Další rok

Čtvero ročních období ve společnosti pohodáře Toma a usměvavé Gerri. Mají leccos za sebou, přesto .. anebo spíše proto s nimi není ani chvilku nuda, přesto se pár dalších výrazných postav v jejich společnosti ještě objeví, aby pobavili, doplnili nebo se jen prošli tímhle spíše humorným než dramatickým příběhem o ničem a přesto o všem. A opominout nelze ani 'tetu' Mary, která tu rozhodně není do počtu. Mike Leigh dokáže tvořit úžasné filmy .. Another Year je toho důkazem a já nenápadně pokukuju po tom, že někoho ze své režisérské topky vyřadím, abych pro něj uvolnil místo. Je stejně hořkosladký jako třeba náš Bohdan Sláma, ale dokáže vyprávět věrohodněji .. prostě jako byste sledovali příběh někoho od vás ze sousedství a neustále přikyvovali. Jen je mi líto, a to neberte jako mínus, že Imelda Staunton příběhem jen tak prosviští bez nějakého vysvětlení .. ale i během těch pár minut těch svých depresí byla úžasná .. (26.10.2013)

Naprosto úžasně vykreslené nálady, pocity a osobnosti. Film, kde se prakticky nic nestane, ale po jeho shlédnutí o něco více porozumíte stárnutí, osamělosti a jiným motivům, které člověka v životě vedou. Ale rozhodně to není idyla, která by ukazovala nějaké krásy. Spíše se připravte na to, že takový ten obyčejný životní styl není žádný med a že lidi, které potkáváte na ulici mají své strasti mnohem častěji na denním pořádku než slasti. Alespoň tak to vypadá ve společnosti, kam vás Mike Leigh zavede. Ústřední dvojice je přesně tím typem stárnoucích manželů, kteří jsou téměř ideálem. Ale kolem nich je plno lidí, kteří svou samotu ve spojení s končící životní dráhou neberou zrovna statečně a vyrovnávají se s ní po svém (alkohol, deprese). Smutné okamžiky nás několikrát dokáží rozesmát a to je ta věc, kdy si uvědomíte, že lidskost na plátně je tak syrová až z toho běhá mráz po zádech. Skvělá režie a hlavně ústřední dvojice Jim Broadbent - Ruth Sheen. Přestože film ryze komorní, tak je to jedna z pecek roku 2011. (18.01.2011)

Cenný pokus o příspěvek do generační kinematografie vyššího věku, trochu à la Zlaté jezero, ale „artověji“. Tedy, mezi námi, postavy jsou klišé na klišé – vzorově bezkonfliktní páreček uprostřed, kolem něj ukázková neurotička (Lesley Manvillová v prvotřídní herecké etudce krade celou show pro sebe), hodný a zlý syn – hotoví Jasoň a Drsoň, dokonalá nastávající snacha, naprosto zdrcený truchlící vdovec, jako čisté spektrální barvy, nikde ani náznak nějakého složitějšího charakteru – a příběh jde v podstatě odnikud nikam, ale ani jedno kupodivu zas tak nevadí. Tím, co je tu pěkně rozpitváno, co dělá z koukání požitek, místy kouzlí úsměv na tváři a místy provokuje k myšlení, jsou různé druhy mezilidské komunikace, pojednané jako nesnadné překonávání bariér, bez kterého by ovšem ta naše bezútěšná existence nedávala už vůbec žádný smysl. A líbila se mi citlivě udělaná muzika v zajímavém obsazení housle, cello, hoboj, harfa a kytara. Celkově lepší *** a pocit dobře stráveného času. (22.02.2011)

Jak jen to Mike Leigh dělá, že dokáže vyjádřit dokonale ženské pocity? Tento jednoroční časosběr zachycující neštěstí a osamělost kolem štastného postaršího páru je krásnou interpretací vztahů moderní doby. A na těchto filmech miluji autentičnost života takového, jaký opravdu je. Až se začínám děsit toho svého. (15.01.2011)

Filmy podobného typu jsou v zásadě dost otravnou záležitostí (srov. Invaze barbarů). Ačkoliv na něj musím myslet a mám z něj dojem, že se mi autor snažil cosi říct, nemám tuchy co. Být šťastným není samozřejmé a možná je to dědičné (láska hory přenáší)? V posledku stejně nicneříkající jako otázka na nejlepší životní vzpomínku. Nepříjemně jemně nepříjemný film. PS pro odlehceni: mam za to, ze si uzivatel Iguaner koupil cervenou corsu 1.4 (01.12.2010)